Nadejde pátý den v měsíci prosinci a s ním se v domovech a ulicích objeví škrabošky. Některé postavy hnusné budou doprovázet dvě postavy pozitivní.
Píšu a uvědomuji si, že jako malý jsem tento den prožíval velmi silně. Bylo v tom očekávání, vánek dobrodružství a překonávání strachu. Postavu Mikuláše jsem prostě přijímal tak, jak byla. Nikdo mi mnoho nevysvětloval, že je to připomínka křesťanského úředníka, biskupa. Tento reálný Mikuláš žil v prvním křesťanském tisíciletí na Východě, oblast Malé Asie (dnešní Turecko).
Možná, že právě v našem kraji se tomuto zvyku mohlo dařit a daří, neboť tu nedaleko od sebe jsou tři katolické kostely s tímto jménem, o kterých vím - Zbiroh, Praskolesy a Jince. Pedagogický záměr zvyku je dodnes patrný, jak se daří ho naplňovat, to je otázka. Jako folklorista a i jako vyznavač Jednoho Boha, jsem rád, že se tento lidový obyčej, zvyk udržuje. Přeji si, aby tato příležitost byla pro mladé a menší příjemným vybočením ze stereotypu dní.
Co k tomuto uvádí Monografie Hořovicko – Berounsko z let 1918 – 28, díl I.?
Mikuláš. V předvečer 6. prosince naděluje Mikuláš. Toho večera dávají si děti téměř všude punčochy za okno, aby jim Mikuláš něco nadělil. Nehodní dostávají metlu a do punčochy brambory a uhlí. Někde naděluje Mikuláš již hotové organtinové punčochy s cukrovím. Tu a tam, ovšem jen v úzkém kruhu přátelském, je zachován zvyk, že chodí Mikuláš s andělem a čertem a poděluje. Než dá dárek,zkouší děti z něčeho, čemu se učí ve škole, hodné pochválí, nepokojné pokárá, všecky pak nabádá k dobrému.
V Litni chodíval Mikuláš po domech. Ale tam dělati Mikuláše nebylo tak snadné, neboť byl nejdříve sám zkoušen, umí-li Desatero, a pak teprve mohl nadělovat a nehodné trestat. Neuměl-li však, byl vyhozen a k tomu bit.
Dospělejší mládež pořádá pak nejbližší sobotu nebo neděli mikulášský večer, nebo zábavu spojenou s rozdáváním dárků. Na programu bývají různá zpěvná a hudební vystoupení a ke konci se rozdávají dárky, před čímž mívá Mikuláš žertovný proslov.
Vybral Miroslav Stolek. |