Neděle, 17. listopad 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Předplatné Podbrdských novin

Podbrdské noviny Předplatné Vašich oblíbených novin si můžete objednat mailem: marta.sevac@podbrdskenoviny.cz , tel 603 712 534, ev. osobně v redakci.

Celoroční předplatné:

Hořovice: 276,- Kč

Mimo Hořovice: 414,- Kč.

 

PN Reportáže, rozhovory Výstava Josefa Jílka a Heleny Horáčkové „Čtvrtý rozměr“
Lis
06
2019
Výstava Josefa Jílka a Heleny Horáčkové „Čtvrtý rozměr“
Zprávy - REPORTÁŽE, ROZHOVORY
Napsal: Radka Vaculíková   

Horáčková a Jílek v Galerii Starý zámek Řadu let znají sebe i svou tvorbu, nyní se rozhodli pro společnou výstavu. Ta se od 8. listopadu do 22. prosince uskuteční v hořovické Galerii Starý zámek.

Josef Jílek, známý oční optik z Hořovic, zde vystaví své obrazy, Helena Horáčková (pracuje v plzeňské projekční kanceláři) ze Starého Plzence fotografie. V rozhovoru prozradili, jaké byly jejich umělecké začátky i to, co je inspiruje.

 

* Co se vám líbí na fotografiích paní Horáčkové?

Josef Jílek (JJ): Její fotografie mají osobitou poetiku. Hraje si se zobrazovanou realitou. Zajímavě kombinuje různé techniky a barvy. V jejím díle jsou i skryté významy, které podněcují fantazii diváka.

* Jak se díváte na dílo Josefa Jílka?

Helena Horáčková (HH): Líbí se mi ta určitá abstrakce. V jeho obrazech můžeme hledat ještě něco víc. Myslím, že máme stejné pocity, náhled na věc.

* Jaké byly vaše začátky?

JJ: Už v dětství jsem vše pokreslil. Pak na všech stupních škol jsem vyzdobil obaly učebnic a sešitů. Malovat různými technikami jsem začal asi ve třinácti letech. Vznikaly krajiny, portréty, zátiší, ale i snové věci ovlivněné Janem Zrzavým. Na přijímačky na různé umělecké školy včetně AVU jsem se ale snažil vše dělat realisticky. Tak to chtěla doba. Z různých monografií jsem se pak sám učil od moderních malířů, z nichž mám nejraději P. Cézanna, M. Chagalla, J. Miróa, P. Bonnarda, J. Polocka a další.

HH: Jak sem s focením začínala? Asi jako každý, fotím už mnoho let. Všechna místa, kam jsme se vypravili, jsem chtěla zaznamenat, aby si je ostatní mohli prohlédnout na fotografiích. Asi tak před deseti lety mne kamarádka přihlásila do fotoklubu v Rokycanech. Následně jsem začala chodit v Praze na Večerní školu fotografie. Ta byla hodně přínosná. Zde jsem také pochopila, jak důležité je grafické zpracování na počítači. Po ukončení školy jsme se chtěli dál setkávat se spolužačkami, proto byl založený fotoklub Bha Bhines. Několikrát jsem s tímto klubem vystavovala, nyní jsme v kontaktu přes facebook.

* Na jakých výstavách si lidé mohli vaši tvorbu prohlédnout?

JJ: Velkou výstavu jsem měl v berounském muzeu. Dvakrát jsem vystavoval v hořovickém Klubu Labe. Každým rokem vystavuji na festivalu amatérské tvorby v říčanské galerii Kotelna.

HH: Vystavovala jsem s fotokluby v Praze, většinou v kavárnách. Měla jsem dvě samostatné výstavy s názvy Cestování po severní Indii a Cestování po Kyrgyzstánu. Pravidelně jezdíme s Fotoklubem Rokycany vystavovat na Chebské dvorky, vystavovali jsme ve Vápence Čertovy schody, v obnoveném klášteru Skalka, který leží nad Mníškem pod Brdy, a na dalších místech. Zajímavá je historie výstavy Rokycanské koryto. Vznikla jako setkání členů našeho fotoklubu a později přerostla v širší akci, kde po celý den vystavují fotografové, malíři i výtvarníci na náplavce u paty jednoho z mostů v Rokycanech. Od nás se inspiroval fotoklub v Příbrami a založil každoroční jednodenní výstavu fotografií a výtvarného umění s názvem Svatohorské schody.

* Sledujete jiné autory?

JJ: Teprve po roce 1989 jsem se mohl tzv. naživo seznámit s obrazy jak českých výtvarníků, kteří nemohli vystavovat, tak s díly světového malířství v galeriích a na výstavách v evropských městech a v USA. Dodnes sleduji vývoj výtvarné scény u nás a ve světě. Chodím a jezdím na výstavy mladých i zavedených autorů po celé Evropě.

HH: Líbí se mi fotografie pana Vojtěchovského, Cudlína a dalších.

* Co vám malování/focení přináší?

JJ: Tvorba je pro mne taková životní nutnost. Jako pro všechny, kteří píší poezii, prózu, nebo skládají hudbu. Děláme to, ať už výsledky přinášejí uspokojení, nebo nejistotu.

HH: Někdy mi focení vůbec nejde a někdy z toho mám radost. Záleží na místech, které zrovna navštívím. V mnoha případech se k jednotlivým fotografiím vracím i za mnoho měsíců. V podvědomí cítím, že fotka špatná není, ale chtěla by jinak zpracovat.

* Co vás inspiruje?

JJ: Každý den se mi ukládají do paměti různé dojmy, vjemy i pocity. Například při toulání lesy v proměnách ročních období, návštěvách výstav nebo koncertů barokní hudby. Po poslechu nějaké básně - naposledy při večeru poezie v Labi, kde verše o květech jírovce a vílách četla básnířka s laním pohledem. Nebo stačí jen odraz světla, který vytvoří zapadající slunce na bílé stěně. Tyto vjemy jsou potom základem mé tvorby a vedou mojí ruku.

HH: Někdy nevyfotografuju nic kloudného několik měsíců. Tak si vezmu alespoň foťák a chodím podvečerní zahradou, kdy se dělají dlouhé stíny a slunce je měkké a krásně barví. Člověk kouká zleva, zprava, něco cvakne. Nebo jsem u maminky objevila kombiné, které jsem jí jako studentka koupila. Vyprala jsem je a pověsila ven. V té době byla dvouměsíční soutěž Letní pokušení. To mě inspirovalo k fotografii jakési brány do ráje, kde kombiné vytváří smyslný vstup, poletující okvětní lístky nevinnost a v pozadí jabloň zakázané ovoce, které každého přitahuje. Tato fotografie pak vyhrála.

* Už víte, co vystavíte?

JJ: Mám jasno jen v tom, že na výstavě bude jedna místnost s obrazy dvojic, které vznikaly v průběhu let. Z dalších sedmdesáti prací z posledních let vyberu až na místě, podle toho, jak se budou do výstavních prostor hodit.

HH: Výstavu jsme nazvali Čtvrtý rozměr, to nám dává velký prostor. Vybrala jsem abstraktní fotografie, černobílé i klasické. Mám ráda fotografie s příběhem, třeba i takové v Galerii lidé objeví.

Text + foto: Radka Vaculíková.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství