Pátek, 13. prosinec 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Bezpečný nákup v Lidlu

Lidl-logoVánoční čas se pomalu, ale jistě blíží a s ním houstne pohyb osob v nákupních střediscích, na tržištích, ulicích i v dopravních prostředcích. Na Vánoce však nečekáme pouze my nakupující, ale také kapesní zloději. Využívají shonu, který je pro tento čas typický, ale také nepozornosti občanů. Lidé u sebe mají v tomto období více finančních prostředků a jsou při shánění vánočních dárků nepozorní a hektičtí.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Od akordeonu k péči o druhé
čen
20
2016
Od akordeonu k péči o druhé
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Marta ŠeVac   

Jan KřížekTak by se dala shrnout životní a profesní cesta Jana Křížka z Hořovic, který je již deset let ředitelem organizace Digitus Mise, o.p.s., která poskytuje sociální služby nejenom v Hořovicích, ale také například v Hostomicích, Litni či Nižboru a dalších 26 obcích. Avšak, to neznamená, že se dnes věnuje pouze sociálním službám, občas si na akordeon zahraje třeba při pravidelných setkáních v rámci cyklu KáČa – tedy pozvání na kávu a čaj.

* Pocházíš z Hořovic?

Ne, narodil jsem se v Praze – Strašnicích. Do Hořovic jsem šel v 27 letech za svou manželkou Annou, rozenou Kudlovou, z Újezda. Seznámil jsem se s ní v Praze, kde studovala. V Hořovicích žiju už 33 let, letos oslavím šedesátku. Byla zde možnost bydlení v domku po jejích prarodičích. Její dědeček pan Josef Kudl byl profesorem na učitelském ústavu v Hořovicích.

* Čím jsi chtěl být? Ev., co jsi studoval?

Vždy jsem tíhnul k hudbě, chodil jsem na Lidovou školu umění, kde jsem hrál na akordeon. Měl jsem štěstí na profesora. Mnoho let akordeonový soubor naší školy vítězil v celostátní soutěži, a díky tomu jsme, na tehdejší dobu, hodně koncertovali. Speciálně pro nás totiž skládal hudbu pan Maštalíř. Právě jeho vážná hudba nás zcela odlišovala od ostatních, kteří většinou hráli dechovky a lidové písně. No, a protože jsem k tomu hrál i fotbal za Bohemku, měl jsem program opravdu plný. Asi 17 letech však muselo dojít k rozhodnutí, jak dál, obojí už nešlo stíhat. Rozhodl jsem se pro muziku. Nejdříve jsem se však vyučil elektromechanikem, později při práci studoval průmyslovku, obor elektrotechnika, a přitom jsem ještě chodil na Lidovou konzervatoř – můj hlavní nástroj byl pozoun. Jak to jen bylo možné, změnil jsem zaměstnání a pracoval jsem několik let v nahrávacím studiu Supraphonu, což byla velmi kvalitní práce. Zajímavé, a vlastně mnohdy poučné bylo mj. i osobní setkání s významnými, špičkovými umělci, totiž osobní poznání, že kdo umí, je skromný, většinou ze sebe nic nedělá. Rád na toto období vzpomínám, zdůrazňuji období osobní, už vůbec ne politické.

* A jaké jsi našel uplatnění v Hořovicích?

Nastoupil jsem do tehdejší Delicia Hořovice (Harmonika) a k tomu jsem si vzal malý úvazek na LŠU, kde jsem učil na flétny a trubky. Dále jsem byl chvíli na Plevně a přišla sametová revoluce. Začátkem 90. let jsem nastoupil na Městský úřad Hořovice, kde jsem pracoval na sociálním odboru jako terénní pracovník, po krátké době jsem měl na starosti sociální služby. A tím začala další etapa mého života. Následně vzniklo Městské zařízení sociálních služeb, které zajišťovalo pečovatelskou službu nejen pro Hořovice, ale i okolní obce. V roce 2000 byl otevřen Domov důchodců, kam jsem přešel s terénními službami a mezi klienty přibyli obyvatelé DPS.

* A jak došlo k založení Digitu?

V roce 2003 jsem náhle onemocněl, a brzy jsem se ocitl v invalidním důchodu. Následovalo dlouhodobé, několikaleté léčení. Byl jsem doma, a prostá nečinnost mně skutečně ubíjela. Léčil jsem se v IKEMU, absolvoval několik dlouhodobých léčebných procedur, ale až ta třetí zabrala. Ke konci roku 2014 po více jak 10 letech a téměř roční léčbě, byl výsledek negativní. A toto období vlastně přispělo nejdříve k myšlence a pak k faktickému založení naší organizace.

* Ale Digitusu je 10 let…

Během roku 2005 uzrávala myšlenka na založení subjektu, který by nabízel určité aktivity. A protože jsem působil v sociálních službách a také kultuře, výběr činností byl téměř jasný. Radil jsem se s odborníky, jak začít, a po větších přípravách za pomoci Dr. Antonína Spala, a zejména Dr. Jiřího Vlčka, jsme vytvořili občanské sdružení Digitus. Naším původním záměrem byla rekonstrukce historických a církevních památek, a teprve druhou v pořadí činnost v sociálních službách. Doba ukázala, že je hlad po terénních sociálních službách. I sám na sobě jsem poznal, že je lepší být doma a mít dostatečnou péči, než být odkázán na pobytové zařízení. Dodnes říkám, že sociální služby bude každý jednou hledat, ať pro sebe, nebo pro druhé. Digitus byl jednou z prvních tzv. neziskových organizací ve Středočeském kraji, která tyto služby poskytovala. Ani dnes není moc společností, které se zcela věnují sociálním službám poskytovaným v domácnostech, tj službám výhradně terénním. Pobytová zařízení jsou nutná a mají své místo, ale prvním v pořadí by měly být služby poskytované v domácnostech. Zde klient žije v prostředí, které zná a mnohem více a lépe zvládá i různé těžkosti.

* Co jste vlastně nabízeli?

Hned jsme nabízeli pečovatelskou službu. Začínali jsme v březnu 2006 a v létě jsme už přijímali první zaměstnance a první klienty. Prvním zaměstnancem byla paní Marie Carvanová, velice spolehlivá a čestná paní, kterou jsem znal z Harmoniky. Od samého počátku jsem hledal seriózní lidi. Dodneška máme velmi vyrovnaný a dobrý pracovní kolektiv. Stále poskytujeme péči lidem, kteří z různých důvodů (věk, pooperační stav, nemoc apod.) potřebují pomoc druhé osoby.

* To znamená, že pomůžete s osobní hygienou, uklidíte, obstaráte nákupy, dovezete klienta k lékaři… Co ještě? Taky nějaké zdravotní služby?

Dnes už ne. Sociální péče je plně oddělená od zdravotní péče. Když jsme začínali, tak jsme hodně spolupracovali s Agenturou domácí péče Veroniky Taušové, která poskytovala a poskytuje zdravotní péči.

Jan Křížek* Pokud vím, byli jste velice úspěšní, avšak, pak jste z nějakého důvodu přišli o dotace. Co se stalo?

V roce 2010 nastaly organizační změny na ministerstvech apod. Tehdy jsme potřebovali udělat legislativní změnu, ale na ministerstvu vnitra nám doporučili, abychom si rovnou udělali novou organizaci, tedy obecně prospěšnou společnost. Byli jsme jedním z prvních občanských sdružení – poskytovatelů sociálních služeb, kteří se stali obecně prospěšnou společností. Ovšem v té době nebyla legislativa usazená, zkušeností bylo málo. Na základě našeho příkladu došlo k několika právním úpravám. Avšak my jsme na to doplatili. Např. jsme dostali nové IČO, čím jsme ale přestali mít historii, občanské sdružení se nepočítalo, a podle legislativy jsme byli úplně novou začínající organizací, a tedy i od Krajského úřadu jsme dostali dotaci pro nadcházející rok jako nová organizace – tedy téměř poloviční. To už byl velký propad.

V té době jsme byli jednou z největších organizací terénních služeb a poskytovatelem pečovatelské služby. Měli jsme cca 400 klientů a 35 zaměstnanců. Museli jsme polovinu zaměstnanců propustit, a tím pádem jsme nebyli schopni pečovat o všechny klienty. Zbylo nám jich cca 150.

* Ovšem, pokud si to dobře pamatuji, dotace vám tehdy radikálně snížilo i město Hořovice.

To byl jiný problém, a hlavně problém někoho jiného. Bohužel, na vlastní kůži jsem poznal, kam až může druhý člověk klesnout… „Chyba“ byla možná i v tom, že jsme se poměrně rychle dostali na velmi slušnou úroveň, vždyť některé podobné organizace, ale pod jinou hlavičkou, měly mnohem méně klientů a práce, ale byla to taková doba… Je potřeba se dívat dopředu, jde se dál.

* A jak se šlo dál?

Tehdy jsem byl postaven před rozhodnutí, zda to tady zavřít, nebo najít řešení. Mrzelo mne to. A tak jsem si vzal úvěr, který pořád splácím. Roky 2011 a 2012 byly opravdu špatné, a i když to nemělo souvislost s tehdejší státní krizí, prostě jsme se potáceli.

Nakonec se také zdokonalovala legislativa, ustáli jsme to a klienti se nám pozvolna vraceli. Dnes máme kolem 200 klientů a 15 zaměstnanců. Jsme v síti poskytovatelů sociálních služeb Středočeského kraje, což je pro klienty profesní záruka.

* Hlavní zaměstnanci jsou pečovatelky?

Ano, je to přímá péče, pečovatelky jezdí za klienty. Ve větších obcích máme základny a z těch se vyjíždí paprskovitě do menších obcí. Důležité také je, že máme v podnájmu tento objekt – centrum denních služeb, kde nabízíme ve většině i ty úkony, které se poskytují klientovi doma. Lidé sem mohou přivézt toho, o koho se starají, např. v případě, že si potřebují něco vyřídit, nakoupit atd. Může to být i večer. Také můžeme pro klienta dojet sami. Tady mají klienti veškerou péči – mohou se vykoupat, mají zajištěné jídlo, zábavu, mohou jít s doprovodem na procházku, je zde televize apod.

Třetí službou je odlehčovací. Tedy těm, kteří o osobu blízkou pečují, odlehčíme u nich doma. Pečovatelka pobude v domácnosti podle potřeby s klientem i několik hodin. Rozdíl je v tom, že pečovatelská služba přijede, poskytne službu – úklid, nákup, pomoc s hygienou apod. - a odjede.

Už od počátku Digitu jsme si vybrali záměrně tyto služby, protože se tzv. doplňují a mohou být pro klienta navazující.

* Pořádáte první středu v měsíci zajímavé akce – besedy, pořady apod. Proč?

Chtěli jsme udělat něco, co tady není. Využívám i známostí z dřívější doby a zveme sem zajímavé lidi z různých oborů.

* Jaká bude oslava 10. výročí?

První akci jsme měli pro klienty začátkem června a konec června ve čtvrtek 30. chceme pozvat ty, kteří sociální oblast podporují, nebo jsou jejími garanty, např. zástupce Středočeského kraje, měst, obcí a podnikatele. Chceme jim poděkovat.

* Vím, že máš tři děti. Co dělají?

Syn Jan pracuje v Buzuluku, vystudoval vysokou školu strojní. Dcera Terezka je na rodičovské, těší se z malého Felixe a nejmladší Anička začíná studovat na Karlově univerzitě obor sociální politiku, a dělá přitom operní zpěv v Praze u profesorky Kluge na Hudební škole Hlavního města Prahy. Účastnila se úspěšně několika pěveckých soutěží. Všechny děti se učily hrát na klavír.

* Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Jsme deset let v terénu. Našim hlavním projektem je: Solidarita jako morální ctnost. Čtenářům mohu vzkázat, že zajištění pomoci doma, v terénu je službou prioritní. Pokud je to trochu možné, každý z nás by rád životní cestu ukončil doma, mezi svými. A tomu se zcela věnujeme. Digitus Mise je vaše opora.

Marta ŠeVac

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství