Středa, 20. únor 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Sotirios Zavalianis se stal EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje

Podnikatel rokuSotirios Zavalianis, zakladatel a majitel AKESO holding, a.s., která vlastní Rehabilitační nemocnici Beroun, se stal včera EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Mistr basketbalu Heinz zlatá ruka
Led
29
2014
Mistr basketbalu Heinz zlatá ruka
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Luděk Heinz žije na hořovické Letné již čtvrt století.Luděk Heinz žije na hořovické Letné již čtvrt století. Předtím však procestoval mnoho krajin, žil nějaký čas v Africe, na Kubě a všude úspěšně reprezentoval naši zemi. Svůj všestranný sportovní talent uplatnil v několika směrech. Jeho životním posláním se však stal basketbal. Za dlouholetou kariéru ligového hráče a reprezentaci Československa obdržel ocenění mistr sportu. Úspěchy však slavil i jako trenér basketbalistů. Trénoval naše juniorské národní mužstvo i juniory Kuby a basketbalisty Tuniska. Právem mu proto náleží i další titul zasloužilý trenér.

* Studoval jste na rakovnickém gymnáziu. Znamená to, že pocházíte z Rakovnicka a do Hořovic jste přišel až později?

Narodil jsem se v Praze, ale pocházím skutečně z Rakovnicka a strávil jsem tam celé mládí až do devatenácti let. Do Hořovic jsem však jezdil hodně často, protože tady bydlel můj dědeček. Natrvalo jsem začal v Hořovicích bydlet po sametové revoluci.

* Byl jste obdařen velkým sportovním talentem. Kdy jste se začal plně věnovat sportu?

V podstatě na rakovnickém gymnáziu, věnoval jsem se především třem sportům - basketbalu, tenisu a stolnímu tenisu.

* Dalo se to všechno dohromady stíhat?

Basketbal jsem hrál na nejvyšší úrovni, ale také v tenise jsem už v patnácti letech hrál za rakovnické první mužstvo a několikrát jsem vyhrál krajský přebor. Stolní tenis jsem hrál v zimě a dotáhl jsem to na okresního přeborníka. Kromě toho jsem hrával ještě fotbal - krajský přebor za Kladno, také jsem dělal atletiku a plavání. Nakonec jsem se musel samozřejmě rozhodnout jen pro jeden vrcholový sport, a to byl basketbal.

* Byli sportovně založeni i vaši rodiče?

Myslím si, že to nadání jsem zdědil po otci. Ten sice nehrál na té nejvyšší úrovni, ale věnoval se fotbalu a tenisu. Zakládal fotbal v Žebráku a perličkou je, že trénoval Oldu Nejedlého, který byl později jedním z nejlepších útočníků naší fotbalové historie, legendárním reprezentantem, vyhlášeným na mistrovství světa v Itálii za nejlepšího střelce. Otec se ale pak dal na dráhu operního pěvce a zpíval i ve Smetanově divadle. Sport už musel nechat stranou.

* Jaké bylo vaše povolání?

Po gymnáziu jsem byl na vojně v Ústředním domě armády, kde jsem hrál basketbal. Později jsem si udělal ještě průmyslovku a nějaký čas jsem pracoval v kladenských hutích jako technik. Nakonec jsem ještě vystudoval Institut tělesné výchovy a sportu se zaměřením na trenérství. Takže moje zaměstnání se vždy točilo kolem sportu.

* Za které prvoligové kluby jste hrál basketbal?

Hrál jsem za již zmíněnou ÚDA Praha, Poldi Kladno a Slávii Praha.

* Hrál jste někdy i za Hořovice?

Když jsem přišel do Hořovic, to už jsem byl v penzi, přišli za mnou gymnazisti, například Červený, Plecitý a další, jestli bych je netrénoval. Založil jsem tedy v Hořovicích basketbalové mužstvo. Mělo velmi slušnou úroveň, jezdili sem hostovat i reprezentanti a z padesáti zápasů jsme prohráli jen jeden jediný. Mám to zaznamenané v kronice. Basketbal jsem přestal hrát až v sedmdesáti letech.

* Jaký byl váš největší sportovní úspěch?

Hrál jsem v národní juniorské reprezentaci a několik let i za národní mužstvo dospělých. Ve funkci trenéra jsme získali s družstvem juniorů šesté místo na mistrovství Evropy. Dnes by to byl velký úspěch. Získal jsem také ocenění mistr sportu a zasloužilý trenér.

* Působil jste také ve funkci trenéra basketbalistů. Ve kterém klubu to bylo?

Trénoval jsem dva roky národní mužstvo v Tunisu. Po návratu domů jsem trénoval Baník Ostrava a několik let československé juniorské reprezentační mužstvo. Mezitím jsem také trénoval necelý rok na Kubě. S juniory jsme tam vyhráli Panamerické hry. Byl jsem také na velké trenérské misi v Africe ve třinácti frankofonních zemích, v Tunisku, Senegalu, Kongu, Čadu, Lýbii, Egyptě, Mali, Pobřeží slonoviny a dalších. Zaučoval jsem tam basketbalové trenéry i hráče. V roce 1978 jsem byl vybrán jako sekretář Československého basketbalového svazu. Takže jsem s trenérskou činností již musel přestat.

* Co bylo náročnější? Hrát basketbal nebo trénovat hráče?

Říká se, že horší je trénovat. Ale já bych to neřekl. Jako hráč jsem toho dělal hodně najednou, prováděl jsem třeba takové věci, že jsem hrál v sobotu večer ligový basket, ráno jsem si odskočil do Rakovníka hrát mistrovský zápas v tenise a odpoledne mě ještě odvezli, abych odehrál fotbalový zápas.

* Na jaké období ve vaší sportovní kariéře nejraději vzpomínáte?

Nejlepší období jsem prožíval asi na vojně, když jsem hrál za Ústřední dům armády – to jsme se skutečně věnovali jen a jen sportu.

* Změnilo se něco v pojetí hry basketbalu, vybavení klubů a hráčů v době, kdy jste hrál vy, oproti dnešku?

Rozdíl je velký, samozřejmě největší ve vybavenosti klubů a hráčů. Když jsem v sedmnácti dostal ve Slávii krásné nové kecky, tak jsem byl doopravdy šťastný. Změnila se i úroveň hry, dnes jsou hráči dobře vybaveni fyzicky, hůře ale běhají a po stránce technické to také není nejlepší. V českých klubech jsou nejlépe technicky vybaveni zahraniční hráči. Řekl bych, že naši hráči jsou sice dobří atleti, ale techniku a střelbu nemají lepší, než jsme měli my. Je pravda, že dnes pracují mnohem lépe obrany, takže tím je střelba ztížená. Já střílel dobře, říkali mi „Heinz zlatá ruka“.

* Máte nějaké oblíbence mezi současnými českými nebo zahraničními hráči basketbalu?

Vždy jsem velmi obdivoval Michaela Jordana, ten už sice nehraje, ale byl to legendární hráč NBA a hvězda amerického výběru. Ze současných hráčů se mi líbí LeBron James z NBA, je to silový hráč, ale techniku v ruce má také.

* Máte rodinu, děti – sportují také?

Máme syna, který se také věnoval hodně sportu. Šlo mu všechno, co vzal do ruky. Nejvíc hrál basketbal, druhou ligu a za Žebrák fotbal.

* Co považujete v životě za nejdůležitější?

Hodně důležité jsou vztahy mezi lidmi. Je zajímavé, že jsme vždycky chtěli mít svobodu a jiný režim než totalitu, ale bohužel ve vztazích mezi lidmi se to nijak nezlepšilo, spíš zhoršilo. Nejsem nějaký zastánce rozdělování lidí na dobré a špatné, ale přál bych si, aby ta soudržnost a vzájemné sdílení, ať už mezi sousedy nebo kolegy v práci, na sportovišti nebo kdekoliv jinde byla lepší.

* Co vzkážete čtenářům?

Čtenářům přeji, aby se více zajímali o informace ze svého města, regionu a okolí. To souvisí i se čtením Podbrdských novin, které pro informovanost zdejších lidí dělají velmi dobrou práci. Co se týká sportu, tak bych byl rád, kdyby se mu mládež věnovala víc a s větším nadšením.

Foto + text: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství