Sobota, 21. září 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Rakovničtí policisté žádají veřejnost o pomoc

Pohřešovaný mužRAKOVNICKO – Pátrají po pohřešovaném, který zmizel beze stopy.

Rakovničtí kriminalisté žádají veřejnost o pomoc při pátrání po pohřešovaném muži:

https://aplikace.policie.cz/patrani-osoby/PersonDetail.aspx?person_id=1290917190112

Pohřešování oznámil policistům jeho přítel, se kterým žije. Od 16. 9. 2019 od 21.42 hodin pohřešuje svého partnera, se kterým společně bydlí v obci Milý na okrese Rakovník. Muž byl naposledy v práci v neděli 15. 9. 2019, kdy odjel v 18.00 hodin domů. Druhý den ráno 16. 9. 2019 odjížděl z bydliště vozidlem Škoda Octavia III, bílé barvy do Rakovníka, kam kolem 7.00 hodin přijel a zaparkoval na parkovišti za sokolovnou v ulici Tyršova. Ten den byl na 7. hodinu objednán na rehabilitaci v budově bývalé polikliniky v Rakovníku. Objekt je vzdálen asi 100 metrů od místa zaparkování. Na rehabilitaci však toho dne již nedorazil, ani se neomluvil.

Dne 16. 9. bylo jeho vozidlo kolem 22.00 hodin nalezeno uzamčené. V autě byly vidět jeho oba mobilní telefony, které zde zanechal.

PN PÍŠETE NÁM Různé zprávy Škoda, že se toho babička nedožila
úno
25
2014
Škoda, že se toho babička nedožila
Píšete nám - Různé zprávy
Napsal: Ivana Burešová   

babička Jiřina - zcela vlevoVšichni známe ten příjemný pocit, kdy se v myšlenkách vrátíme do dnů svého dětství a vzpomínáme na to, kdy jsme seděli vedle babičky či dědečka a poslouchali příběhy z jejich mládí, příběhy o místech dávno zavátých a lidech, kteří tu už nejsou.

Já jsem měla veliké štěstí, že jsem takovou babičku měla. Jmenovala se Jiřina. Rodiče jí říkali Inka a narodila se v obci Zaječov č. 33 - ve Zděné jako druhá z pěti dcer přísného pana hostinského a řezníka Leonarda Kunce. Měla jsem ráda její vyprávění o tehdejší nelehké době a o našich předcích. Babičku zavál osud až na Moravu do Zlína. O to více vzpomínala na své mládí a na Zděnou, o kterou naše rodina vinou bývalého režimu přišla a do které se už babička nikdy nepodívala.

Je tomu mnoho let, kdy babička zemřela. Přesto na ni vzpomínám každý den a občas využiji i všemocný internet, abych se podívala, zda se někde neobjeví nějaká zapomenutá fotografie či článek o místech mně tak známých z vyprávění. A stalo se. 

V obci Zaječov vzniklo Občanské sdružení Zděná, a to za účelem rekonstrukce objektu „naší“ hospody. Vytvořilo báječné internetové stránky ke zviditelnění ještě báječnějšího záměru (http://www.zdena-zajecov.estranky.cz/). V podstatě z ruin a proti vůli obecního úřadu sdružení vybojovalo možnost vlastními silami a prostředky svými, svých příznivců a přátel obnovit zašlou krásu objektu z 18. století – dominantu obce. Nebýt iniciativy Ing. Aleše Krajdla a dalších zapálených lidí, Zděná by byla dnes již stržena. Zbylo by mi jen říct – ještě že se toho babička nedožila....

Podnětem k založení Občanského sdružení Zděná byla hrozba demolice Zděné, ke které mělo dojít na podzim roku 2012. V zimě 2013 byla sepsána místními občany petice proti demolici a byla vyvolána jednání s OÚ Zaječov o odkoupení budovy - majetku obce. A to se díky zapálení členů Občanského sdružení Zděná podařilo. Cílem je rekonstrukce budovy a následné nabídnutí jejích prostor široké veřejnosti ke sportovně-společenskému využití. Podařila se také úžasná věc – Česká televize vybrala Zděnou jako jeden z 8 projektů z celé republiky do pořadu Pozitivní energie a o občanském sdružení Zděná bude natočen pořad.

Zděná 2Z babiččina vyprávění vím, kolik dřiny stála mého pradědečka a celou rodinu snaha o chod hostince, jak se lopotili na polích a vše obětovali Zděné. Pradědeček Leonard si zakládal na tom, že měl vždy ty nejnovější zemědělské stroje k práci, zvířectvo vždy v naprosté čistotě a dům jako ze škatulky. Po zabavení veškerého majetku bývalým režimem se vše změnilo a Zděná i všechny přilehlé objekty byly pouze užívány, či nešetrně opravovány. Takže se dostaly do stavu, v jakém ho obyvatelé obce znají dnes. Mrzí mě, že pokud se v rozpočtu obce našly 2 miliony na demolici, proč se nenašly 2 miliony na rekonstrukci? Vždyť právě takové historické objekty jsou pamětí národa, připomínkou let minulých, naše dědictví.

O to více si vážím snahy hrstky báječných lidí ze sdružení, kteří věnují energii a čas obnovení zašlé krásy Zděné. Chtěla bych poprosit všechny, kdo mohou přispět – ať už finanční částkou, rukou přiloženou k dílu nebo třeba jen myšlenkou, aby tak učinili. Jde o velmi dobrou věc.

Jako potomek rodu Kunců, který vlastnil objekt od roku 1798, občanskému sdružení Zděná moc fandím a skládám veliký dík za jejich neúnavnou a obětavou práci! A nezbývá mi než dodat – škoda že se toho babička nedožila.....

Ing. Ivana Burešová, Valašské Meziříčí

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství