Neděle, 18. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Střety se zvěří

ilustrační fotoLIBOMYŠL - Dne 2. 8. v 23.45 hodin řídil v katastru obce Libomyšl na silnici III. třídy, ve směru od obce Libomyšl směrem na obec Neumětely, osobní automobil tovární značky BMW X5. V km 1,412 uvedené komunikace řidiči vběhlo náhle z levého travnatého silničního příkopu do jízdní dráhy divoké prase. Střetu již nebylo možné zabránit a v důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla s divokým prasetem, které vlivem nárazu uhynulo. U řidiče byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Ke zranění osob nedošlo. Způsobená škoda byla vyčíslena na částku 45.000,-Kč.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Život zasvěcený koním
Bře
23
2011
Život zasvěcený koním
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

 IngIng. Lenka Gotthardová, CSc., oplývá nejen neutuchajícím nadšením pro český chov koní a jezdectví, velikou pracovitostí, ale také skutečně širokým spektrem aktivit. Dříve ředitelka Národního hřebčína Kladruby (první žena v této funkci po 425 letech existence hřebčína), redaktorka časopisu Jezdectví, autorka a vydavatelka literatury o koních a ředitelka Hipologického muzea ve Slatiňanech přednáší v současnosti na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. To však ještě zdaleka není úplný výčet její veřejné činnosti.

 

osobnosti_2

* Adresu vydavatelství máte v Hostomicích-Bezdědicích na Hořovicku.  Jaký je váš vztah k našemu regionu?

Bez něho bych se ke koním asi nedostala. Jednak zde nám z matčiny strany velmi hluboké kořeny, které dle genealogických linií, sahají až do 16. století. A také dávná a slavná česká legenda měla zásadní vliv na mé odborné vzdělání a pozdější zaměstnání, a to Pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Díky ní byl v Neumětelích v roce 1975 založen jezdecký oddíl, který se velmi záhy přestěhoval do Nezdědiv. Od svých dvanácti let jsem tak navštěvovala místní jezdecký klub a vše bylo podřízeno koním.

Dědeček Stanislav Cafourek z Hostomic pocházel ze statku, kde byli chováni vždy tři až čtyři koně, s nimiž se pracovalo na poli. Sama vím, jak měl koně rád a ještě mne v tom utvrdily staré fotografie, kde objímá jejich hlavy a z toho zobrazení je cítit silné pouto a velkou lásku ke koním. Navíc dědeček v Praze jezdíval na koních v Sokole a v oddíle ve Stromovce. Bohužel po roce 1948 přišla tak radikální změna, že o vše přišel a ani moje maminka se již nemohla věnovat koním či zemědělství. Určitě ale přes ně jejich vztah ke zvířatům přeskočil i ke mně. Proto jsem šla studovat Střední zemědělskou školu do Hořovic.

* To mělo i další pokračování?

Hořovická škola byla zaměřena více ekonomicky a tak jsem po jejím absolvování jako jediná z ročníku dělala přijímačky na zootechnický obor Vysoké školy zemědělské v Praze (dnešní ČZU) – samozřejmě kvůli koním. I tam mne výuka o koních poněkud zklamala. Oficiálně jsme měli „chov koní“ až ve třetím ročníku, a to pouze jednou za 14 dní dvě hodiny přednášek. Byly výborné, přednášel nám doc. Věříš a občas doc. Dušek či někdo z praxe.

Protože na vysoké škole nebyl jezdecký oddíl, usilovali jsme hned od počátku o jeho založení. Reakce školy tehdy nebyly pozitivní, a tak jsme si založili alespoň hipologický klub. V jeho rámci jsme si organizovali mnoho přednášek a výjezdů za koňmi. Až v posledním ročníku školy byla naše skupina nadšenců pro koně úspěšná a roku 1988 mohli přijít na Starý Suchdol první tři koně. Během čtyř let se počet zvedl až na 12 koní. Přes různé peripetie se povedlo zrestaurovat část historicky velmi významného Brandejsova statku a koně tam jsou dodnes.

* Máte nějakého nejoblíbenějšího koně?

Již v Bezdědicích jsem měla dvě velmi oblíbené klisny a to černou bělku Angelu a tmavou hnědku Gimáru. Trenéři a vedoucí jezdeckého klubu Jitka a Jiří Kornalíkovi vždy prosazovali zásadu, že bychom měli jezdit na různých koních a citově se nepoutat pouze k jednomu. Mělo to své výhody především v tom, že člověk byl zvyklý na různé způsoby jízdy jednotlivých koní a nedělalo mu problém si přesednout z jednoho koně na druhého. V Praze na Suchdole jsem měla v oblibě kladrubskou bělku Sempru, v Hřebčíně Equus Kinsky v Chlumci nad Cidlinou plavku Jesiku a později opět v Kladrubech bělku Enteresu.

* Na internetu lze najít hodně názorů lidí, kteří si velmi váží toho, co jste pro Národní hřebčín v Kladrubech udělala. O koních léta píšete, neuvažujete o literárním zpracování situace v kladrubském a slatiňanském hřebčíně?

K danému tématu mám již mnoho poznámek a určitě to stojí za literární ztvárnění. Jenže stále je to vše tak živé, že se o tom člověku těžko píše. Dnes již chápu, proč se velká většina ředitelů z Kladrub odstěhovala. Já tam stále bydlím. Mám to místo nesmírně ráda, ale je pro mne velmi těžké slyšet od zaměstnanců, čím vším je hřebčínu, koním či jim samotným ubližováno. Abych užitečně vyplnila tento „mezičas“, než bude lépe, pustila jsem se do přepisu kroniky o Kladrubech nad Labem od pana Jiřího Hájka. Přibližně před třiceti lety sepsal úctyhodné dílo, čtyři kroniky, které mají dohromady téměř 1600 ručně psaných stran. Již to mám vše téměř přepsané a chystám kroniku k vydání. Bude rovněž rozdělena do čtyř knih, ještě k ní sháním mapy, fotografie a povolení k reprodukci. Bude to úžasný náhled do historie jednoho z nejvýznamnějších světových hřebčínů od 15. století do současnosti.

* Co na koních nejvíce obdivujete?

Na koních lze obdivovat jejich velkorysost, impozantnost a přímost. Pokud se chovají jiným způsobem, případně si osvojili nějaké zlozvyky, pak to ve velké většině případů pramení z jejich špatných zkušeností s člověkem. Většinou jsem se vyskytovala v místech, kde byly velké chovy koní, a ať to bylo v Kladrubech nebo v Chlumci nad Cidlinou, hříbata i dospělí koně chovali k lidem velkou důvěru. To si nesli s sebou jako významný vklad do života, a i proto byl o tyto koně značný zájem.

* Co vše může návštěvníkům nabídnout Hipologické muzeum ve Slatiňanech?

Kdo se zajímá o koně, zřejmě již navštívil Hipologické muzeum ve Slatiňanech, které je evropským i světovým unikátem. Vzniklo přesně před 60 lety, tedy v době, kdy osud nebyl koním evidentně nakloněn. Jeho zakladatel prof. PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc., do něj vložil úžasné odborné i umělecké exponáty, které pocházejí ze 120 českých hradů a zámků, a také z kabinetů vědeckých ústavů a vysokých škol. A najednou v této době přijdou v rámci národního památkového ústavu lidé, kteří mají v tomto oboru jen pramalé znalosti a chtějí tento unikát výrazně omezit a slatiňanský zámek prezentovat jako rodové šlechtické sídlo. Takových universálních sídel máme v ČR dostatek. Ač se situace snad již zlepšila, stejně je osud muzea ve hvězdách.

* O čem přednášíte studentům na Provozně ekonomické fakultě ČZU?

Na PEF přednáším již od konce 90. let Marketing a management v chovu koní a jezdectví. Je to taková nadstavba k běžné výuce chovu koní. Studenti by si již poradili s ošetřováním koní, jejich chovem a výcvikem, ale nad tím vším bohužel visí stále otázka, zda-li se podnik uživí. Chov je již dlouhá léta vesměs prodělečnou záležitostí. Majitelé stájí k tomu musí provozovat výuku jízdy na koních, ustájení cizích koní či tzv. agroturistiku. To jsou zdroje, které podpoří vlastní chov. Prodej koně je také umění a prodávající či kupující musí vědět, jak má takovou záležitost zrealizovat a jaké doklady k tomu musí mít. Ve výuce je hodně věcí z praxe. A ještě mne těší další výuka i na jiných školách, kde se mohu věnovat nádherným předmětům „Chov koní“ a „Jezdecké soutěže a dostihy“. Ráda prezentuji český chov koní v zahraničí a občas přednáším o koních starokladrubských, Kinských či o našich koních všeobecně.

* Chtěla byste něco vzkázat našim čtenářům?

Kůň bez jezdce je stále koněm, ale jezdec bez koně? Chovejme se tak, aby zde s námi mohli žít nejen koně a ostatní zvířata, ale abychom mohli žít i my lidé mezi sebou v rozumné symbióze. Pohlédněme na svět z koňského hřbetu a získejme nadhled, rozvahu a vyrovnanost. A nebojme se pozdravit a usmát. Petr Petříček


Aktualizováno Pátek, 24 Červen 2011 09:47
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství