Svátek svatého Valentýna patří mezi nejrozšířenější svátky na světě. Nemůže být proto divu, že v posledních letech se i u nás ujímá zvyk, který považuje 14. únor za svátek zamilovaných. Je pravděpodobně odvozen od svátku Luprecalla, slaveného ve starém Římě. Jedna z legend také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentinovi.
Kdo to byl sv. Valentin? Podle křesťanské tradice to byl mučedník, který pomáhal zamilovaným. Ve 2. stol. našeho letopočtu císař Claudius II., vládce Říma, zakázal sňatky i zasnoubení, neboť se bál, že by muži chtěli zůstat doma u svých rodin a nechtěli být jeho vojáky. Římský biskup Valentin dál mladé milence tajně oddával přes zákaz vládce. Dostal se proto do vězení, kde se mu podařilo vrátit zrak slepé žalářově dceři a před svou popravou 14. února 269 jí zanechal milostný lístek s podpisem „od tvého Valentina“. Tak vznikla tradice valentýnských přání. Dnes „valentýnky“ – pohlednice či psaníčka se srdíčkem nebo jiným láskyplným motivem posílají zamilovaní po celém světě. Přáníčka s drobnými dárky jsou všude podobná – krásně zdobená srdíčka, květiny, sladkosti, šperky, keramické či porcelánové figurky, kosmetika… Svatý Valentýn je oslavou lásky, ať už milostné, či rodinné. Zamilovaní by měli být schopni vyjádřit svůj cit. Traduje se, že v předvečer tohoto dne byly do urny lásky vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž tahal lístky a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce. Křesťané oslavují sv. Valentýna, římského biskupa, jako ochránce proti epilepsii a proti moru. Je ochráncem mládeže a bývá zobrazován jako kněz s mečem. František Mencl |