Sobota, 25. listopad 2017

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Zvířecí kamarád z Pohody

Foto: Michaela Hlubučková. Hledáme nový domov pro pětiletou kočičku, které zemřel její majitel. Potřebovala by co nejdříve najít nového pána, v tuto chvíli je v bytě sama. Kočička je čistotná a přítulná.

 

 Dále hledáme nový domov pro 2 vykastrované kocoury, kteří také zůstali osamoceni v domově s pečovatelskou službou. Jsou čistotní, zvyklí žít pouze v bytě.

 Hledáme nový domov pro dvě 8 týdenní koťátka. Jsou to černobílý kocourek a bílomourovatá kočička. Více informací na tel. 732 657 424.

 

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Celý život rozdává radost hudbou
říj
06
2015
Celý život rozdává radost hudbou
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Bohumil Vojíř celý život rozdává radost hudbou. Foto: Petr Petříček.Bohumil Vojíř je kapelníkem Hořovické muziky. Právě pod vedením tohoto dlouholetého člena Ústřední hudby ministerstva vnitra – Hudby hradní stráže, začala umělecká úroveň Hořovické muziky stoupat. V roce 1994 hrála tato kapela v České televizi v pořadu „Příště u Vás“. Tak se nejen o orchestru, ale i o Hořovicích vůbec dověděli diváci v celé republice. V současnosti žije Bohumil Vojíř v Kařezu a stále s kapelou přináší radost mnoha nadšeným posluchačům.

 

* Budeme si samozřejmě povídat i o kapele Hořovická muzika. Začneme ale příběhem vašeho života. Kde jste se narodil?

Narodil jsem se v Hořovicích ve Vrchlického ulici nad gymnáziem. Do školy jsem to tedy neměl daleko. Na hořovickém gymnáziu jsem také v roce 1950 maturoval.

* Pocházíte z muzikantské rodiny?

Řekl bych, že pocházím z hodně rozvětvené muzikantské rodiny. Otec hrál, stejně jako já, na dechové nástroje. Jeho tři bratři hráli také ve vojenské kapele.

* V kolika letech jste začal hrát na hudební nástroj?

Když mi bylo osm let začal jsem chodit do houslí na soukromou hudební školu Josefa Vyskočila v Hořovicích. Tam jsem se učil hrát prakticky po celou dobu války a přehrál jsem celou školu Maláta.

* Měl jste vždy nejraději dechovku?

Víte, že ano? Ale kromě toho jsem měl rád swing. V mládí jsem hrál s dechovkou a také s tanečním orchestrem Rytmus. A taneční orchestr v podobném složení, jako hrál Karel Vlach, jenomže v menším, měl na repertoáru skladby Glenna Millera, pak to byl Count Basie, Duke Ellington a další. Tehdy jsme hráli s dechovkou a ještě s tanečním orchestrem v sobotu tancovačky do rána a v neděli čaje.

* Kdy jste se poprvé ocitl na pódiu?

Asi ve třinácti letech s dechovým orchestrem Klimenta Matějky. Hrál jsem na baskřídlovku a zanedlouho jsem začal hrát na pozoun. Ve hře na pozoun mně Kliment Matějka dal dobré základy.

* V jakých kapelách jste účinkoval?

Po absolvování gymnázia jsem krátce působil jako stavbyvedoucí. Pak jsem ale musel v rámci akce 77.000 do výroby, to bylo za Antonína Zápotockého, jít pracovat buď do vápenky, cementárny nebo jiné výroby. Nakonec jsem si vybral železorudný důl ve Zdicích. Tam jsem byl až do vojny. Sloužil jsem ve Varnsdorfu a potom v Praze. Tehdy existovala Hudba vnitřní stráže, která hrávala při rozdílení stráží. Jednou jsem zašel za dirigentem, že bych chtěl být členem této hudby. Udělal jsem konkurz a od roku 1953 až do roku 1990 jsem tam působil jako vedoucí nástrojové skupiny. Hudba vnitřní stráže se potom v roce 1955 změnila na Ústřední hudbu ministerstva vnitra a Hudbu hradní stráže, takže jsme měli tyto dva tituly.

S touto hudbou jsem se dostal i do zahraničí, do zemí, kam tehdy nebylo možné vycestovat. Hráli jsme například v Japonsku, v Mongolsku, na Islandu. Všude měla dechovka obrovský úspěch. Na Islandu jsme hráli jejich hymnu a místní lidi pak za námi přišli, a říkali nám, že teprve teď, když naše dechovka zahrála jejich hymnu, si uvědomili, jak krásnou hymnu mají. 

* Kdy vznikla kapela Hořovická muzika?

Když jsem odešel do důchodu, moc dlouho mi odpočinout nenechali. Tehdy byla v Hořovicích kapela Hořovická dvanáctka a přišli za mnou, jestli bych se toho neujal. Moc práce jim to nedalo, v té kapele hrál můj starší bratr. Hraje dodnes na ten největší nástroj – na tubu a je o dva roky starší než já. Z počátku jsem byl takovým poradcem, ale brzy jsem se stal hrajícím kapelníkem. Kapela Hořovická muzika vznikla v roce 1992.

* Do širokého povědomí posluchačů vstoupila kapela v roce 1994, kdy přišla nabídka od České televize natočit pořad „Příště u Vás“. Jaké byly další úspěchy v historii Hořovické muziky?

Pořad „Příště u Vás“ parádně zviditelnil nejen kapelu, ale i Hořovice a region. Pak už to šlo, hráli jsme v rozhlase, v letech 1995 – 1997 vyhrála kapela oblastní kolo v soutěži malých dechových hudeb „Polka – Fest“ a postoupila vždy do finále v Českých Budějovicích. V roce 1995 se uskutečnilo další televizní vystoupení v pořadu „Znovu na Vlachovce“ a účinkování v přímém přenosu Českého rozhlasu Plzeň v soutěži „O soudek Gambrinusu“. Tuto soutěž Hořovická muzika vyhrála, rovněž i finálové kolo.

* Kteří významní hosté s kapelou vystupovali?

Bylo jich hodně, například Josef Zíma, Milan Černohouz, Josef Oplt, Blanka Tůmová, Ivanka Brožová a další.

* Jaký je repertoár vaší kapely?

Docela se lišíme od jiných dechových kapel, protože dnes jsou většinou málopočetné. My jsme velká kapela, jenom klarinetů máme pět. Navíc hrajeme i operetní árie a také třeba muzikálové skladby. V repertoáru máme i Šavlový tanec od Chačaturjana nebo Mozartovu árii z Figarovy svatby. Díky své dlouholeté praxi se skládáním repertoáru vím, co se lidem líbí. Samozřejmě nemůže chybět klasika dechová – Josef Poncar, Karel Vacek a Jaromír Vejvoda. Hrajeme i Antonína Borovičku, nějakou moravskou, domažlickou a podobně.

Foto: Petr Petříček.* Jaké konkrétní skladby máte vy nejraději?

To je těžko říct. Moje maminka měla moc ráda opery, a také si je zpívala a mě to zůstalo. Kromě Dvořáka a Smetany také Verdi. Máme v repertoáru třeba Sbor židů z opery Nabucco. Ale jednu konkrétní skladbu bych říct nedokázal. Je jich mnoho krásných.

* Natočili jste s kapelou nějaký hudební nosič?

Ano, natočili jsme dvě cédečka, jedno se jmenuje Hořovická muzika - S dobrou náladou a druhé Hořovická muzika – Kapelo hraj.

* Hořovická muzika je stále velice aktivní. Při jakých příležitostech ji mohou lidé v našem regionu poslouchat?

Díky dotaci z hořovické radnice uděláme tři koncerty v létě. Dříve jsme je dělali na hořovickém náměstí, nyní v sále radnice. Pak je to samozřejmě každoročně Cibulový jarmark a často také v Domově Na Výsluní, tam jsou moc vděční posluchači.

* Kteří kmenoví zpěváci s kapelou v současnosti zpívají?

Měli jsme kvartet, ale nyní máme trio. Jsou to Jaruška Fialová z Hořovic, Dáša Maříková z Blovic a František Patera z Cerhovic. Výhodou je, že naši muzikanti jsou i dobří zpěváci, například Ondřej Andrle a Václav Čepelák.

* Kapelníci jsou vždy obdivovaní. Je těžké být kapelníkem?

Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval při zaměstnání Státní hudební konzervatoř, dělal jsem vedoucího nástrojové skupiny a dva roky jsem soukromě studoval na dirigenta, tak mně to těžké nepřipadá. Je pravda, že ve funkci dirigenta musí být člověk přísný. Když chcete, aby kapela bylá dobrá, nemůže být člověk tak hodný, aby nikomu nic nevytknul.

* Máte děti? Jsou také hudebně nadaní?

Mám dvě dcerky, které se sice po mně nezvrhli, ale je dobré, že mají rády muziku. Jedna inklinovala ke sportu a má fakultu tělesné výchovy a druhá má sklony k výtvarnictví, má velmi vytříbený vkus při úpravě interiéru a podobně.

* Máte nějaké veliké přání?

Rád bych, aby rodina byla zdravá, kromě dcer mám také vnučku a vnuka. Takže hlavně to zdraví.

* Co vzkážete čtenářům?

Potěšilo by mě, kdyby si k nám lidé našli cestu ještě ve větší míře. Takto početná kapela není na celém okrese a náš repertoár je skutečně velmi široký.

Foto + text: Petr Petříček.

 

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství