Neděle, 05. červenec 2020

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Obrázek, který pomáhá

langJak můžete využít aktivovaný obrázek v Podbrdských novinách? Obrázek je vždy po dobu dvou týdnů aktivován systémem Lang technologies. Stačí, když si čtenář na obrázek položí ruku nebo jinou část těla, případně si na něj sedne a může přijímat harmonizující informace, jak dlouho chce. Tělo si samo řídí příjem energie. Aktivovaný obrázek můžete také přikládat na nemocný orgán. Produkty a osobní stimulátory Lang technologie pomáhají při bolestech, únavě, psychických problémech, cukrovce a mnoha dalších onemocněních.

PN Reportáže, rozhovory Foodblogerka Veronika Koko Šmehlíková
Kvě
01
2020
Foodblogerka Veronika Koko Šmehlíková
Zprávy - REPORTÁŽE, ROZHOVORY
Napsal: Marta ŠeVac   

A jedno velikonočně laděné foto s krásným litinovým beránkem.V karanténě se dá dělat spousta věcí a jednou z nich je vaření, což můžete zkusit podle foodblogerky Veroniky Koko Šmehlíkové.

* Můžete se, prosím, krátce našim čtenářům představit?

Mé rodné jméno je Veronika Kokešová, odtud vznikla přezdívka KOKO. V červnu oslavím pětatřicáté narozeniny. Během studií Vysoké školy hotelové v Praze jsem se začala intenzivně zajímat o gastronomii a vaření, na základě toho založila svůj foodblog, kde jsem nabízela čtenářům kromě klasických receptů i videorecepty, které jsem si sama natáčela, režírovala i stříhala. Díky tomu mě začalo sledovat stále více fanoušků. Za svou tvorbu jsem si vysloužila tituly jako Blogerka roku, Foodblog roku nebo Křišťálová lupa. Minulý rok jsem porodila dceru Emu, které je zasvěcen můj aktuální pořad na veřejnoprávní televizi. Během karantény se ale nenatáčelo, takže pro internetovou televizi MALL TV točím a stříhám „Menutovku z karantény“ přímo z domova natáčenou mým manželem. Na začátku března jsme se přestěhovali z pražských Stodůlek na Berounsko do vysněného domu se zahradou.

 

* Jak jste se dostala k blogerství a co byla vaše první prezentace?

Celkem už od malička mě zajímaly restaurační provozy. Jeden vlastnil i můj táta, jednalo se o italskou restauraci v Plzni, odkud pocházím. Byla jsem tam celkem často a ten šrumec kolem toho mě hodně bavil. Proto jsem také šla studovat Vysokou školu hotelovou do Prahy, abych jednou převzala podnik. Osud tomu chtěl ale jinak. Dostala jsem práci v rádiu jako moderátorka, a úplně jsem se do toho zamilovala. Z vejšky jsem si tedy odnesla titul Ing. a neustálý zájem o gastronomii, ale už jsem to viděla z toho extrovertního moderátorského pohledu - začala jsem přemýšlet, jak to celé propojit a vytvořit něco vlastního, osobního, co by lidé mohli sledovat. Blog a videorecepty na něm byly jasnou odpovědí, přestože to tenkrát nebylo zdaleka tak časté jako dnes.

Veronika Koko Smehlikova v pořadu třícetiminutovka foto MALL.TV 1

* Dá se s blogerstvím uživit?

Dnes už ano, pak už se tomu ale asi spíš říká infuencerství. Jen tím, že o něčem píšete na veřejně přístupné stránky, se moc vydělat nedá. Nicméně, pokud jste do toho ochotni nechat vproudit reklamu či produkt placement, tak už je to věc jiná. Samozřejmě pokud máte dostatek sledovatelů.

* Na co se tematicky zaměřujete nyní? Popište.

Já jsem se vždycky věnovala jídlu, takže foodblogu. Poslední rok tuhle vášeň kombinuji ale i s rodinným životem, s téměř roční dcerou, což přináší spoustu nových a i negastronomických zážitků, o které mám ze své podstaty tendenci se dělit s ostatními. Vaření tomu všemu ale stále vévodí, protože rodina přece musí něco jíst. Zvlášť v karanténě, když je všude zavřeno, strávím v kuchyni denně doslova hodiny. A navíc to oceňuje nejen můj manžel a moje maminka, která bydlí s námi, ale už i dcera Ema, která je opravdu vděčný strávník.

* Na kterou vrstvu obyvatel (věkově, profesně…) se zaměřujete? Proč?

Nebylo to vlastně myšleno nijak cíleně, ale cílovka si člověka tak nějak najde sama. U mě jsou to spíše mladší lidé mezi 25 a 40 lety, kteří se zajímají o kvalitní jídlo a v posledním roce mi přibyly i maminky s malými dětmi, se kterými přirozeně sdílíme společná témata. Co do profese, tam budu společného jmenovatele hledat asi těžko, dobré jídlo mají rádi lidé asi napříč celým spektrem zaměstnání.

Veronika Koko Šmehlíková při jedné ze svých live cooking show.

* Je blogerství koníček, nebo máte jiné koníčky? Jak odpočíváte?

Můj největší koníček je vaření. S ním blogerství v mém případě neodmyslitelně souvisí, ale je až v druhé řadě. Miluji podstatu toho, že člověk vytvoří něco pro svou rodinu a sám pro sebe a přinese mu to nádherné pocity. Navíc je stále, co se učit, nikdy toho neumíte dost a neuvaříte dost jídel na to, abyste mohli říct, že znáte a zvládáte všechno. Je to i o celoživotním vzdělávání a já coby samouk toho před sebou mám přirozeně ještě hodně.

* Existuje v blogerství nějaký morální, etický či jiný kodex?

Myslím, že asi ne, spíš je to o jednotlivých autorech a jejich vlastních vnitřních hranicích. Já jsem měla vždycky spíše opačný problém, než že bych něco zastírala nebo si vymýšlela – sdílela jsem s fanoušky někdy až příliš osobní témata. Ale to je na téhle činnosti asi to krásné, prostě ji děláte tak, jak chcete a jak nejlíp umíte. Jestli to někdo bude chtít sledovat a číst, to už je zas na svobodné vůli ostatních. A když se tyto dvě věci šťastně sejdou, můžete tvořit určité hodnoty pro desítky tisíc lidí. To pak přináší i určitou zodpovědnost, takže bych si nikdy nedovolila pustit ven recept, který by prostě nefungoval.

* Kolik hodin denně se věnujete blogerství?

Momentálně v karanténě, když sečtu všechno kolem, tak bych řekla, že třeba čtyři. Počítám do toho ale průměr nějakého nakupování, vaření na zkoušku natáčení, samotné natáčení Menutovky z karantény, ale i úklid kuchyně před a po, následný střih videa, sepsání receptu na blog a úpravu fotek. Ono to „blogerství“ vlastně skýtá spoustu činností. Ale velmi různorodých a barevných. A upřímně řečeno, beztak bych doma přece něco neustále vařila.

* Co říkáte závislosti lidí na počítačích, mobilech, tedy elektronických médiích vůbec?

Že je používají a že v dosti velké míře, je zkrátka přirozenost dnešní doby. A pokud nás k tomu příroda nedonutí (o což se v této době ale asi snaží, mám takové podezření), zpátky na stromy se asi nevrátíme. Nicméně všechno má své hranice a nic se prostě nemá přehánět. Vědečtější odpověď asi nepodám. Sama jsem členem rodiny, která si život bez počítače, mobilu a televize nedokáže představit. Nežijeme tím, ale rozhodně rádi žijeme s tím vším kolem. A bez těchto medií bychom ani já, ani můj muž neměli práci. Bylo by tedy velmi nemoudré si na ně stěžovat.

Veronika Koko

* Dá se v současné situaci dělat něco, co zahání špatnou náladu?

Dá se vařit! Myslím, že jste nečekala asi jinou odpověď, nebo ano? Ale přirozeně záleží na tom, co kterého člověka baví. Někdo rád sbírá známky, jiný kutí něco na zahradě. A současná situace nás tak trochu nutí si vzpomenout na to, co nás baví a zabaví. Tak to pojďme brát z téhle lepší stránky a využijme toho. Já jsem si založila kvásek a konečně upekla první vlastní chleba. K tomu by mě bez karantény nikdo nedonutil. A hle! Chleba budu péct i dál.

Děkuji za odpovědi. Marta ŠeVac

 

Aktualizováno Pátek, 01 Květen 2020 08:38
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství