Neděle, 24. červen 2018

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Je to tady – rostou!

Foto: Naďa Kolenská.Můj soused, pan Václav Flachs z Hořovic, přinesl takových pěkných hub plný koš.

 

PN Reportáže, rozhovory „Děti bývaly klidnější“ vzpomíná vedoucí osecké školky
Bře
09
2018
„Děti bývaly klidnější“ vzpomíná vedoucí osecké školky
Zprávy - REPORTÁŽE, ROZHOVORY
Napsal: Daniela Hlavová   

Foto: Daniela HlavováJana Křikavová, vedoucí mateřské školy v Oseku, si splnila svůj dětský sen - po škole se stala paní učitelkou ve školce. Do té osecké přišla v r. 1995 pomáhat paní učitelce Heleně Kokuňkové. Dnes se stará spolu s paní učitelkou Lenkou Sojkovou o děti, kterých mají v posledních letech plný počet, a to je 26.

 

* Změnila se školka od doby, kdy jste do ní sama chodila?

Děti byly dřív klidnější, teď jsou živější. Pořád děláme stejné aktivity, ale dřív bylo všechno mnohem víc v klidu.

* Dalo by se říci, že jsou teď děti „zlobivější“?

Nemůžu říct, že jsou zlobivé, ale jsou zkrátka živější, než před pár lety. Možná je to tím, že máme 18 chlapečků a k nim jen 8 holčiček, nebo tím, že celá doba je uspěchanější a děti „nemají čas“ na plnění úkolů v klidu. Ale jsou i takové, které si chtějí hrát v tichosti, jen v malých skupinkách.

* Jaké aktivity baví ty živější děti?

Určitě sport, když mohou běhat. Nebo je baví pracovat s interaktivní tabulí, vyplňovat kvízy, koukat na pohádky. Ale rády si i sednou ke stolu a něco tvoří. Děti prostě baví všechno.

* Těší se děti na besídky?

Besídky hodně vymýšlí Lenka, tedy paní učitelka Sojková, která má úžasné nápady a děti to baví a na besídky se díky tomu těší.

* Kdy vás napadlo stát se učitelkou ve školce?

Přála jsem si učit ve školce už, když jsem tam sama chodila, moje teta jednu školku řídila, mně se to moc líbilo a přála jsem si taky učit. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohla být něčím jiným, než učitelkou tady.

* Do osecké školky jste přišla kdy?

Po škole jsem byla ve školce v Tlustici, pak jsem odešla na mateřskou. Když byla dcera Janička větší a já mohla zpátky do práce, byla jsem chvíli v Hořovicích i Cerhovicích. Myslím, že sem jsem přišla asi v roce 1995, vlastně zpět k mojí paní učitelce Kokuňkové. A měla jsem štěstí, protože spousta učitelek musela vystřídat víc školek, než já.

* Jaké to bylo pracovat s paní učitelkou Kokuňkovou?

Ona byla dřív takovou mojí druhou maminkou, když jsem k ní chodila do školky, a když jsem tu začala pracovat, byla pořád stejně hodná, všechno mi ukázala, radila mi. Bylo moc hezké pracovat právě s ní.

* Změnila se vaše představa o tom, jaké to je být učitelkou?

Ani ne, je to takové, jaké jsem si to představovala. Někdy mi maminky říkají, že by to dělat nemohly, jaký je tu hluk. To jo, hluk tu je, ale já bych zas nemohla sedět v kanceláři. Na děti mluvím spatra, hezky jsem se s dětmi sžila a jsem spokojená.

* O kolik dětských úsměvů už jste se starala?

Bývalo jich kolem sedmnácti, osmnácti, když jsem nastoupila. Posledních deset let, možná ještě déle, máme plnou kapacitu - dvacet šest dětí, takže jich už tudy prošlo hodně.

* Pamatujete si na ně?

Někdy si třeba vybavím jméno, u někoho zas obličej, to je různé. Je těžké poznat někoho, kdo k nám chodil do školky, protože dávno už nemá dětský obličej, který mám uložený v paměti.

* Je to tak, že se pamatují lépe zlobiví, nebo naopak ti hodní?

Tak i tak. Někdy si pamatuju někoho, kdo zlobil, jindy si vzpomenu na někoho, kdy byl tichoučký.

* Těšíte se ráno do práce?

To jo, vždycky se těším, a domů taky.

Směje se nad odpovědí k poslední otázce i moje bývalá paní učitelka Jana, které moc děkuji za rozhovor.

Foto + text: Daniela Hlavová.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství