Neděle, 09. srpen 2020

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Dovolená v redakci

Naposledy nás před dovolenou zastihnete v redakci v pátek 17. července. Další vydání Podbrdských novin vyjde ve čtvrtek 3. září a uzávěrka materiálů ke zveřejnění je ve čtvrtek 27. srpna. Redakce bude otevřená již od pondělí 17. srpna.

nas region

 

Podbrdské noviny ZDARMA!

Podbrdské noviny budou od září vycházet v rámci časopisu Náš REGION. Budou ve všech schránkách zdarma, a také si je budete moci vzít zdarma v stojanech umístěných na veřejných místech.

PN Reportáže, rozhovory Lesy jsou naše klimatizace
čec
17
2020
Lesy jsou naše klimatizace
Zprávy - REPORTÁŽE, ROZHOVORY
Napsal: Marta ŠeVac   

Libor Myslivec rozumí lesům. Firma Lesospol Zbiroh se stará o velkou část lesů na Podbrdsku, a protože se nás tato oblast týká, oslovili jsme jednoho ze čtyř spolumajitelů této firmy, pana Libora Myslivce. O lesích, jejich funkci a ochraně jsme si povídali hodně dlouho. A došlo i na lesopark Dražovku, který patří městu Hořovice.

 

* Co všechno obhospodařujete?

L.M.: Obhospodařujeme lesy asi 20 majitelů, což jsou většinou obce, ale pracujeme např. i na majetku farnosti Zbiroh. To znamená, že vše evidujeme 20 krát. Celkem je to asi 3.250 ha lesa. Je mnohem jednodušší spravovat velký majetek jednoho majitele, než 20 menších, protože máme 20 lesních hospodářských plánů, 20x lesní hospodářskou evidenci. V účetnictví se musí pamatovat na to, na kterém středisku nabíhají náklady, výnosy atd.

* Hospodaříte i v lesoparku Dražovka?

L.M.: Dražovka patří městu Hořovice, tvoří ji cca 60 ha, celkem mají Hořovice lesy o výměře 144 ha. Největší kus lesa je Háj – od Hořovic směrem na Lochovice, pak druhý les výměrou je Dražovka. Pod nemocnicí je zase les Bažantnice, který má stejný rekreační význam jako Dražovka. U Bažantnice a Dražovky je pro lesníka důležitější rekreační funkce lesa než hospodářská. Pro město Hořovice je ohromný dar, že má takové území k dispozici. Může si o něm samo rozhodovat.

* Ovšem, co to znamená pro vás, jako hospodáře? Jak se hospodaří v lese, kam se neustále hrne veřejnost?

L.M.: V Dražovce se hospodaří velice málo, protože převažuje funkce rekreační nad hospodářskou. Do určité míry to jde skloubit. V Dražovce se provádí tzv. nahodilá těžba dříví. Tedy se pokácí stromy, které spadly větrem nebo uschly. V minulosti se těžilo i úmyslně za účelem uvolnit místo mladým stromům, které rostou pod původními, jejichž věk je kolem 150 let. Většina stromů je prostě starých. Je tam málo ploch s mladými porosty, kulturami nebo mlazinami ve výšce cca 4 – 5 m. Pod starým lesem se vyskytuji dvě nebo dokonce tři patra stromů, které jsou mladší a tedy krní a mohou krnět dál. Na některých místech jsme uznali, že by to lesu prospělo, kdyby se pracovalo se spodními stromovými patry, proto jsme původní staré stromy v minulosti odtěžili. Věřím, že i esteticky to lesu prospělo. Jsou tam výhledy, není všechno stejné, odrůstá nová generace zajímavých dřevin. Je to také krásný model toho, jak by les u nás vypadal bez vlivu spárkaté zvěře. Ta v normálním lese mladé stromky spásá.

V současné situaci se do těžby moc nehrneme, protože kvůli kůrovcové kalamitě je cena dříví hodně nízká.

* V Dražovce spárkatá zvěř není?

L.M.: Pro zvěř zbylo v lesích vůbec velmi málo místa, protože je ohromné množství ploch s elektrickými ohradníky, velké množství lidí všude v krajině. A právě velký pohyb lidí zvěř z Dražovky zcela vytlačil, takže i jedle vyrůstá bez oplocení. Jinak v lesích vyroste bez plotu pouze smrk. Člověk zvěř natlačil na malá území. Paradoxně má zvěř v lesích „prostřeno“, ale nemá na to klid. Zvěř je doslova honěna z místa na místo. Zejména v houbařské sezóně projde každou houštinu třeba 100 rojnic denně. A zvěř, která je přežvýkavec s komplikovaným trávením, musí vystresovaná lítat z místa na místo, pak o to větší škody dělá.

* Lze nějak zamezit, aby do lesů nechodilo tolik lidí?

L.M.: To podle zákona nemůžeme, ale lze od lidí chtít, aby se v lese chovali normálně. Dělají si tam, co chtějí, parkují, kde je napadne… Brání nám pak v pohybu s těžební technikou a v odvozu dřeva. Málokoho při vstupu do lesa napadne, že chodí po něčím pozemku. Tedy, že ten kus lesa někomu patří tak, jak jim patří jejich zahrada. Zákon však u nás garantuje veřejnosti volný vstup do lesa, ale také říká, co se tam smí. Např. parkovat se v lese nesmí. Ani na vjezdech na lesní cesty. Častým argumentem lidí je, že tam není zákaz vjezdu. Ale k lidem na zahradu si taky nemůže vjet a zaparkovat kdokoliv.

* Jsou nějaká parkoviště, kde mohou lidé auto odstavit a pak jít do lesa?

L.M.: Nejlepší je auto nechat někde ve vesnici na návsi a těch pár stovek metrů dojít pěšky. Dalším argumentem houbařů je: „Jak se mám do lesa dostat?“ Na rozdíl od lidí, kteří v lese pracují, tam nemusí chodit, a pokud má tak rád tu přírodu, tak by těch 200 metrů mohl popojít. Je nemyslitelné, aby na kraji lesa bylo parkoviště pro 50 aut.

Libor Myslivec je jedním z majitelů firmy Lesospol Zbiroh. Ovšem vyfotili jsme si ho v zeleni u hořovického zámku.  Foto: Václav Šesták.

* Paseku v lesích vám asi kromě „milovníků“ přírody dělá také kůrovec. Kvůli němu šla cena dříví hodně dolů, a prý ho už nemá kdo vykupovat ani zpracovávat.

L.M.: Toho dříví je najednou tolik, že o něj už není zájem. Převažuje smrkové dříví, k dispozici je i obrovské množství dříví borového.

Ale trochu vám problematiku kůrovců upřesním: Existuje podčeleď brouků, kteří se jmenují kůrovcovití, patří do čeledi nosatcovitých. Kůrovcovití mají několik zástupců (druhů) u každé dřeviny. Není to jenom záležitost smrku. Kůrovcovití se vyskytují nejenom na všech jehličnanech, ale i na listnáčích a ovocných stromech. Smrku, kterého u nás roste nejvíc, se týká lýkožrout smrkový. Když se sejdou určité okolnosti, může dojít k přemnožení toho kterého kůrovce. Nejsnazší je to právě u smrku. U přemnožení hrají roli další věci, např. věková skladba lesů. V Čechách převažují staré porosty, které měly být už dávno smýcené a nahrazené mladým odolným lesem. Je to obdobné jako v zemědělství – nemůžete se v září procházet kolem pšeničného pole. Všechno spěje k nějakému konci. Velká část lesních porostů vznikla před 100 – 120 lety v důsledku větrných kalamit, válečných událostí, tzn., že se v té době o lesy nikdo nestaral. Vznikla tedy nová stejnověká generace lesa, která odchází i sešlostí věkem, není to jenom broukem. Ten les už měl být dávno omlazen.

K tomu se připojují důvody společenské, tzv. politické zadání. Většinový vlastník lesa Lesy ČR hospodaří systémem veřejných zakázek. Na většině svých jednotek nemůže mít lesní dělníky a vlastní techniku a tak se všechno soutěží. V minulosti to způsobilo, že lidé pracující v lesích neviděli ve své práci perspektivu, nebyl nikdo, kdo by jim nabídnul trvalou práci. Když totiž nějaká firma vyhraje některou lesní správu na pět let, těžko může něco budovat a vytvářet personalistiku. Z lesnictví došlo k obrovskému odlivu zejména kvalifikovaných lidí. Současně se to potkalo s tím, že máme spoustu přestárlých porostů a za sebou přišlo několik velmi suchých let. A také s okolní krajinou mimo les zacházíme špatně. Obrovské plochy jsou zastavěné plechovými halami, slunečními elektrárnami, zalité asfaltem – tedy obrovský žár, a jedinou klimatizací je les, který to ovšem už neutáhl. Na volných plochách vznikne nový les, sice bude stejnověký, ale bude z různých druhů dřevin. Tento problém se však nedá vyřešit v lese, musí se začít jinak hospodařit s vodou v okolní krajině a polích. Voda se nevsakuje, odtéká pryč do Severního nebo do Černého moře. Přesto se dál budují na obrovských plochách i vedle dálnice haly, na kterých je napsáno: K pronájmu.!

*Jak funguje taková lesní klimatizace?

L.M.: Smrk má výšku cca 35 metrů a ideální tvar, na který se „napichují“ mraky, je zelený i v zimě, tedy přitahuje mraky a srážky. Smrkový les dokázal neuvěřitelně ochlazovat krajinu. Ovšem neměl se nechat přestárnout… Měl se obnovovat rychleji a míchat s jinými dřevinami.

* A co říkáte dobrovolnickým akcím na sázení stromků?

L.M.: To je sice hezká věc, ale práce v lese je velice kvalifikovaná. Např. těžař musí být fyzicky zdatný, inteligentní člověk s prostorovou představivostí a technickým myšlením. Musí mít představivost, protože posílá k zemi stromy dlouhé 35 m. Pracuje v prostoru, který je volně přístupný lidem. Musí mít dvě auta – jedno pro rodinu, druhé do práce, vybavení za spoustu peněz a je živnostník. Jeho plat po odečtení nákladů není o moc vyšší, než, co má prodavačka v Lidlu.

Z lesnictví od 90. let odešla spousta lidí, neviděli tam perspektivu. Ovšem, myslím si, že se to změní, společnost třeba bude chtít něco jiného než doposud. Pořád se dotovalo všechno možné a do lesa nešlo téměř nic.

Dobrovolnické akce mají především osvětovou funkci. To, co se s lesem děje teď, by mohlo pomoci v tom, že si ho veřejnost začne vážit. Nejenom, že tam lidé rádi budou chodit na procházky, ale bude je taky zajímat, aby z rozpočtu šly peníze i do lesa.

* A šly někdy peníze do lesa?

L.M.: Spíš naopak. Např. v době hospodářské krize po roce 2008 šly obrovské peníze z rezervních pěstebních fondů podniku Lesy ČR v řádech několika desítek miliard korun do jiných odvětví. Nebylo na platy hasičů, policistů, učitelů atd. Sice dobře, že se to tak udělalo, ale mělo se to zastavit a ty peníze tam zase vrátit a ne je zcela vyčerpat.

* Nějaké vládní náznaky, že by se měla krajina revitalizovat, obnovovat tůně, vodoteče atd. jsou. Nebo je to málo?

L.M.: Myslím si, že se situace zlepšuje. V posledních dvou letech přišlo do lesnictví víc peněz než v minulosti. Ovšem, je to zlomeček v porovnání se zemědělstvím. Ano, jíst se musí, o krajinu se někdo starat musí, ale dotace do lesa byly neuvěřitelně malé. Představte si, že jako majitel lesa musíte ze zákona strpět téměř vše – chodí tam veřejnost a provádíte tam velice náročný proces, práce s těžkou technikou. To vlastně jde proti sobě.

Nyní v době koronaviru se lidé na les doslova vrhli. Ono pak, když nakládáte dřevo na kamion a okolo v ten okamžik projede postupně 30 horských kol, tak ta práce je skutečně nepříjemná a riskantní. Zákony jsou nastavené tak, že pokud by se někomu z cyklistů nebo pěších (kteří se tam taky rádi motají) něco stalo, tak to odnese ten pracovník. Sice v zákoně o lesích je napsáno: Vstup na vlastní nebezpečí!, ale to je oborová právní norma, nad kterou stojí vyšší právní norma, takže se přihlíží k ní. A ta praví, že si každý má počínat tak, aby nevznikla nikomu újma na zdraví a životě. Avšak v situaci, kdy kácíte obrovský strom, pila vrčí, tedy neslyšíte, nevidíte, co se děje v okolí, protože musíte koukat do řezu, tak k nebezpečí dojít může. Nehledě na to, že lidé slyší hluk a tak se jdou podívat, co se tam děje… Návštěvníci lesa by tedy měli mít rozum a v lese se chovat tak, jak by chtěli, aby se někdo choval na jejich zahradě.

* Myslela jsem si, že práce v lese je sezónní… Tedy, že se těží v zimě, kdy v lese není takový pohyb lidí.

M.L.: Dávno ne. Nemůžete si představovat, že lesní dělník nebude půl roku domů nosit výplatu. Těžba se děje za účelem ochrany lesa proti množení kůrovce a tedy se musí těžit pořád. Úmyslná těžba se téměř nedělá, protože na ni není čas, což je špatně. Hospodářský les spěje k nějakému konci a je třeba ho vytěžit a obnovit… V republice je většina hospodářských lesů, které nám kromě dříví poskytují další obrovské množství užitku. Vlastník lesa dává veřejnosti vzduch, vodu, rekreační prostor, les pohlcuje prach, hluk. Vytváříte životní prostředí pro zvířata. Pak se jako vlastník lesa můžete porovnat s někým, kdo na svém poli nechal postavit sklad. Nikoho tam nepustí, vodu nezadrží, avšak veřejnost si ho nevšímá. A vám, který toto všechno veřejnosti poskytujete, nakonec veřejnost vyčte, že v lese jezdí traktor a dělá koleje… Je to způsobeno tím, že většina lidí dělá „pod střechou“ a nedovede si vůbec představit, co hospodaření v lese obnáší. Je jim to potřeba vysvětlovat. Jediný příjem majitele lesa je z prodeje dříví, avšak nyní tento příjem ztrácí, tedy by měl zasáhnout stát.

Problematika hospodaření v lesích a jejich stav je opravdu na dlouhou diskusi. Do tohoto článku se nám nemohlo podařit vtěsnat vše. Nezbývá než doufat, že odpovědní činitelé, jak na ministerstvu zemědělství, tak na ministerstvu financí, si uvědomují, že nám umírají zelená plíce země. Je velmi nutné poskytnout tomuto organismu účinnou infuzi. Marta ŠeVac

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství