Neděle, 18. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Střety se zvěří

ilustrační fotoLIBOMYŠL - Dne 2. 8. v 23.45 hodin řídil v katastru obce Libomyšl na silnici III. třídy, ve směru od obce Libomyšl směrem na obec Neumětely, osobní automobil tovární značky BMW X5. V km 1,412 uvedené komunikace řidiči vběhlo náhle z levého travnatého silničního příkopu do jízdní dráhy divoké prase. Střetu již nebylo možné zabránit a v důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla s divokým prasetem, které vlivem nárazu uhynulo. U řidiče byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Ke zranění osob nedošlo. Způsobená škoda byla vyčíslena na částku 45.000,-Kč.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Nejdůležitější je radost ze života
Led
28
2016
Nejdůležitější je radost ze života
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček.Josef Kozák bydlí přes zimu se svojí ženou v Praze, ale miluje Podbrdsko a jak jen může, tráví volný čas v Osově. Právě v této obci také založil Divadlo ze stodoly, je autorem scénářů divadelních her, které režíruje a sám v nich i hraje. Podílel se i na obnově masopustů v Osově a na oslavách Dne osovských žen, které jsou provázeny vtipným kulturním programem. Zabývá se také historií a připravuje publikaci o 1. světové válce, při čemž čerpá i z deníku přímého účastníka této války - svého dědy.

 

* Jste rodákem z Podbrdska?

Pocházím z Leče u Litně, kde je největší podbrdský rybník. Po svatbě jsem bydlel se ženou v Osově, kde máme dodnes dům a trávíme tam většinu víkendů a letních dní.

* Táhlo vás to vždycky k divadlu? Jaké je vaše povolání?

Vyučil jsem se elektrikářem, opravoval jsem tramvaje, pracoval ve fabrice, vystudoval střední školu, byl zaměstnán ve školství, začal studovat Pedagogickou fakultu, ale nakonec jsem přesedlal k počítačové firmě. Osmnáct let jsem jezdíval na dětské tábory. Tam jsme vždy vymýšleli tak zvané celotáborové etapové hry s určitým příběhem. Při práci ve školství jsem také leccos pro děti připravoval. Takže k tomu hraní a vymýšlení her jsem měl blízko.

* Jak vlastně vznikalo Divadlo ze stodoly?

V září 2001 projel podbrdskou lokální tratí Zadní Třebaň - Lochovice, která tehdy slavila 100 let trvání, historický parní vlak. Regionální Naše noviny společně s Klubem českých turistů ze Zadní Třebaně a s organizacemi i obcemi podél trati připravily program, jehož hlavní osobou byl císař František Josef I. Na nádraží v Osově vystoupili i místní hasiči se svou historickou stříkačkou. V květnu 2002 při výročí 100 let osovského hasičského sboru jsem jim pomáhal organizovat oslavy. Tehdy jsem se s nimi domluvil i na obnovení oslav MDŽ, které byly přejmenovány na Den osovských žen. V roce 2003 se konal první Den osovských žen, ke kterému jsme vymysleli vtipný kulturní program. Ve stejném roce jsme v Osově zorganizovali i první masopust. Začínal před hospodou U hřiště masopustní fraškou, následoval průvod maškar po vsi a večer se v sokolovně soutěžilo a tancovalo. Úspěch masopustu a programu na prvním Dnu osovských žen nadchl většinu vystupujících, a tak jsme začali uvažovat o nějakém skutečném divadelním představení.

* Co potom následovalo?

V té době jsem hrál v řevnickém Lesním divadle. Povzbuzen zkušenostmi z divadla jsme ve spolupráci s Jiřím Bolinou začali psát hru o vzniku osovské hospody. Nedopsali jsme ji, a místo ní jsme zdramatizovali písničku Voskovce a Wericha Babička Mary. Skvěle ji hrál Luboš Vaňata. Téhož roku jsme hráli i pohádkovou frašku nazvanou Velká travesti show.

Ze hry Kdyby tady bylo pivo. J.  Kozák sedící vpředu.* Tehdy už jste hráli pod názvem Divadlo ze stodoly?

Ještě ne. Koncem roku 2006 jsem onemocněl a měl naprosto jiné starosti. V létě 2008 jsem se dostal opět jakž takž do formy a začal jsem realizovat divadlo, o kterém jsem snil v nemocnici. Prostě jen otevřít vrata od stodoly a z mlatu udělat jeviště. S Alexandrem Klimešem jsme studovali tři Čapkovy povídky a na podzim 2008 byla v naší stodole v Osovci premiéra. Jen na názvu jsme se nemohli shodnout. Mně se líbilo Divadlo ze stodoly a DrAK (Dr A. Klimeš) prosazoval Divadlo na mlatě. Nakonec jsme použili Divadlo ze stodoly, scéna na mlatě. Následovala představení Pád rodu Votických, Ukradený spis a Poslední soud a pak pohádka se zpěvy O rybáři a jeho ženě. Takže rok zrození Divadla ze stodoly byl 2008.

* Velký úspěch mělo vaše autorské představení Dá si někdo utopence…

Můza přiletěla v červenci 2010 přímo do osovské hospůdky. Sedíme s Jiřím Hálou v hledišti hudebního festivalu a mezi loky piva jsme najednou v tom hluku hrajících kapel začali uvažovat o tiché hospůdce v nebi, kde se scházejí velikáni českých dějin, koukají dolů na své potomky a kroutí nad nimi hlavou. Hra byla na světě. Během dvou týdnů jsem napsal dialogy a Jirka písničky a přednášky, kterými v nebi vysvětluje učitel národů Jan Amos Komenský svým kolegům, co se to dole na světě vlastně děje. A dole se „děje“ pátek 17. listopadu 1989. Byla to prostě fraška na téma 17. listopad. Profesionální dramaturg by tam zřejmě našel spoustu hluchých míst šitých horkou jehlou, kterých jsem si nakonec vědom i já.

 

 

* Představení se však líbilo, mělo hodně repríz a pochvalně se o něm psalo i v novinách…

To je pravda. V sobotu 13. listopadu 2010 v 19 hodin se v Osově konala premiéra. Divácký zájem byl obrovský, ani se všichni nevešli, a tak jsme od 21 hodin uvedli hned první reprízu. Později se v letech 2010 až 2014 konalo dalších 15 repríz v hospodách celého Podbrdska. Nicméně účel našeho divadlo je především v tom, aby se lidé scházeli, spolupracovali a dokázali pobavit sebe i ostatní. Není to o to, že bychom chtěli jezdit po festivalech a vyhrávat ceny. Hrajeme si pro radost. Někteří z nás výborně zpívají, jiní skvěle hrají na hudební nástroje, dobře hrají divadlo, ale jsou mezi námi i ryzí amatéři.

* Píšete scénáře a režírujete divadelní hry. To není tak jednoduché, jak jste se to naučil?

Myslím si, že „režíruju“ je silné slovo. Nemám v tom směru žádné vzdělání. Nicméně, když jsem chodil do učení, hrál jsem v amatérském učilištním divadle. Také na vojně jsem byl v souboru, recitovali jsme, hlavně proto, abychom se dostali někam ven, a jak jsem se už zmínil, hrál jsem i v Lesním divadle v Řevnicích. Tam byli lidé, kteří to dělali celý život a měli značné zkušenosti. Naučil jsem se určité základy a vím, o čem divadlo a režírování je. A scénáře? Rád jsem psal povídky, kreslil seriály, vydával noviny Provas, které jsou i dnes součástí poberounského občasníku Naše noviny, a tím jsem získal průpravu ke psaní scénářů.

* Dny osovských žen se staly oblíbenou zábavou. Jaké vymýšlíte scénky?

Moc jsme je nenacvičovali, někdy jenom den předem. Přesto se vydařily, například skotské tance v tradičních kiltech, zajímavý byl jistě pohled na kankán v chlapském provedení. Jednou jsme také sehráli příjezd cirkusu do Osova s bohatým programem a nechyběla ani celostátní spartakiáda, při které se muži například převlékli za ženy a cvičili se šátky.

* Měl jste také úspěšnou přednášku o historii 1. světové války. Co vás k tomu přivedlo?

Zajímá mě celé 20. století. Mám připravené přednášky o září 1938, o začátku 2. světové války, o únoru 1948, srpnu 1968.  Z 1. světové války mám doma deník mého dědy, který za války sloužil u 8. zeměbraneckého pluku. Prošel Srbsko, Rusko a Itálii. Celé čtyři roky šel ve frontách a ve zdraví se vrátil domů. Deník je pohledem obyčejného vojáka, místy hodně drsný. Děda byl nasazen jako saniťák, sběrač raněných. Za všechno snad hovoří jeho zápis: tolik mrtvých jako dříví v lese jsem v životě neviděl. Později jsem měl možnost nahlédnout i do kroniky zmíněného pluku i číst vzpomínky jeho velitele. Při přepisování dědova deníku jsem to pak porovnával. Tím se probudil můj zájem o 1. světovou válku.

Ze hry Kdyby tady bylo pivo. J. Kozák první zprava s holí.  * Máte nějaký svůj velký sen?

Od roku 1980 se snažím psát knížku o historii obce Leče. Mám už druhou verzi. Pár exemplářů jsem jen tak rozmnožil a vydal. Potěšilo mě, že si to bývalý ředitel odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra pan PhDr. Mgr. Vácslav Babička také přečetl a zmínil se o tom ve své práci o vzniku jmen podbrdských obcí. Slíbil jsem také kronikářce paní Marii Plecité, že ji pomůžu při psaní knihy o historii Osova. Rád bych dokončil rodovou kroniku a trochu kreslím. Mám hodně plánů a uvidím, co z toho vyjde.

* Co považujete v životě za nejdůležitější?

Hodně lidí říká zdraví, to je určitě důležité, nicméně si myslím, že nejdůležitější je radost ze života. To znamená nenechat se odradit překážkami a stále vnímat krásu všedních dní a radovat z přítomného okamžiku. Jsem věřící člověk a to mi pomáhá nejvíce.

 

* Připravujete nějaká nová představení?

Máme nastudované další dvě hry z Povídek Karla Čapka. A především jsme právě čerstvě 16. ledna odehráli premiéru autorského představení Kdyby tady bylo pivo. Je to takové porovnání židovského, křesťanského a toltéckého názoru na život. Jinak mám v hlavě ještě další dvě hry.

* Co vzkážete čtenářům?

Stejně jako všem lidem, aby se jim dobře dařilo a mysleli na sebe. Držím se motta: Nejdřív spaste sebe a pak pomáhejte ostatním. Člověk, který si neví rady sám se sebou, může těžko pomáhat druhým.

Petr Petříček

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství