Čtvrtek, 14. listopad 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Beseda s lékařem MUDr. Tomášem Šebkem bude v hořovické knihovně

Když muži odešli, přišly za mnou holky. „Tomáši,“ nesměle, „my bychom se s Tebou moc rády vyfotily, jestli Ti to nevadí.“ Naopak, dámy! Pokleknu mezi nimi na koleno a ony se nade mě nesměle, přesto s jasnou intencí, nakloní. Vznikla nádherná fotka! Nade mnou se sklání čtyři muslimky. Komu se tohle poštěstí. (Pozn. red.: Útržek z knížky „Nebe nad Jemenem.? Ty „holky“ jsou lékařky.)Ve středu 20. listopadu od 17.30 pořádá Knihovna Ivana Slavíka Hořovice besedu s MUDr. Tomášem Šebkemlékařem mezinárodní organizace „Lékaři bez hranic“. Zúčastnil se následujících misí: Haiti 2010, 2012, Afghánistán 2013, 2015, Jižní Súdán 2017 a Jemen 2019. Ze svých misí, většinou ve válečných zónách světa, napsal několik velice úspěšných knih: Mise Haiti - 5 měsíců s Lékaři bez hranic, Mladá fronta, Praha 2013, Mise Afghánistán - Český chirurg v zemi lovců draků, Nakladatelství Paseka, Praha 2015, Africká zima - V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic, Nakladatelství Paseka, Praha 2017, Mise Jemen - Nebe nad Jemenem, Nakladatelství Paseka, Praha 2019. Na poslední misi v Jemenu byl v měsících leden až březen 2019.

PN PÍŠETE NÁM Různé zprávy Škoda, že se toho babička nedožila
úno
25
2014
Škoda, že se toho babička nedožila
Píšete nám - Různé zprávy
Napsal: Ivana Burešová   

babička Jiřina - zcela vlevoVšichni známe ten příjemný pocit, kdy se v myšlenkách vrátíme do dnů svého dětství a vzpomínáme na to, kdy jsme seděli vedle babičky či dědečka a poslouchali příběhy z jejich mládí, příběhy o místech dávno zavátých a lidech, kteří tu už nejsou.

Já jsem měla veliké štěstí, že jsem takovou babičku měla. Jmenovala se Jiřina. Rodiče jí říkali Inka a narodila se v obci Zaječov č. 33 - ve Zděné jako druhá z pěti dcer přísného pana hostinského a řezníka Leonarda Kunce. Měla jsem ráda její vyprávění o tehdejší nelehké době a o našich předcích. Babičku zavál osud až na Moravu do Zlína. O to více vzpomínala na své mládí a na Zděnou, o kterou naše rodina vinou bývalého režimu přišla a do které se už babička nikdy nepodívala.

Je tomu mnoho let, kdy babička zemřela. Přesto na ni vzpomínám každý den a občas využiji i všemocný internet, abych se podívala, zda se někde neobjeví nějaká zapomenutá fotografie či článek o místech mně tak známých z vyprávění. A stalo se. 

V obci Zaječov vzniklo Občanské sdružení Zděná, a to za účelem rekonstrukce objektu „naší“ hospody. Vytvořilo báječné internetové stránky ke zviditelnění ještě báječnějšího záměru (http://www.zdena-zajecov.estranky.cz/). V podstatě z ruin a proti vůli obecního úřadu sdružení vybojovalo možnost vlastními silami a prostředky svými, svých příznivců a přátel obnovit zašlou krásu objektu z 18. století – dominantu obce. Nebýt iniciativy Ing. Aleše Krajdla a dalších zapálených lidí, Zděná by byla dnes již stržena. Zbylo by mi jen říct – ještě že se toho babička nedožila....

Podnětem k založení Občanského sdružení Zděná byla hrozba demolice Zděné, ke které mělo dojít na podzim roku 2012. V zimě 2013 byla sepsána místními občany petice proti demolici a byla vyvolána jednání s OÚ Zaječov o odkoupení budovy - majetku obce. A to se díky zapálení členů Občanského sdružení Zděná podařilo. Cílem je rekonstrukce budovy a následné nabídnutí jejích prostor široké veřejnosti ke sportovně-společenskému využití. Podařila se také úžasná věc – Česká televize vybrala Zděnou jako jeden z 8 projektů z celé republiky do pořadu Pozitivní energie a o občanském sdružení Zděná bude natočen pořad.

Zděná 2Z babiččina vyprávění vím, kolik dřiny stála mého pradědečka a celou rodinu snaha o chod hostince, jak se lopotili na polích a vše obětovali Zděné. Pradědeček Leonard si zakládal na tom, že měl vždy ty nejnovější zemědělské stroje k práci, zvířectvo vždy v naprosté čistotě a dům jako ze škatulky. Po zabavení veškerého majetku bývalým režimem se vše změnilo a Zděná i všechny přilehlé objekty byly pouze užívány, či nešetrně opravovány. Takže se dostaly do stavu, v jakém ho obyvatelé obce znají dnes. Mrzí mě, že pokud se v rozpočtu obce našly 2 miliony na demolici, proč se nenašly 2 miliony na rekonstrukci? Vždyť právě takové historické objekty jsou pamětí národa, připomínkou let minulých, naše dědictví.

O to více si vážím snahy hrstky báječných lidí ze sdružení, kteří věnují energii a čas obnovení zašlé krásy Zděné. Chtěla bych poprosit všechny, kdo mohou přispět – ať už finanční částkou, rukou přiloženou k dílu nebo třeba jen myšlenkou, aby tak učinili. Jde o velmi dobrou věc.

Jako potomek rodu Kunců, který vlastnil objekt od roku 1798, občanskému sdružení Zděná moc fandím a skládám veliký dík za jejich neúnavnou a obětavou práci! A nezbývá mi než dodat – škoda že se toho babička nedožila.....

Ing. Ivana Burešová, Valašské Meziříčí

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství