Čtvrtek, 17. říjen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Zubní pohotovost v Nemocnici Hořovice

NHNedílnou součástí Nemocnice Hořovice je také zubní ambulance. Na oddělení jsou používány vysoce moderní diagnostické a terapeutické prostředky (např. digitální zpracování RTG vyšetření na počítači, který umožňuje detailní rozbor situace ve vašich ústech).

K vybavení ambulance patří také panoramatický rentgen a vlastní zubní laboratoř.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Jiří Peřina si přeje, aby o něm lidé říkali, že byl dobrým starostou
Srp
29
2016
Jiří Peřina si přeje, aby o něm lidé říkali, že byl dobrým starostou
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Marta ŠeVac   

Jiří Peřina Jiří Peřina je starostou Hořovic, náměstkem hejtmana Stř. kraje pro finance a tedy je vidět na zahajování různých akcí a při stříhání pásek, když se podaří dokončit stavební dílo, na jehož financování se podílel kraj, ev. se to týká města Hořovice. Nyní se rozhodl kandidovat do Senátu za ČSSD, takže je vidět na různých akcích, ať kulturních nebo sportovních, ještě častěji.

 

Jiří Peřina se narodil v Praze. Pochází z obce Lety mezi Řevnicemi a Dobřichovicemi, kde strávil dětství a mládí. Do základní školy chodil v Dobřichovicích a na Střední zemědělskou školu, obor ekonomika zemědělství, do Hořovic, kam dojížděl denně vlakem, a podle jeho vzpomínek to byly krásné čtyři roky, takže k Hořovicím získal velmi kladný vztah. Pak studoval na Vysoké škole zemědělské, provozně ekonomická fakulta, v Praze – Suchdole. V roce 1989 skončil studium a šel na povinnou vojenskou službu. Díky revoluci mu byla tato služba zkrácena na 9 měsíců. Pak nastoupil na provozně ekonomickou fakultu, katedra obchodu a financí, kde zastával pozici odborného asistenta a vyučoval účetnictví. K tomu podnikal, vedl účetnictví firmám. Bydlel se svou nastávající manželkou v Praze v bytě 3 + 1 s celou její rodinou, proto musel řešit bytovou situaci. Jiří Peřina k tomu říká:

„V Hořovicích a okolí jsem měl spoustu kamarádů, jeden z nich mi nabídl odkup garsonky v obci Rpety. V Hořovicích se zakládal finanční úřad, kde jsem se ucházel o místo na pozici správce daně. Byl jsem přijat stejně jako moje manželka. Takže jsme se přestěhovali do Rpet, což pro moji manželku, hlavně ze začátku, byl oříšek, ale dnes jsme rádi, že jsme se z hektického hlavního města přesunuli na venkov. Od roku 1991, kdy jsem se také oženil, jsme tedy bydleli ve Rpetech až do roku 2004, kdy jsme se přestěhovali do Hořovic.“

* Jak dál postupovala vaše profesionální dráha?

Od roku 1991 až do roku 2005 jsem působil na FÚ v Hořovicích na různých pozicích až po ředitelskou, v roce 2005 jsem přijal pozici na finančním ředitelství v Praze v oddělení specializované kontroly, která měla prověřovat velké a problémové subjekty. Tam jsem působil až do roku 2009, kdy jsem dal výpověď a odešel na krajský úřad na pozici vedoucího odboru financí a investic. V roce 2012 jsem už jako člen ČSSD kandidoval do zastupitelstva kraje, byl jsem zvolen nejprve radním a následně náměstkem hejtmana, kde působím do teď. Už v roce 2010 jsem se zapojil také do komunální politiky jako radní města Hořovice, od roku 2014 jsem starostou.

* Proč jste vstoupil do ČSSD a byl jste už předtím členem nějaké strany?

Nebyl jsem předtím členem žádné strany. Do ČSSD jsem vstoupil z přesvědčení, i když v mnoha věcech přemýšlím pravicově. Tato strana má historickou tradici, a mám velké sociální cítění, tedy mi vždy byl hodně blízký tzv. švédský model řízení státu, kdy stát vyžaduje vysoké daně, ale zase platí vysoké dávky, lidé se v něm cítí sebejistě a bezpečně. Vždy jsem byl zastáncem sociálního státu a ČSSD je v rámci českého politického spektra tomuto směru nejblíže.

* Když jste v roce 2009 vstoupil do ČSSD, cloumaly touto stranou nějaké aféry?

Ne, největší aféra zacloumala ČSSD v roce 2012, kdy došlo ke kauze Rath, kdy jsem působil na kraji ještě v pozici úředníka. Kauza mnou doslova otřásla, a to už z důvodu, že do působnosti mého odboru patřily také veřejné zakázky. Tato kauza byla prošetřena všemi elitními útvary, a jsem velice rád, že jsem všemi těmito šetřeními prošel bez úhony. Nebylo na mne podáno žádné trestní oznámení ani mi nebylo sděleno žádné obvinění. Přiznávám, že jsem strávil pár bezesných nocí, ale vyšel jsem z této kauzy bez poskvrny. To je něco, co člověka posílí.

* V jakém smyslu?

Zejména mentálně, neboť máte o čem přemýšlet. Máte možnost přehodnotit vše, co jste do té doby vykonával, a je to i poučení do budoucna, že ne vždycky lidé, se kterými se potkáváte a obdivujete je, musí být takoví, jací se vám jeví. Pana Dr. Ratha jsem poznal jako velice vzdělaného, erudovaného a inteligentního člověka, o to více mne překvapilo, s čím měl co do činění. Byl jsem velmi překvapen, jak hloupě celá kauza začala a jak se dál vyvíjela. Vůbec jsem netušil, že se něco takového může stát.

* Pokoušel se vás někdy někdo uplatit?

Pokusy samozřejmě byly na různých pozicích, ale vždycky jsem se nažil těm lidem vysvětlit, že oni sami tím pádem páchají trestný čin, a pokud myslí svou nabídku vážně, tak já budu povinen tuto záležitost oznámit. Většina z nich to pochopila a dál se se mnou na toto téma nebavila. Vždy jsem se snažil být shovívavý a vyjít lidem vstříc. Moje životní heslo je, když mohu pomoci, tak pomůžu, a nedělám to pro peníze.

* Měl jste nějakou představu, co obnáší komunální politika, než jste do ní v roce 2010 vstoupil?

Určitou představu jsem měl, avšak mé představy byly v mnohém překonány, zejména když jsem se stal starostou. Ta odpovědnost je opravdu veliká a domnívám se, že každý politik na kterékoliv úrovni by měl nejprve projít komunální politikou, takovou tou zákopovou válkou.  

* Někdy i výkopovou…

Přesně tak, komunální politika patří k těm nejnáročnějším pracem, které jsem kdy vykonával. Je to hodně práce s lidmi, je to práce nevděčná, je mnoho stížností, pochvaly za celou dobu, co působím na radnici, bych spočítal na prstech jedné ruky. Člověk si musí říci, že když se rozhodl vykonávat veřejnou funkci a dělá ji pro lidi, musí mít v sobě pocit, že pro město dělá to nejlepší. Potřebuje k tomu dobrý tým a ten tady mám – myslím radu města. Mám to štěstí.

* Máte i další náročnou funkci – jste náměstkem hejtmana pro finance. Jak vše časově zvládáte?

To je velice častá otázka. Práci jsem si rozdělil. Oblast, kterou spravuji jako náměstek hejtmana, znám velmi dobře z pozice úředníka, pravidla jsou tam jasně nastavená, vše dobře funguje, rozumím si s finančním odborem, tedy je pro mne tato pozice jednodušší než práce na radnici, která je daleko rozmanitější. Podstatně víc času tedy trávím na radnici. Vše je v organizaci a komunikaci. Dnes všichni dobře vědí, kdy se vyskytuji na radnici a kdy na kraji. Tedy není problém se potkat, navíc jsem mobilní, takže mohu kdykoliv během hodiny být na jednom z těchto dvou míst. Je to spíše otázka na mé kolegy, jestli pociťují, že něco zanedbávám. Zatím takové signály nemám.

* Když jste nastupoval na místo starosty, byly ze strany opozice výtky, zda se nejedná o střet zájmů. Můžete nám to trochu připomenout, protože byly kolem toho všelijaké tahanice.

Opozice má právo namítat. Je však nutno říci, že žádný zákon ani obecně závazný předpis neporušuji. Z pohledu zákona je to naprosto legální. Pak je otázka, jestli je člověk schopen obě funkce zvládnout. Vždy tvrdím, že někdo je schopen zvládnout tři funkce a někdo ani jednu. Pevně doufám, že jsem za ty dva roky dokázal, že obě funkce zvládám. Pokud jde o střet zájmů – myslím si, že v Hořovicích se leccos děje, Hořovice leccos získaly i díky přístupu k informacím, které jiní starostové nemají. Jako příklad uvádím často kritizovanou výstavbu sportovní haly, že jsme získali od kraje dotaci ve výši 20 milionů korun a 15 milionů z ministerstva školství. Je přece v zájmu každého starosty své město zvelebovat, a každý starosta má šanci nechat se zvolit náměstkem hejtmana. Kde je potom ta nespravedlnost? Pokud ta šance je, a pokud mohu pro město něco udělat, pak si stojím za tím, že je dobře to pro město udělat. Pro město je má pozice na kraji výhoda a pro kraj zase může být výhodou, že problémy, které vidím na komunální úrovni, mohu tlumočit do zastupitelstva a rady Středočeského kraje.

* Za kterého hejtmana jste nastupoval do práce na krajský úřad?

Jako vedoucí odboru jsem nastupoval za hejtmana Ratha. V radě kraje jsem začal působit za hejtmana Řiháka.

Jiří Peřina * Ve svých funkcích musíte dost sedět. Co děláte pro to, abyste se nepodobal fyzicky svým hejtmanům? Myslím současného a minulého.

Je rozdíl mezi úředníkem a politikem. Politik by se měl víc pohybovat mezi lidmi a ne jenom sedět. Já se tedy pohybuji mezi lidmi, ale to je málo. V poslední době, cca 4 – 5 let, jsem si oblíbil tzv. nordic walking, lidově řečeno chodím s hůlkami. Spousta lidí má jakýsi stud hůlky použít. Ovšem mám ověřeno - používám sport tester, že při správném užití hůlek a chůzi v tempu spálíte daleko více energie než při běhu. Takže si obvykle dávám v sobotu odpoledne 15 km pro Brdech. Je to úžasná záležitost pro vyčištění hlavy. Dalším mým sportem je tenis, který hraji dvě hodiny v neděli. Nebo taky vyrazím na kole a ujedu třeba 50 km.

A poslední dobou dva dny v týdnu držím půst. Díky tomu jsem za dva měsíce snížil svou hmotnost asi o 7 kg. Ve středu se nasnídám a až do večera piju jenom vodu, ve čtvrtek to zopakuji. Ostatní dny jím a piju jako obvykle. Hlavním důvodem půstu ale není hmotnost, ale chtěl jsem si upravit hladinu cukru, kterou mám teď už jen mírně zvýšenou.

* Čím byli vaši rodiče?

Můj otec byl zemědělský inženýr, tedy jsem se potatil. Dlouhá léta působil na Okresní zemědělské správě v Berouně, pak na ministerstvu zemědělství a nakonec na správě podniků VŠ zemědělské v Praze. Maminka pracovala zejména jako mzdová účetní, v závěru pracovala na pobočce České spořitelny v Řevnicích. Maminka už nežije, zemřela na mozkovou mrtvici v 60 letech, trpěla hypertenzí. Otci je 81 let a daří se mu celkem dobře. Je aktivní, dokáže si poradit s internetem, emailem, má rád dechovou hudbu, hlavně vojenskou. Je účastníkem různých koncertů, má rád i Hořovickou muziku, pravidelně navštěvuje Hořovickou heligonku, jeho velkým přítelem je osobnost Hořovic - muzikant pan Kořínek.

* Máte sourozence?

Ne, jsem sám. A myslím si, že rozmazlený nejsem. Vždycky jsem si sourozence přál, ale zdravotní stav maminky mi to nedopřál. Byl jsem sice jedináček, ale převážně vychovávaný babičkou, protože rodiče byli hodně zaměstnaní.

A máte děti?

Ano, mám dvě děti – dceru – narodila se v roce 1992, syn v roce 1994. Dcera studuje práva a syn univerzitu v Americe, v New Yorku. Byla to jeho velká touha. Byl jako výměnný student v Kanadě ve Winnipegu, kde se mu velmi líbilo, tak chtěl studovat VŠ na novém kontinentě. Vzhledem k tomu, že s manželkou vyděláme poměrně dost, tak jsme mu to dopřáli. Nejvíce investujeme do vzdělání svých dětí a do cestování.

* Když jste nastoupil na post starosty, rozhodl jste se tento plat rozdávat. Tedy ji vykonáváte zdarma.

Již jsem rozdal přes 400 tisíc. Přispívám sportovním, kulturním, zájmovým spolkům, na nejrůznější mezinárodní akce. Město navázalo partnerství s německým Gau-Algesheimem. Asi jeden z mých největších příspěvků byl Lesnímu divadlu Řevnice, protože v Řevnicích jsem vyrostl, v dětství a mládí jsem divadlo často navštěvoval, takže když slavilo divadlo 100 let, dal jsem jim 100 tisíc.

* Co jste ještě dalšího podpořil, na co si vzpomenete?

Poměrně velkou částku jsem věnoval hořovickým hokejistům, tedy provozovateli zimního stadionu. Sponzoroval jsem letní společný tábor mladých českých a německých hasičů ve Zbiroze. Příspěvků byla celá řada, např. jsem přispěl sportovcům – jednotlivcům, kteří dosáhli výjimečných výsledků.

Jiří Peřina * Jste ve volební kampani na post senátora. Proč jste se rozhodl kandidovat a čím hodláte oslovit voliče?

Jak jsem už uvedl, moje životní krédo je pomáhat druhým. Správný senátor má pomáhat minimálně těm, kteří jsou v jeho senátním obvodu. Senátor má právo „vrazit“ k ministrovi, k premiérovi, možná k prezidentovi. Senátor se neodmítá. Pokud mají občané v jeho regionu jakýkoliv problém, on má právo, šanci a vlastně i povinnost za ně zabojovat. To je to, co mne na této pozici láká. Chci prosazovat to, co prosazuje senátorský klub soc. dem., tedy zejména podporovat sociální oblast, chtěl bych se zabývat problémem levné práce. Práce u nás není doceněna, proto odcházejí lékaři i dělníci za lépe placenou prací, dokonce dnes už i do Polska. Také se domnívám, že zdraví není zboží, každý má právo být zdravý, nejenom ten bohatý.

Chtěl bych prosazovat, aby výživné, které matky, a někdy i otcové, nedokážou vymoci ze svých protějšků, zaručil stát. Aby ho vymáhal stát. Těžko může např. matka se dvěma dětmi něco sama zvládnout, když nemá peníze, aby dětem zaplatila obědy, tak nemůže platit advokáta, aby vymohl výživné.

Dávky musíme vyplácet pouze těm, kteří pracovat nemohou, ne těm, kteří pracovat nechtějí. Tady bychom mohli najít prostředky na výživné matkám, nebo těm, kteří se chtějí a nemohou se postarat o své seniory. Domovy seniorů jsou přeplněné. Je třeba podpořit terénní službu, podpořit potomky, aby se mohli o své seniory postarat, pracovat např. na poloviční úvazek. Zbytek by jim doplatil stát.

 

O záměrech Jiřího Peřiny, pokud by se stal senátorem, o tom, co se děje ve městě, co se mu v něm líbí a nelíbí, jaké má poznatky od lidí, mezi kterými se často pohybuje a diskutuje s nimi, bychom mohli psát ještě dlouho, ovšem jsme omezeni místem v novinách. Proto už jenom uvedeme jeho přání našim čtenářům: „Přeji lidem poctivé politiky, kteří to s nimi myslí dobře, kteří budou pro lidi pracovat a přinášet jim radost. Samozřejmě přeji čtenářům pevné zdraví a přeji jim úsměv na tváři, toho je dnes mezi lidmi poměrně málo. Smějme se, mějme dobrou náladu a buďme zdrávi.“ Marta ŠeVac

Foto: Václav Šesták.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství