Čtvrtek, 13. prosinec 2018

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Vánoční sbírka hraček bude v Hrádku

Městská Charita PlzeňPionýr, z.s. – Pionýrská skupina Hrádek pořádá vánoční sbírku hraček pro děti z Domu svaté Zdislavy v Plzni. Vhodné jsou knihy, plyšáci, panenky, autíčka, stavebnice, skládačky apod. Vše čisté a nepotrhané!

Noste do Mateřské školy a do školní jídelny Základní školy. Poslední možnost odevzdání hraček je ve středu 12. prosince odpoledne pod stromeček v Domě kultury při jarmarku. Všem dárcům děkujeme.

Info na telefonu 607 115 691.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Herec Aleš Bílek říká: Zvíře není hračka Tamagoči
říj
15
2014
Herec Aleš Bílek říká: Zvíře není hračka Tamagoči
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Marta ŠeVac   

Aleš Bílek s liškou. Jak zjistil jsou to velice hravá zvířata. Foto: Archiv.Herce Aleše Bílka není v našem regionu potřeba dlouze představovat, lidé ho znají z různých akcí, kde vystupuje jako šašek se svým loutkovým divadýlkem Vysmáto a královsky baví nejenom děti, ale také dospělé. K dětské duši má tak vstřícný přístup, že děti často nevydrží sedět na svých místech, ale obklopí jevišťátko, vyloženě herci koukají pod ruce, chtějí si pohladit loutky. Ty si ostatně herec Aleš Bílek sám vyrábí, často na ně i šije. Kromě toho má malou farmu plnou zvířat v Olešné, která se jmenuje Zvířátkov.

 

Hyperaktivní herec odpovídal na naše otázky překotně a bylo dost těžké ho „ukočírovat“.

* Odkud jste a jak jste se ocitl v Olešné?

Narodil jsem se v Praze Krči a bydleli jsme vedle michelské pekárny. Po základní škole jsem šel do učení na obráběče kovů pod firmou Technometra, kde se vyráběla složitá hydraulika pro letadla, autobusy a pomůcky pro záchranáře atd. Stal jsem se soustružníkem, dělal jsem pak v Technometře na soustruzích, frézách, bruskách. Po vojně jsem vystřídal spoustu různorodých profesí, abych se lecčemu přiučil, jak stavebních, tak technických, např. jsem pracoval jako prodavač a opravář kol, kuchař, plavčík a dokonce i kulisák v Národním divadle, kde jsem také zpíval ve sboru. Po té jsem se opět vrátil do fabriky na počítačově řízené CNN soustruhy.

Jelikož jsme se mezitím s rodiči z rodinného domu v Michli přestěhovali do panelákového domu v Hostivaři a zahrada mi strašně chyběla, tak jsem hledal v inzerátech prodej pozemku, až jsem našel zahradu v Olešné.

* No a proč jste se začal zabývat loutkami?

Otec mé manželky pocházel z rodiny, která vyráběla loutky, měla loutkové divadlo už za války, nějaké loutky jsem od nich i dostal. Avšak zcela prvotním podnětem, abych se začal zabývat loutkovým divadlem, bylo, že můj strýc hrál s loutkami v divadle Drak v Hradci Králové, to se mi líbilo a tak jsem se asi ve 24 letech rozhodl, že taky budu hrát loutkové divadlo. Ve fabrice, když mi běžela mašina a měl jsem volné ruce, tak jsem vyřezával hlavičky loutek. Pak jsme jezdili s kamarádem hrát divadlo. Dopoledne jsem hrál divadlo, odpoledne šel do fabriky.

* Pojďme ale k tomu, co vás přivedlo do našeho kraje a do Olešné?

Ocitl jsem se zde zcela náhodou. Když se narodila dcerka, které je dnes 13 let, tak jsme koupili na inzerát v Olešné parcelu, abychom měli kam z Prahy jezdit, chtěli jsme tam postavit dům. Nejdříve jsme sem jezdili s kamarády z fabriky na čundry a budovali jsme různé přístřešky, abychom měli kde přebývat. Abychom nemuseli sekat velký pozemek, tak jsme si pořídili tři ovečky. Moc jsme si je oblíbili a tak jsme přibrali další ovečky, pak poníka a ještě jednoho a pak nám lidé začali nabízet různá zvířata a tak to přibývalo, až to dospělo do dnešního množství. Při hře loutkového divadla jsem zjišťoval, že děti vůbec neznají zvířata, že nevědí, kde se bere mléko, častá odpověď je, že ho máma donese z obchodu. Takže jsme se rozhodli farmu otevřít pro veřejnost, pořádat zde různé akce a zvířátka také vozit za dětmi. Na farmu chodilo dost dětí, které, včetně našich dětí, chtěly jezdit na ponících, proto jsme pořídili další poníky a pak přibývali další a další. Děti mají zájem se o zvířata starat a něco se o nich dovědět, což nás moc těší. Je úžasné si ochočit zvířecího kamaráda tak, aby vám naplno důvěřoval.

* Proč jste z továrny přesedlal na loutky a zvířátka?

Technometra zkrachovala, takže mi nic jiného nezbylo, už jsem nechtěl zkoušet nic dalšího nejistého, navíc hraní mě moc bavilo. Také se aktivity s divadlem postupně tak rozrostly, že bych ani na jinou práci neměl čas. Zjistili jsme, že by nás to uživilo, tak jsme začali dělat divadlo naplno. Nyní divadlo hraji sám, ale dříve jsme hráli s kolegou Michalem Horou, který ale místo na vojnu šel na civilní službu do zdravotnictví. Tato práce ho tak zaujala, že se stal záchranářem. Dnes pracuje u hořovické záchranné služby.

* Scénáře k pohádkám píšete sám?

Ano, avšak dříve mi hodně pomáhal strýc Jan Bílek – herec, který teď hraje v Klicperově divadle. Má spoustu úžasných nápadů a umí vždy poradit a pomáhá mi dodnes.

Herec Aleš Bílek říká: Zvíře není hračka Tamagoči* Loutky si také oblékáte sám?

Obléká mi je švagrová s maminkou mé manželky. Něco si šiji i sám, loutky zvířátek také sám dekoruji. Precizní šití svěřuji tchýni, která dříve pracovala v OP Prostějov, takže má bohaté zkušenosti.

* Kromě loutkového divadla jednoho herce máte řadu dalších aktivit...

Společně s několika přáteli jsme založili občanské sdružení Spolek Fištrón a provozujeme už dříve zmíněnou farmu v Olešné. Nazvali jsme ji Fištrón park Zvířátkov. Název „Zvířátkov“ vymyslela jedna paní učitelka v mateřské škole. Tento název se nám zalíbil, protože vystihuje náš cíl - rozvíjet ducha i motoriku dětí. Se zvířátky jezdíme i přímo do školek.

Nejdříve jsme začali jezdit s poníky s programem „Poníci a rytíři“ a „Poníci a indiáni“. Děti se o ponících hodně dověděly, zjistily, že poníci jsou velmi citlivá zvířata, která poznají pohyby těla dítěte na svém hřbetu, rádi se nechají pohladit.

Teď již jezdíme i s dalšími zvířaty, dětí se dozví formou přednášky, kde zvířata žijí, co mají ráda a jak o ně pečovat. Pořady jsou o soužití člověka se zvířetem a o tom, jaké mají místo v přírodě.

* Měl jste v dětství zvířata?

Ano, měli jsme spoustu drobného zvířectva. Vždy jsem něco přinesl, ale převládali křečci, králíci a kočky.

* Uměl jste si vůbec představit, co obnáší mít takovou farmu?

Snad jsem o tom ani nepřemýšlel. Hledal jsem lidi, které to bude bavit stejně jako mě, kteří by péči o zvířata nebrali pouze jako práci, ale jako radost. Rád si hraji a pozoruji různá zvířata, také mají různé povahy, přesně jako lidé. Jsou velice vnímavá a ráda se učí - nejrychleji různé zlozvyky. My už s  přírodou moc žít neumíme, jsme uzavřeni ve svých ulitách, neznáme spoustu přirozených věcí, kdy život byl přirozeně s přírodou spjatý. Dnešní životní styl a marketing nás dostává úplně mimo přírodu. Např. na Vánoce nás obchodníci nutí se připravovat pomalu od konce prázdnin. Diktují nám honem nakupovat na Ježíška, spěchat a o ničem nepřemýšlet. Takže my už ani nevíme, jak které domácí zvíře vypadá a čím se živí. Děti a dokonce i někteří dospělí z velkých měst třeba nikdy neviděli zblízka krávu, prase, kozu, ovci...

Ani na vesnici už lidé nemají na zvířata tolik času jako dřív. Mají i několik zaměstnání, doba je nutí vydělávat stále více ve větším stresu a tak často nemají příležitost věnovat se dostatečně ani svým vlastním dětem, natož přírodě a zvířatům. Takže poslání vidím v tom, pokusit se lidi zastavit a zklidnit je.

Herec Aleš Bílek říká: Zvíře není hračka Tamagoči* Máte spoustu zvířat, vyjmenujete nám je?

Kozy, ovce, lamu, oslíky, poníky, slepice, kachny, husy, křepelky, nutrie, divoká prasata, gotingenská prasata, ježky, klokana rudokrkého, lišky, králíky, morčata, kočky, různé druhy ryb a hada.

Zvířatům budujeme různá obydlí, podle potřeb toho kterého druhu, kotce, výběhy…. Také nesmíme zapomenout na hračky, aby se naše zvířátka nenudila. Např. divoká prasata jsou velice hravá, stejně jako lišky.

* Kde všude se s vámi člověk setká?

Divadlo hrajeme na různých akcích, v kulturních domech, divadlech, v zoologických zahradách, na hradech. Největší zájem mají mateřské a základní školy. Jezdíme už jenom ve Středních Čechách, protože musíme být blíž farmě a děti chodí do školy.

* Kdo se o zvířata stará, když vy jezdíte na představení?

Hodně se o zvířata starají děti z naší vesnice, za což jsme jim moc vděční. Střídají se u nás i další pracovníci, ze kterých se snažíme vybrat takové, kteří budou mít zvířata skutečně rádi a budou se o ně pečlivě starat.

* Kde berete pro zvířata krmení?

Dotujeme ho z vlastních prostředků, vlastně vše, co vyděláme, jde pro zvířata, ať už na krmení, ošetřování čiubytování.

Vše toto je velmi nákladné, budeme proto rádi za každou pomoc při péči o naše svěřence, ať už za finanční dar, nebo třeba za suchý chléb….

Také je možno si u nás některé zvířátko adoptovat a přispívat na jeho péči. U kotce či stáje pak najdete ceduli se jménem adoptivního rodiče.

Realizujeme, jak jsem již zmiňoval, i několik programů, kterými si zvířata na sebe alespoň částečně vydělají. Jezdíme za dětmi do školek i za staršími lidmi do domovů důchodců. V připraveném programu pak dětem a lidem přibližujeme život těchto zvířátek a péči o ně.

* Na farmě Zvířátkov také pořádáte různé akce. Jsou mezi nimi i akce pravidelné?

Snažíme se s naším týmem dobrovolníků vymýšlet spíše akce různorodější, které by byly vždy v něčem nové. Uvažujeme ale i o stálých akcích, tradičním by se ve Zvířátkově měl stát např. Velikonoční jarmark nebo Advent. Nejbližší chystanou akcí bude v sobotu 18. října „Zabijačka sádrového prasete“, kde si budete moci s dětmi užít spoustu legrace. Samozřejmostí je na každé akci kromě tematického programu vždy také občerstvení, výtvarné dílničky pro děti a prohlídka farmy se zvířátky.

Aleš Bílek rozdává radost dětem.* Co na divadlo a zvířata říká vaše rodina?

Manželka mi vlastně dělá zázemí a manažera, 17letý syn studuje, ale jak může, pomáhá. Minule na akci „Ať žijí duchové“ měl kouzelnické představení. Dcera zvířaty žije. Moc ráda pomáhá. Velmi si vážím každého člověka, který našim zvířatům jakkoliv pomáhá, protože předtím, než jsme je získali, byl osud mnoha z nich velmi neradostný.

* Přiblížíte nám některé osudy?

Jeden náš poník žil v naprosto neuvěřitelných podmínkách na skládce odpadu, kde se narodil.

Další poník, kterého jsme získali od majitele, už téměř nemohl chodit, devět let žil ve vypuštěném korytě rybníka, měl zcela zarostlá neošetřovaná kopyta, byl neskutečně podvyživený.

Jsou i zvířata, která dostáváme po zemřelém majiteli, kde rodina se nechce o zvíře starat.

Aleš Bílek v jedné z mnoha školek, které navštěvuje se svým divadélkem Vysmáto.* Máte vzkaz pro naše čtenáře?

Většinou se lidé ke zvířatům chovají hezky, ale je dost těch, kteří si zvíře pořídí jako hračku, a když je omrzí, tak se o něj přestanou starat a snaží se ho jakkoli zbavit. Zvíře berou jako věc, jako tu japonskou hračku Tamagoči. Ale zvíře není věc, je to živý tvor, cítí, vnímá lásku a dovede ji oplatit. Milujte zvířata a přijeďte se na ně podívat do Zvířátkova.

Marta ŠeVac

 

Aktualizováno Čtvrtek, 16 Říjen 2014 08:00
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství