Podbrdské Noviny

Ad: Poznáváš svůj kraj? PN č. 16/11

K. Griebl: Na soutěžním snímku je část Kostelní ulice v Berouně, která vede od pošty k Plzeňské bráně.

A. Skuhrovec: Město Beroun, pohled na Kostelní ulici směrem k náměstí.

M. Lisá: Na obrázku je v dáli vidět Plzeňská brána v okresním městě Beroun.

R. Melichar: Foto je z města Beroun. Váš čtrnáctideník dostávám pravidelně od dcery, a netrpělivě čekám, až přijde. Je zajímavý a mám ho rád jako celé Berounsko.

A. Šikířová: Na obrázku je okresní město Beroun s cestou Kostelní ulicí na náměstí okolo kostela sv. Jakuba. Na místě, kde se nalézá nynější město Beroun, stávala osada na „Brodě“ při řece. Byla to obchodní cesta z Prahy do Bavor. Císař Karel IV. pobýval častěji na blízku. Z lásky jmenoval městem krajským – kraje Podbrdského.

J. Zápotocký: Na snímku paní Kolenské je Kostelní ulice v Berouně a kostel sv. Jakuba na Seydlově náměstí. Původně Kostelní náměstí. Seydlovo (čti Sajdlovo) je od roku 1913. J. A. Seydl (1775 - 1837) byl berounský rodák, děkan, buditel, historik a vlastenec. Budova děkanství, na které je jeho pamětní deska, byla postavena v barokním slohu po roce 1735. Uprostřed náměstí je barokní sloup, připomínající morovou epidemii v roce 1680. Po pravé straně kostela je škola, která se připomíná již v r. 1567, kdy stavitel Jiří Táborský postavil z příkazu městské rady novou budovu. Původní škola se nacházela v místech dnešní děkanské zahrady. Seydlovu náměstí dominuje kostel sv. Jakuba Většího, založený spolu s městem koncem 13. stol., přestavěný v letech 1541-47. R. 1589 vyhořel, r. 1606 byl obnoven. Novou zvonici postavil v letech 1677 - 1683 V. Kapoun z Prahy. Kostel několikrát obnovován. Trojlodní bazilika s gotickým presbytářem, raně renesanční lodí, raně barokní věží 37 m vysokou dokončenou kolem r. 1685 s krytem podobným Plzeňské bráně s postranními kruchtami (1771), celkově zbarokizovaná. Hlavní oltář (1741) s obrazem sv. Jakuba od J. P. Molitora a sochami od Brokofova žáka. V hlavní lodi vlevo při 2. pilíři oltář sv. Josefa (1735) též od Brokofova žáka. Řezané lavice z poloviny 18. stol., varhany z let 1866 - 1869. Na západní straně pamětní deska (1825) Martina Podstatného, zakladatele Hudebního ústavu v Berouně.

O. Žáčková: Na snímku je ulice v Berouně, kterou dojdeme na Husovo náměstí s řadou cenných domů. Dominantou je pomník Mistra Jana Husa. Zachovaly se hradby s věžemi a dvě brány – Horní (Plzeňská) a Dolní (Pražská). K městským hradbám se přimyká Zámečnická ulice, přirovnávaná svou atmosférou ke Zlaté uličce na Pražském hradě. Na městském ostrově stojí dva původně dřevěné mlýny – Zajíčkův a Maňasovský. Beroun vznikl jako město hrazené a jeho systém patřil k nejlepším v českých zemích.

O. Štuksa: Co psát o Berouně? Byl zde natočen „Muž na radnici“ (1974-6). Je zde medvědárium a rozhledna na Městské hoře. Kam jde medvěd na erbu? To ví možná Klepáček, nebo ne? Berounský medvěd, pivo, které se vaří v bývalém cukrovaru.

F. Mencl: Při pohledu na soutěžní obrázek jsem nejvíc přemýšlel o tom, co o Berounu napíší jiní čtenáři PN, abyste nemuseli z mého vždy delšího příspěvku řadu informací vyškrtat. Rozhodl jsem se napsat o jednom detailu soutěžní fotky a to o Horní (Plzeňské) bráně. Jsem zvědav, jak jsem uspěl. Ta je spolu s Dolní (Pražskou) bránou doslova symbolickou památkou Berouna, dodnes dominující městu. Obě jsou součástí městského opevnění, které je nejzachovalejším hradebním systémem v Čechách. Byly postaveny jednou stavební hutí, což je u nás unikát. Městské hradby vznikly z popudu krále Václava II. na přelomu 13. a 14. stol., kdy byly 6 – 9 m vysoké, asi 2 m silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. Věžová Plzeňská brána byla do r. 1842 hlavním bodem, kterým procházela komunikační cesta z Plzně do Prahy a kde se až do r. 1752 vybíralo královské clo. Měla také funkci městské hlásky. Službu vykonával pověžní trubač až do r. 1972. Na bráně se nacházel od r. 1508 orloj, který byl v r. 1736 nahrazen novými hodinami se dvěma ciferníky od berounského hodináře F. Gärtnera, které sloužily 160 let. Po požáru v r. 1735 změnila podobu brány barokní mansardová střecha. Od té doby se změnil vzhled jejího východního průčelí. Obraz Smrtonoše s kosou a latinský chronogram z r. 1737 později nahradilo sgrafito. Při kompletní opravě brány v r. 1896 vyzdobil malíř Vilém Preis její východní průčelí mytologickým výjevem boha Chronose a sudičky předoucí nit času. Společně s českým nápisem „Všeho do času, Pán Bůh na věky“ si ho můžete dobře všimnout stejně jako podobu nejstaršího berounského znaku, též věžních hodin. Koncem 19. stol. bylo dobudováno točité schodiště, kterým se dnes vstupuje do 1. patra, kde je v prostorách býv. zbrojnice umístěna stálá expozice historie této kulturní památky a celý hradební systém města a též architektonické fragmenty dominikánského kláštera, vypáleného husity v r. 1421. V horní části brány je expozice věnovaná Berounu a jeho privilegiím. Pokud se někdo z vás čtenářů do těchto míst podíváte, bude vám odměnou překrásný výhled na město.

P. Hoffmann: Na snímku je část centra města Beroun. Místo dnešního města bylo osídleno již ve starší době kamenné. V polovině 11. stol. tu na místě brodu vznikají osady Brod a Beroun. Roku 1295 bylo městečko povýšeno králem Václavem II. na město královské. V té době vznikají opevnění, z nichž je dodnes zachováno 20 věží a 2 věžovité brány. Horní, zvaná Plzeňská je vidět na fotce zcela vpravo. Ve 13. stol. byl také založen kostel sv. Jakuba, který je dodnes dominantou náměstí. Původ jména Beroun je vysvětlován různě. Nejčastěji se vychází z německého překladu slova medvěd – Bär. Existuje ale možnost, že název je odvozen od slova „bráti“, což připomíná, že ve vsi Brod se vybíralo clo.

Jana Mračková: na snímku je město Beroun - směr k náměstí od kasáren a pošty.

Ve 13 století vznikla při brodu přes řeku Mži(Berounku)osada.Procházela jí významná obchodní stezka z Prahy do Plzně a Bavor. Velkou atrakcí jsou  Hrnčířské trhy a Městská hora s rozhlednou a medvědáriem,kde žijí od roku 2000 Večerníčkovi medvědi Matěj,Vojta a Kuba. Beroun má ve znaku sice jen jednoho medvěda,tak je teď má i tři živé.