Sobota, 11. červenec 2020

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Leonardo da Vinci v Praskolesích

DSC 6470V červenci a srpnu bude v Praskolesích v kapli sv. Prokopa výstavka s názvem Leonardo da Vinci (a jeho neznámy český pokračovatel). Uvidíte živý obraz „Poslední večeře v řetízkové šatně dolu Hamr I“. Podle neznámého Největšího Čecha. Fotografoval J. Škrleta. Ve dnech 4. – 6. července (na svátky sv. Prokopa, Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa byla kaple pro veřejnost otevřená cca od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin a v technických přestávkách autora výstavy poskytl k ní výklad (viz foto). V dalších dnech bude přístup do kaple možný na požádání po dohodě s obecním úřadem (pí Drábková) nebo s vedením dětského tábora (p. Čáp), nebo s otcem Stefanem na faře. Libor Gottfried

Další fota

PN PÍŠETE NÁM Bzová moje rodiště aneb seriál s dobrým koncem - rodáci 2021
čen
19
2020
Bzová moje rodiště aneb seriál s dobrým koncem - rodáci 2021
Píšete nám - Různé zprávy
Napsal: Iva Závorová   

Dědeček Václav Pánek (*19. 12. 1879 - +22. 2. 1964), vlevo já ve věku 7 let, vpravo sestra Dagmar – 3 roky. Foto: Archiv MUDr. Ivy Závorové.BZOVSKÝ unikátní VODOVOD

Můj dědeček se narodil v r. 1879 a v roce vybudování bzovského vodovodu mu bylo 50 let. Jeho bratr František byl členem obecní rady. Proto měl děda zaručené informace například o tom, že samospádní vodovod by vytlačil vodu až na hrad Točník, který je polohou níže.

 

Velmi přesné a zajímavé informace o budování této unikátní stavby najdeme v publikaci BZOVÁ od pana Antonína Blackého, významného rodáka ze Bzové, který podrobně sepsal dějinný vývoj obce od nejstarších dob po současnost. Z dobře informovaných zdrojů vím, že letos vyjde již páté, přepracované a rozšířené vydání. Vřele doporučuji všem, kteří snad i díky mým dětským vzpomínkám zatouží poznat Bzovou více. Zdravím pana Blackého, těším se na viděnou v srpnu 2021.

Vodojem vodovodu v polích nad Bzovou byl cílem našich vycházek s rodiči i dětského „lítání“ kolem vesnice. Tajemný, uměle vytvořený, zatravněný kopeček se zděným domkem, zamřížované okno a nad vchodem nápis BZOVÁ, to vše za vysokým plotem, nás lákalo i trvalým hučením, které bylo slyšet zevnitř. Ale přelézat plot jsme se nikdy nepokoušeli. Kolem vodojemu se chodilo do lesa Za habersky, odkud, jak uvádí pan Blacký, byla voda jímána do vodojemu.

Já mám další vzpomínky – s dědečkem jsem kolem vodojemu chodila do lesa, děda říkal „do čtyřky“, kde byly krásné plochy pokryté zeleným mechem. Dle pokynů dědečka jsem opatrně, po kolenou rukama mech prohmatávala a nacházela malé, bílé hříbky. Možná to bylo jednou, dvakrát, ale vzpomínky na plný košík mám jasné. A zavařené hříbky ve sladkokyselém nálevu z kuchyně maminky si také pamatuji.

Zpět do přírody. Kolem vodojemu byly louky plné kytiček - kopretiny, zvonečky, žluté blatouchy i kosatce, již tenkrát chráněné. Na rozcestí mezi silnicí na Januška a polňačkou k vodojemu děda říkával: „Toto je místo, kde jsme stejně vysoko s hradem Točník a to velké město v dálce jsou Hořovice!“ Vodojem nestačil potřebám a dle prvních vzpomínek to bylo poprvé v padesátých letech, kdy se pod Bzovou, nebo z pohledu návštěvníka před Bzovou, na cestě od Točníka postavil kravín. Tatínek byl jakýsi funkcionář v JZD a doma jsem ty řeči slyšela. Kravín by vodu strhl, na lidi by voda nezbyla. Vedení JZD zřejmě rozhodlo vykopat studnu jen pro sebe. Maminka byla s námi, malými dětmi doma a pan studnař k nám chodil na oběd. To si pamatuji. A s dědečkem jsme se byli podívat ke kravínu do výkopu studny. Byla to, z mého dětského pohledu, hrozná hloubka a na dně malý človíček s krumpáčem. Po pravdě nevím, jestli se na vodu narazilo, i když to byla hlavní starost. Proutkař místo, kde kopat, určil, a voda stále nebyla. Vodovod do dnešních dnů byl několikrát rekonstruován, rozšířen a opraven. Unikátnost samospádného vodovodu tomuto zařízení zůstává a ještě jedna. Voda ve Bzové byla známá jako zcela bez závad pro kojence. V 80. letech, kdy jsme ještě měli ve Bzové chalupu po předčasně zemřelých rodičích, přijížděli známí i neznámí natočit si vodu pro své nejmenší. V moderní době tyto aktivity „převálcovala“ nabídka novorozenecké vody v PET lahvích. Že na zdravé vodě něco oživujícího je, o tom je dobré uvažovat, když posuzujeme, kolik je občanů, doživších se nadstandardně vysokého věku. Například paní Věra v současnosti!! Zdravím Vás, jste narozená 1926, dětské vzpomínky mi bouří v hlavě, co budu moci i v úctě k vám, zaznamenám a v budoucnosti vzpomenu. V rodině jsem i já měla několik předchůdců, kteří se dožili více než 80 let. Dědeček nás opustil v roce 1964 v roce nedožitých 85 let a byl ve své době nejstarším občanem obce.

Iva Závorová, rozená Pánková

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství