Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Lovec prchavého kouzla krajiny a zátiší
Dub
06
2016
Lovec prchavého kouzla krajiny a zátiší
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr PetříčekFotograf Alois Crk z Oseka u Hořovic dokáže na svých fotografiích zachytit krásu krajiny a detaily, kterých si většina uspěchaných lidí ani nevšimne. Zkrátka, jeho fotografie mají duši. Přes svoje bohaté zkušenosti a dokonale zvládnuté umělecké řemeslo zůstává velmi skromný. Již patnáct let je předsedou Fotoklubu Hořovice. Členové klubu vystavovali své fotografie v mnoha obcích nejen našeho regionu, ale třeba i v partnerském městě Hořovic Gau-Algesheimu v Německu.

 

* Fotograf dokáže asi nejdokonaleji zachytit prchavé okamžiky, zastavit čas a zvěčnit na snímku to, co se právě stalo minulostí. Stal jste se právě proto fotografem, nebo vás na focení fascinovalo něco jiného?

Já jsem začal fotografovat již asi před čtyřiceti lety. Chtěl jsem se nějak vyjádřit, kreslit jsem neuměl, tak jsem si zvolil fotografii. Nejdříve jsem fotil děti, potom krajinu, zátiší, portréty a podobně.

* Pamatujete si, kdy jste udělal první snímek? Jakým fotoaparátem?

To jsem byl ještě kluk. S určitým uměleckým záměrem jsem fotil asi od třiadvaceti, když se narodila dcera. Úplně první fotoaparát Fokaflex mně koupila matka. Později jsem měl Flexaretu, pak Exu, Zenity, vystřídal jsem toho hodně. Nyní mám Nikon a už to rozhodně měnit nebudu.

* Vystudoval jste fotografickou školu?

Vystudoval jsem lidovou konzervatoř - výtvarnou fotografii pod vedením docenta Jána Šmoka z fakulty filmové fotografie v Praze a také nástavbu na lektora a porotce. Jinak jsem od třiceti let učil na učilišti v Komárově.

* Žijete v Oseku u Hořovic. Pocházíte z tohoto kraje?

Narodil jsem se v Záluží u Hořovic. A v tomto nejbližším okolí nejraději fotografuji – Podbrdsko, kařezské rybníky. Projdu se párkrát po hrázi a hned je mi lepší na duši, a ještě se někdy povedou pěkné snímky.

* Zabýval se i někdo z vašich předků fotografováním?

To ne, my jsme byli rod muzikantů, táta hrál na trubku, já jsem hrál na pozoun.

* Co fotografujete nejraději, krajinu, portréty, akce?

Nejraději fotografuji krajinu, zátiší a nejlepší byla práce s černobílou fotografií, při tom jsem si skutečně užíval.

* Dříve bylo fotografování hotovou alchymií, spousta roztoků, vyvolávání negativu, expozice… Nechybí vám to dnes?

To víte, že chybí, stale říkám, že se k tomu vrátím. Jenomže je to náročnější, a především o hodně dražší. Barvu jsem nedělal, jenom černobíle a někdy jsem fotografie koloroval. Bylo to jiné a mělo to svoje kouzlo.

* Máte mezi fotografy nějaký vzor nebo někoho, kdo vás nejvíc ovlivnil?

Co se týká černobílé fotografie, tak mne hodně ovlivnil starý pán Josef Sudek. Několikrát jsem se s ním i v pražských bazarech potkal. Jeho fotografie jsou nádherné, mají nezaměnitelnou tvůrčí podobu, ta zamlžená skla oken a podobně, prostě mají ducha.

* S digitálním fotoaparátem prý může krásné fotky udělat téměř každý. Souhlasíte s tím?

S tím nesouhlasím. Nacvakat to sice dovede každý, třeba i technicky to zvládne, ale toho ducha tam musí člověk vložit, aby bylo poznat, že chtěl něco vyjádřit.

* Jste předsedou Fotoklubu Hořovice. Tento klub má dlouhou historii. Kdy vznikl?

Historie fotoklubu je skutečně dlouhá, sahá až do sedmdesátých let minulého století. Tehdy tady byly dva fotokroužky – Buzuluk Komárov a ČKD Hořovice. Později se tyto dva kroužky daly dohromady a vznikl jeden fotoklub. Tenkrát ho vedl Jan Dongres, po něm Jan Mottl, a nyní již patnáct let vedu fotoklub já.

* Kde všude fotoklub Hořovice uspořádal výstavy?

První výstava byla v Hořovicích a další pak přibývaly v následujících letech. Výstavní činnost se realizovala v blízkém i vzdáleném okolí – lze jmenovat Zbiroh, Dobříš, Příbram, Komárov, Mirotice, Hluboš, Prahu, Všeradice nebo Mariánské Lázně. Fotoklub žije, pracuje a snaží se přinést radost z dobré fotografie sobě, svým členům a v rámci výstav i ostatní veřejnosti. V současnosti už asi třetí rok vystavujeme fotografie pravidelně v Galerii nádraží, v Nemocnici Hořovice, v restauraci Optima a také na chodbě hořovické radnice.

* Měl jste i nějaké samostatné výstavy?

Měl, například ve Zbirohu a leckde jinde, už si to ani nepamatuji. Nyní mám k výročí mých narozenin samostatnou výstavu v Galerii na nádraží. Když jsem byl mladší, posílal jsem fotografie i do soutěží a v krajské soutěži jsem získal druhé místo.

Foto: Petr Petříček* Vyhrál jste fotosoutěž Brdy 2015. Kdo soutěž organizoval?

Soutěž organizoval regionart.cz, který působí v Zaječově a využívá výstavní prostory v místním klášteře. Přečetl jsem si informaci o soutěži v novinách a rozhodl jsem se poslat fotografii, která nakonec zvítězila. Obdržel jsem za ni cenu, a protože organizátoři připravovali ještě další výstavu, ukázal jsem jim svoji knihu fotografií, kterou jsem si nechal udělat. Říkali, že bude těžké nějaké fotografie vybrat, protože se jim líbily všechny. Mám vlastně udělané již dvě knihy fotografií a třetí rodinnou, kterou jsem dělal pro děti.

* Takže máte děti a rodinu…

Mám dvě děti, syn má čtyři potomky, dcera dvě děti a máme už i jednu pravnučku. Když se u nás všichni sejdou, tak je pořádně plný barák. Já ale říkám, dokud se máte kde scházet, tak choďte.

* Věnuje se někdo z nich také fotografování?

Tak jako dnes všichni, děti mají svoje fotoaparáty a fotografují pro zábavu a při různých příležitostech, ale profesionálně ne.

* Která místa v regionu nejraději navštěvujete?

Už jsem se zmínil, že moc rád chodím ke Kařezským rybníkům, směrem na Drozdov, Zbirožsko, krásných míst je tady v okolí hodně. Nosím fotoaparát pořád v tašce, jsem ve stálé pohotovosti. I když jedu do práce, kdybych zahlédl zajímavý motiv, abych nelitoval toho, že si neudělám snímek. Stane se mi, že přijdu k jednomu stromu a on je každý den jiný, světlo maluje pokaždé jinak, někdy je tam třeba trochu mlhy, ukáže se kapička rosy nebo deště a podobně.

* Ještě stále pracujete jako učitel?

Učím v dílnách odbornou praxi průmyslováky z Hořovic.

* Jaké jsou vaše další tvůrčí plány?

Přál bych si jen, aby se fotografie, které udělám, lidem líbily. První je hodnotí vždycky manželka. Taky se mi stalo, že manželka byla přísná, nelíbilo se jí to, tak jsem to předělával. Na výstavách vždycky říkám: byl bych rád, kdyby se každému návštěvníkovi líbila alespoň jedna fotografie a třeba i každému nějaká jiná.

* Co vzkážete čtenářům?

Bylo by hezké, kdyby si lidi udělali víc času na kulturu, ať už jsou to výstavy, obrazy, fotografie nebo divadlo, poezie. Život by měl být naplněn i něčím krásným, co přesahuje každodenní stereotypy. 

Text + foto: Petr Petříček.

Aktualizováno Pátek, 08 Duben 2016 07:27
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství