Středa, 19. prosinec 2018

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Vánoční sbírka hraček bude v Hrádku

Městská Charita PlzeňPionýr, z.s. – Pionýrská skupina Hrádek pořádá vánoční sbírku hraček pro děti z Domu svaté Zdislavy v Plzni. Vhodné jsou knihy, plyšáci, panenky, autíčka, stavebnice, skládačky apod. Vše čisté a nepotrhané!

Noste do Mateřské školy a do školní jídelny Základní školy. Poslední možnost odevzdání hraček je ve středu 12. prosince odpoledne pod stromeček v Domě kultury při jarmarku. Všem dárcům děkujeme.

Info na telefonu 607 115 691.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Tetín je nejkrásnější a stále tajemné místo
říj
18
2013
Tetín je nejkrásnější a stále tajemné místo
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

PhDr. Jana Brajerová foto: Petr Petříček.Víte, že kdysi byl Tetín centrem celého kraje, tenkrát zvaného Podbrdie? Jakýmsi „krajským“ městem tehdejšího Podbrdska? Význam Tetína pro český stát z hlediska historického a duchovního neúnavně propaguje PhDr. Jana Brajerová. Vydala o Tetíně pět publikací a CD nahrávku, přednáší o něm a píše články, založila v obci muzeum a díky ní hrají hodiny na tetínském zámku písničku Nad Berounkou pod Tetínem.

* Žijete v Praze, ale Tetín pro vás znamená velmi mnoho. Čím to je?

Tetín je pro mě nejkrásnější, nejvzácnější, nejintimnější, nejpůsobivější a stále nejtajemnější místo v mém životě. Narodila jsem se v Tetíně a narodili se tam i moji rodiče, kteří měli rovněž k Tetínu zcela mimořádný vztah. Pokračuji v navozené cestě mými rodiči. Prožila jsem v Tetíně celé dětství a dospívání. Chodila jsem zde do obecné školy, v Berouně jsem chodila do měšťanky a v Praze na Gymnázium Jana Nerudy. Moc jsem si přála, aby to bylo právě gymnázium tohoto jména, protože Jana Nerudu si pro jeho literární dílo, vlastenectví a vztah ke své mamince velmi vážím. Tetín je stále mým domovem a do rodné chalupy se vždy ráda vracím. Snažím se proto ve své publikační činnosti přibližovat duchovní, kulturní a mravní význam křesťanství, které na Tetín přinesla kněžna Ludmila. Byl to počátek budování a formování českého státu, boj o nové myšlení.

* Jaký obor jste na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala?

Filozofii a psychologii, absolvovala jsem celé kandidátské studium na UK a byla jsem na stáži na filozofické fakultě v Bělehradě; byla to ohromná zkušenost.

* Jakými zaměstnáními jste prošla?

Z politických důvodů jsem v minulém režimu nemohla uplatnit svoji profesi. Pracovala jsem na několika místech, například jako uklízečka nebo jako pomocná pracovní síla. Nerada si na toto období vzpomínám. K uplatnění své profese jsem se už nedostala nikdy.

* Jaké osobnosti pobývaly na Tetíně nebo sem jezdívaly?

Bylo jich hodně, například František Palacký, Josef Jungmann, F. L. Rieger, Karel Hašler, Josef Dobrovský, Zdenka Braunerová, která se zasloužila o to, že se kostel sv. Kateřiny, užívaný v té době jako skladiště obilí, vrátil ke svému poslání sakrální služby. Jako ctitelka a obdivovatelka díla bratří Čapků ráda připomínám, že do nedalekého Svatého Jana Pod Skalou jezdili oba Čapkové za svým otcem MUDr. Antonínem Čapkem, který tam byl vedoucím lázeňským lékařem. Z některých záznamů víme, že v té době navštívil Karel Čapek Beroun a možná i Tetín. Zatím to však, žel, nelze prokázat. (Poznámka redakce: PhDr. Jana Brajerová je nositelkou významné medaile Karla Čapka za záslužnou činnost Společnosti bratří Čapků.)

* Kolem toho, který kostel v Tetíně je nejstarší, jsou určité dohady. Jak to vlastně je?

Nejstarší kostel v Tetíně není, jak se často uvádí, kostel sv. Kateřiny, ale podle výzkumu archeologů, což je směrodatné a z historického hlediska logické, je to nynější kostel sv. Jana Nepomuckého. Místo, kde krátký čas žila kněžna Ludmila. Nebyl to hrad, jak se traduje, ale víceprostorové stavení. Tam, nikoliv na místě stavby, ale z vnější zdi stavby, postavila Drahomíra nad prvním hrobem Ludmily dřevěný kostel. První kostel na Tetíně.

* Kostel sv. Ludmily prošel rozsáhlou opravou. Bylo to až po listopadu 1999?

Ano, nejznámější tetínský kostel sv. Ludmily byl nepřístupný pro katastrofální stav. Proto byla z mého podnětu v roce 1990 založena „Nadace pro záchranu kostela sv. Ludmily“. Patronát nad ní měl tehdejší Okresní úřad v Berouně, vedený p. Františkem Malým. Vyhlášením celostátní sbírky, mými opakovanými výzvami v denním tisku, prostřednictvím žádostí adresovaných různým úřadům a institucím, se podařilo shromáždit 1.600000 korun. Za tuto částku byl kostel opraven, spíše rekonstruován, opravena okna nynějšího kostela sv. Jana Nepomuckého a podezdívka zahrady krásné tetínské fary. Oprava varhan byla provedena na základě samostatné sbírky „Nadace“ a svěřena Mistru organologovi z katedrály sv. Víta. Slavnostní znovuzpřístupnění kostela bylo 19. září 1992. Na Tetíně se konala velmi slavná bohoslužba za přítomnosti představitelů katolické církve a zvláště pak papežského nuncia. Účastnilo se jí asi 4000 věřících. Fotografie jsou uvedeny v Tetínském muzeu.

* O čem pojednává vašich již pět vydaných knih, včetně nahrávky na CD o Tetíně?

Chtěla jsem těm, kteří přijdou do Tetína, přiblížit jeho historii, kulturní a duchovní odkaz místa. Proto jsem hned po roce 1989 vydala publikaci „Procházka Tetínem“. Tedy takového průvodce Tetínem. Za rok jsem zjistila, že je třeba doplnit novými poznatky a dalšími údaji. Napsala jsem tedy publikaci „Za tajemstvím Tetína“, která už obsahuje některé podrobnosti o bývalých sakrálních stavbách a některých osobnostech. Ovšem stále to bylo málo. Návštěvníků Tetína přebývalo a tak vznikla knížka „Co čas neodvál“. Je orientovaná na historický význam Tetína, počátky křesťanství a je v ní více dokumentů. K Tetínu patřily i spádové obce, které považuji za významné. Napsala jsem proto publikaci „Ze zasutých vzpomínek“. Byly to: Koledník, kde byla výrobna mýdla, Koda, známá přírodním bohatstvím, dále Srbsko a Tobolka. Se zpěvákem, skladatelem a spisovatelem Richardem Pachmanem jsem připravila CD nahrávku. Ta může dobře posloužit k oživení absolvované tetínské prohlídky už při návratu domů těm, kteří přijeli vlastním autem, v němž si ji mohou přehrát.

* Jak se stalo, že hodiny tetínského zámku hrají písničku Nad Berounkou pod Tetínem?

Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby nejen místní, ale i ti, kteří na Tetín přijdou, tuto znárodněnou písničku znali. Je opravdu krásná. Napadlo mě, že by její nahrávka mohla být čas od času na Tetíně vysílána. Ale jak to udělat? Řekla jsem si: na návsi nejsou žádné hodiny, a ty by mohly nahranou píseň zprostředkovat. Oslovila jsem hodinářskou firmu, která hodiny vyrobila a nahrávka je jejich součástí. Hodiny hrají písničku už asi desátý rok.

* Bylo náročné založit v Tetíně muzeum?

Muzeum jsem sama vyprojektovala, připravila seznam exponátů, opatřila je a postupně donesla v taškách. Obecní úřad zajistil výstavní prostor, nechal udělat skříně na exponáty a muzeum převzal. Muzeum plní poslání ve dvou směrech. Za prvé informuje, za druhé je východiskem k prohlídce Tetína. Součástí muzea jsou cenné dokumenty, ale třeba i „opakovací kolo“ v jehož zářezech jsou data o důležitých historických údajích místa. Pomocí kliky je možné si určité období nastavit. Zajímavým exponátem je i model tetínského slovanského hradiště a také maketa současného Tetína se všemi ulicemi a budovami.

* Uspořádala jste také několika koncertů na Tetíně. Kolik jich bylo?

Nejmíň dvacet, možná i víc. Interprety byli vždy významné osobnosti naší kultury.

* Co byste ráda na Tetíně ještě změnila?

Kříž postavený jako součást kaple, stojící na zahradě tetínského zámku, stával později na návsi. V padesátých letech byl odsunut ke zdi starého hřbitova. Proč se dnes nemůže vrátit na náves, kde měl důstojné místo? Dále mě trápí současné umístění sochy Panenky Marie s jezulátkem. Tu udělal můj pradědeček František Brajer v 17. století. Sochu postavil z vděčnosti k zásluhám kněžny Ludmily o Tetín a stanovil pro ni jako autor pevné místo a sice: těsnou blízkost hrobu kněžny. Odtud byla přemístěna do prostoru vedle zvonice bez původní kovové ohradní mříže. Pro obě památná sakrální umělecká díla je to nedůstojný stav. Obě patří na svá původní místa, to jest na náves a na hřbitov. Ráda bych také obnovila místo, kde se setkávala kněžna Ludmila se svým duchovním poradcem Vojtěchem Casanovou k duchovním disputacím. Místo označili křížem členové naší rodiny v několika generacích. V padesátých letech byl kříž definitivně odstraněn. Vím ale kde stával, chodívali jsme tam s rodiči. Místo se vzácnou atmosférou by mělo být křížem označeno.

* Co vzkážete čtenářům?

Všechny bych chtěla na Tetín pozvat, protože tam se nejen mnoho dozvědí, ale také jim zde bude dobře a romantická krajina je přenese do krásných chvil našeho svobodného života. A stále platí: „K Tetínu by se měly obracet myšlenky těch, kteří jsou smutní z protivenství života i těch, kteří touží po dobru a krásnu.“ (In.: G. Friedrich, Národní politika 16. 9. 1921.)

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství