Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Jak přežít třicet let s jedním chlapem
Kvě
05
2016
Jak přežít třicet let s jedním chlapem
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček.Hana Hrabáková se narodila v Berouně a v tomto městě žije a pracuje celý život. Je ředitelkou mateřské školy a má bohatou praxi, jak v oblasti pedagogické, tak i sociální. Podílela se na vzniku několika významných projektů ve prospěch dětí a matek s dětmi. Je však také autorkou knihy s názvem „Povídky ke kávě“ aneb „Jak přežít s jedním chlapem třicet let a s jednou tchýní“. Uznejte, že takový podtitul přímo vybízí položit autorce nejednu otázku…

* Jak je možné s jedním chlapem vydržet třicet nebo více let, je vděčné téma mnohých rozhovorů mezi ženami. Co vás vedlo k tomu napsat o tom knihu povídek?

Vždycky jsem ráda psala. O všem, co se dělo kolem mě a mých známých. Vtipné postřehy jsem posílala pár kamarádkám pro zpestření všedních dnů. S nápadem na vydání knížky přišel můj známý p. Frýdl, se kterým jsem spolupracovala na různých akcích, a který mé fejetony vydával v Našich novinách.

* Jsou v povídkách muži posuzováni pouze ironicky, nebo se v nich najde i nějaká ta pochvala na ně?

Malinko ironie tam je, ale samozřejmě i chválím.

* Mohou se i muži při čtení povídek na některé stránce od srdce zasmát?

Muži se smyslem pro humor ano.

* Máte nějaké reflexe čtenářů na vaši knihu a je v nich rozdíl mezi ženami a muži?

Lidé, kteří mě znají, už se ptají po pokračování. Potěšilo mě, kolik lidí se dostavilo na křest, kolik lidí si knížku koupilo a pak mi psali, jak se nasmáli a jak se poznali. Mnozí knížky nakoupili jako dárky pro své známé. Zaznamenala jsem ale i dvě negativní reakce, a to od svých hodně blízkých kolegyň. Pozvala jsem je na křest, a nepřišly. Jedna si knížku dodnes ani nepřečetla. Mnoho lidí si ani neuvědomí, co to stojí úsilí knížku vydat. Já jsem to také nevěděla, proto děkuji těm, kteří mi pomohli. A hlavně sponzorům, které jsem si musela sehnat.

* Můžete formulovat nějaké základní pravidlo, jak vydržet s jedním chlapem co nejdéle?

To ani náhodou. Nám to prostě vyšlo. Máme spoustu zájmů, nejen každý své, ale i společné. Máme výbornou partu lidí, se kterými trávíme společný čas, dovolené. Já jezdím i na své holčičí dovolené. Máme určitou volnost, svobodu. Vychovali jsme syna a troufám si říci, že dobře... a máme psa, zatím místo vnoučat.

* A jak je to u tchyně?

Díky za optání. Obě si zasloužíme svatozář.

* Povídky vycházely nejdříve časopisecky. Kde jste je publikovala?

Kdysi v Berounsku, v Berounském deníku a nedávno v Našich novinách – fejetony.

* Pracovala jste i v některých novinách. Můžete nám o tom něco povědět?

Už na škole jsem spolupracovala s tehdejším Budovatelem (básničky), pak s regionálním deníkem (příspěvky, příběhy, fotografie) a jeden čas jsem tam působila jako korektorka. Spolupracovala jsem s p. Rauferem v tehdejší Sedmičce a naposledy s p. Frýdlem - Naše noviny (pravidelně fejetony - knížka).

* Narodila jste se v Berouně a v tomto kraji působíte celý život. Nelákalo vás žít nebo pracovat třeba v blízké Praze?

Ne, nikdy

* Máte pedagogické vzdělání a bohatou praxi ve školství. Pomýšlela jste už v dětství na práci s dětmi?

Odmalička jsem si hrála na učitelku a stále někomu něco organizovala. Vedla jsem jiskřičky, pionýry, jezdila jako vedoucí na tábory. Zrovna nedávno jsem se ptala maminky, proč mě nikdy nesměrovali do zdravotnictví. Táta byl veterinář a já s ním jezdila po případech. Tehdy byla prvořadá hospodářská zvířata. Viděla jsem, jak přichází na svět hříbata, telata, selátka, viděla jsem otce pracovat a leckdy operovat v nelehkých podmínkách. Práce s dětmi však zvítězila.

* Působila jste i v sociální oblasti. V rámci Červeného kříže jste se podílela na vzniku Azylového domu Berounka. Pro koho byl tento projet založen?

S Českým červeným křížem jsem také spolupracovala odedávna. Pořádala jsem školy v přírodě, ozdravné pobyty, a když hledali někoho pro rozjezd Azylového domu pro matky s dětmi v nouzi, vrhla jsem se tímto směrem. Často jsem si děti brala i domů, aby si maminky taky trochu odpočinuly. Kromě toho jsem pracovala také v Klubíčku a tam jsem v založeném stacionáři pro postižené děti působila jako vedoucí.

* Zaujalo mě, že jste dvacet let pořádala ozdravné zájezdy k moři pro děti z berounské kotliny. Co nám o tom řeknete?

Hned po revoluci jsme s kamarádkou rozjely projekt ozdravné pobyty u moře. Nejprve pod Českým červeným křížem a pak ve spolupráci s berounskou cestovkou. Zajistily jsme zdravotníka, stravování, pomocné síly a vyvážely děti i dvakrát za léto. Začínaly jsme kousek pod Bibione, ale podívaly jsme se i do Gargana, Kalabrie, Řecka, a chorvatské pobřeží jsme procestovaly celé. Mí rodiče nám vařili, kamarádky pomáhaly s dětmi, takže cena zájezdu byla minimální a mohly jet i děti, které by se s rodiči k moři nikdy nepodívaly.

* V současnosti jste ředitelkou Mateřské školy v Berouně. Co byste si přála, aby se v provozování nebo činnosti školy zlepšilo?

Moc se mi tam líbí. Mám spoustu plánů. Jedním z nich je vybudovat jídelní výtah, aby kuchařky nemusely nosit veškeré jídlo několikrát denně přes dvě patra jako doposud. Jsem pyšná na to, že jsem dokázala něco, co tam přes 50 let chybělo. Sehnala jsem lidi, kteří udělali projekt, peníze a právě probíhá výběrové řízení. Co se budovy týče, mám i další plány.

Foto: Petr Petříček.* Co říkal na Povídky ke kávě aneb Jak přežít s jedním chlapem třicet let (a s jednou tchýní) vás manžel?

Manžel na to neříkal nic moc. Já jsem mu to neřekla, že mě vyjde knížka, nepověděla jsem to nikomu. Pak jsem naznačovala, že mi asi vyjde knížka, ale on tomu moc nevěřil. Když knížka vyšla, říkal, že ji četl. Jak reagoval? No, on mě už prostě za ta léta zná…

* Jaké povolání má váš manžel?

Manžel je původem automechanik a pracoval také v sociálních sférách. Vozil postižené klienty a tato práce se mu zalíbila a naplňovala ho.

* Zmínila jste se, že máte syna. Pracuje také ve školství nebo má spisovatelské sklony či jde úplně jiným směrem?

Syn je zaměstnán v dopravní firmě. Sklony ke psaní rozhodně má, spolupracoval také s regionálním deníkem.

* Připravujete vydání nějaké další knihy?

Připravuji a měla by vyjít před Vánocemi. Bude to takové volné pokračování, další povídky.

* Jak nejraději relaxujete?

Volný čas trávím s manželem, procházkami se psem, rádi cestujeme, pravidelně jezdíme k moři a s kamarády do hor.

* Co vzkážete čtenářům?

Byla bych ráda, kdyby lidé kupovali dětem knížky a těm, které ještě samy číst neumí, je četli. V naší mateřské škole preferujeme čtení. Zavedli jsme s ředitelem Domova seniorů TGM v Berouně Ondřejem Šimonem nový projekt – vozí k nám do školky babičky, které čtou dětem. Některé děti třeba ani babičky nemají nebo jim doma nikdo nečte. Babičkám se to líbí a dětem také.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství