Neděle, 18. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Střety se zvěří

ilustrační fotoLIBOMYŠL - Dne 2. 8. v 23.45 hodin řídil v katastru obce Libomyšl na silnici III. třídy, ve směru od obce Libomyšl směrem na obec Neumětely, osobní automobil tovární značky BMW X5. V km 1,412 uvedené komunikace řidiči vběhlo náhle z levého travnatého silničního příkopu do jízdní dráhy divoké prase. Střetu již nebylo možné zabránit a v důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla s divokým prasetem, které vlivem nárazu uhynulo. U řidiče byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Ke zranění osob nedošlo. Způsobená škoda byla vyčíslena na částku 45.000,-Kč.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA V badmintonu jsou Hořovice pojmem
úno
10
2016
V badmintonu jsou Hořovice pojmem
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček.Ing. Petr Koukal udělal pro propagaci sportu v Hořovicích tolik, co málokdo jiný. Patřil ke špičkovým badmintonistům v Čechách. Pod jeho trenérským vedením vyrostli v Hořovicích další vynikající hráči, kteří si svými výkony získali respekt na celostátní i mezinárodní úrovni. Zejména jeho syn Petr, mnohonásobný mistr republiky a účastník dvou olympiád, je v Čechách populární. Výrazných sportovních úspěchu však dosáhli i jiní svěřenci trenéra Koukala a i v současnosti vede další naděje badmintonu.

*Působíte v Hořovicích již dlouho. Jste zdejším rodákem?

Rodák nejsem, ale žiju v Hořovicích již třicet let. Jsem původně z Brna, moje manželka je z Hořovic.

*Byl badminton vaší láskou již od mládí?

Badminton hraji závodně od čtrnácti let, předtím jsem se věnoval atletice, tenisu a lyžování.

*Jakých úspěchů jste v tomto sportu jako hráč dosáhl?

V roce 1987 jsem byl mistrem republiky ve čtyřhře mužů, ve dvouhře mám z tohoto období několik bronzových medailí a v soutěži družstev jsme s oddílem Spoje Praha byli pětinásobnými mistry republiky.

*Říká se, že badminton je nejrychlejší raketová hra…

Ano, rychlost míčku se měří krátce po odehrání a u špičkových hráčů dosahuje rychlosti až přes 400 km/hod. Pro normálního člověka je taková smeč nepostřehnutelná záležitost.

*Máte titul inženýr. Jakou fakultu jste vystudoval?

V Brně jsem absolvoval Fakultu elektrotechniky na Vysokém učení technickém, obor technická kybernetika. Tomu jsem se však již hodně vzdálil. Sice se stále pohybuji kolem výpočetní techniky, ale s vystudovaným oborem to moc společného nemá.

*Kdo se badmintonu věnuje, ví, že Hořovice jsou skvělou líhní talentů. Kdy jste zde založil sportovní oddíl badmintonu?

Založili jsme ho spolu s Ivanou Herrmannovou, mojí bývalou spoluhráčkou, v roce 1993. Naše hráčské kariéry pomalu končily, dorůstaly nám děti a tak jsme se rozhodli věnovat se mladým hráčům. Začínali jsme na základní škole v tělocvičně, a asi po roce jsme se přestěhovali do sportovní haly, kde jsme dodnes.

*Musel jste zdolávat nějaké překážky při zakládání oddílu?

Ne, naopak, Hořovice byly v té době vysoce sportovním městem, všechno tady fungovalo, vybavení bylo relativně nové, sportovní vyžití perfektní. Od města jsme dostali tréninkový čas v hale a zájem dětí byl tak veliký, že jsme si mohli na náborech vybírat. Také jsme byli brzy dost úspěšní, takže se o nás vědělo, zkrátka všechno klapalo dobře.

*Největších úspěchů dosáhl váš syn Petr. Od kolika let s vámi trénoval?

Systematicky trénovat začal asi v deseti letech. Ne, že by si předtím nevzal raketu do ruky, občas jel se mnou někam na turnaj nebo na ligu, ale skutečně trénovat začal až v uvedené době. Předtím však hrál tenis, chodil na karate, na atletiku a navíc celá naše rodina byla hodně sportovně založená. Proto také byly obě děti na závodní sport fyzicky připravené. I dcera Dominika má řadu medailí z domácích i zahraničních turnajů a jejím nejcennějším výsledkem bylo 5. místo ve dvouhře na ME juniorů 2007.

*Byl jste přísným trenérem?

Byl, měl jsem velký respekt, a přísný jsem byl na všechny děti a na ty svoje snad ještě o něco víc. Taky mi to bylo často vyčítáno, ale domnívám se, že do vrcholového sportu moc demokracie a diskuse nepatří.

*Musí to být někdy pěkné nervy sledovat zápas Petra z tribuny?

To mi povídejte! Copak z tribuny, když jsem u toho, tak to ještě jde, ale zrovna dnes brzo ráno jsem sledoval Petrův zápas v Indii pouze přes „livescore“. Nevidíte hru, jenom se přehazují čísla. V rozhodujícím setu prohrával 13 : 19 a nakonec vyhrál 21 : 19. To jsou potom nervy! Taky jsem mu po zápasu psal: „Ty mě chceš odrovnat hned po ránu.“ Tohle prostě prožívám pořád, někdy až moc.

*Jaká byla vaše nejkrušnější chvilka, co se týká sportovního zápolení syna Petra?

Sport úzce souvisí se zdravím. Tím pádem to bylo asi známé a vážné onemocnění Petra zhruba půl roku před začátkem olympijské kvalifikace na Hry v Londýně.

*A co bylo tím nejkrásnějším zážitkem?

Určitě to jsou především ty dvě účasti na olympiádách, protože to není záležitost jednoho nebo dvou turnajů, ale celoročních výsledků a potom také zisk prvního titulu mistra republiky mezi dospělými. Petr dlouhodobě patřil mezi nejlepší evropské hráče a byl v první padesátce na světě. Naposledy získal páté místo na Evropských hrách 2015 v Baku a v současné době sbírá body do kvalifikace na třetí olympiádu. Je však pravda, že po olympiádě v Londýně mu přibylo více společenských a sponzorských aktivit. Založil Nadační fond s projektem STK pro chlapy, natáčel film „Cesta snu“ a to vše je dost náročné na čas a jde tak trochu proti sportovní stránce věci.

Swiss Junior Open 2014, český juniorský tým, zleva vzadu Jan Louda, Petr Koukal, Marek Aubus, zleva vpředu Jana Adámková, Tereza Švábiková, Dominika Budzelová, Jan Somerlík.

*Výborných výsledků dosáhli i další vaši svěřenci. Můžete některé z nich jmenovat?

Vychovali jsme celou řadu mistrů republiky v mládežnických kategoriích. Měli jsme tu velmi úspěšné odchovance Petru Hlavačkovou, Honzu Ségla, Míšu Hrdličkovou nebo Šárku Herrmannovou. Dlouho se u nás připravovali také nejlepší čeští junioři Lukáš Zevl a Lucie Havlová. S žákovským družstvem jsme na mistrovství republiky získali stříbrnou a bronzovou medaili. Všichni tito mladí hráči tvořili základnu, kterou nám svého času záviděla celá republika a ziskem medailí jsme často překonávali i velká tréninková centra mládeže.

Pécs Junior International 2014, český juniorský tým, dívky zleva Bára Hadáčková, Lucie Krpatová, Jana Adámková, chlapci zleva Jan Viktora, Marek Aubus, Jan Horváth. Foto: Archiv Petra Koukala.*Jaké mladé sportovní naděje máte nyní v oddílu?

V současnosti jsou to zejména Jana Adámková a Veronika Čiháková. Všeobecně je však nyní zájem o sport mezi mládeží menší. Souvisí to určitě se životním stylem. To však není problém jenom u nás v Hořovicích.

*Uvažujete i o pořádání badmintonových turnajů v Hořovicích?

S tím bojujeme už hodně dlouho. Současná hala nemá parametry na to, aby hostila větší počet hráčů. Pokud se povede rekonstrukce haly, tak by samozřejmě byl předpoklad takový turnaj za dobrých ekonomických podmínek uspořádat.

*Když by se mladí chtěli do oddílu badmintonu přihlásit, co by měli udělat?

Každý rok děláme v září nábory. Trénujeme pravidelně ve středu a ve čtvrtek. Takže, kdo bude chtít, tak si k nám jistě cestu najde.

*Máte firmu zabývající se prodejem i servisem počítačů a kancelářské techniky. Je těžké skloubit tuto práci s náročnou funkcí trenéra?

Dříve to bylo mnohem těžší než dnes. Práce bylo o hodně víc. S příchodem internetu a e-shopů se náplň naší práce výrazně změnila. Nejsem moc nadšený z toho, že práce ubylo a dovedu si představit, že by to šlo ve firmě lépe… Na druhé straně pomáhám Petrovi s marketingem a se sponzory, takže se rozhodně nenudím.

*Máte čas kromě práce ještě na nějaké koníčky, záliby?

Celý život jsem žil mezi sportem a prací. To bylo i moje hobby. Volných víkendů mám velmi málo. Občas si s manželkou zajedeme třeba na dva, tři dny zalyžovat nebo na kolo, rád si něco přečtu, jdu se proběhnout, ale hlavně jsem rád doma. Je mi to vzácné a vážím si toho.

*Co považujete v životě za nejdůležitější?

Určitě zdraví, protože jakýkoliv zdravotní problém je limitující.

*Vzkážete něco čtenářům?

Přál bych jim, aby měli co o Hořovicích číst, aby bylo o čem psát, ať už o sportu nebo o jiných sférách života. Protože hodně cestuji, mohu porovnávat a bohužel vidím, že oproti jiným městům dost stagnují. Je to škoda, protože Hořovice dříve byly a mohly by znovu být krásným místem k žití.

Petr Petříček

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství