Podbrdské Noviny

Stomatologa MUDr. Jana Adamce není třeba lidem na Podbrdsku příliš představovat. Více než 35 let působil v Nemocnici Hořovice a od roku 1975 byl vedoucím lékařem stomatologického oddělení. Když odcházel až ve věku 75 let do důchodu, mnoho jeho klientů to zarmoutilo. Byl totiž schopen poskytovat nejen skvělou odbornou péči, ale měl i mimořádně poctivý a chápající přístup k lidem. Ještě v letošním roce několikrát v týdnu pracoval v ordinaci v Žebráku.

* Chtěl jste vždycky být stomatologem?

Začnu tím, že v dětství mě škola vůbec nebavila. Vyrůstal jsem v Úvalech u Prahy a nejraději jsem jen tak běhal s kamarádem po lese a pozorovali jsme přírodu. Jednoho dne, když jsem na kamaráda volal, aby šel ven, vykoukl z okna a řekl, že nemůže, protože se musí učit. Tak se nenápadně přiblížil konec bezstarostného dětství a nastával čas povinností. Byl jsem špatným žákem, měl jsem čtyřky a pan učitel mně říkal: „Adamec, ty budeš v Chodově na statku pást prasata, na nic jiného tě neužije!“ Přihlásil jsem se na zámečníka, ale pro špatný školní prospěch jsem nebyl přijat. Tatínek mě nakonec přihlásil do učení k dentistovi panu Kličkovi. Pracoval jsem tam v laboratoři a radoval jsem se z toho, že už nebudu muset do školy. Jenomže jednoho dne mně pan Klička oznámil, že musím chodit do zdravotnické školy a studovat na zubního technika. Ani tam mě však studium nezaujalo.

* Studoval jste ale i na konzervatoři?

Po absolvování zdravotnické školy jsem zkusil štěstí na pražské konzervatoři s houslemi. Na konzervatoř jsem přijat byl. Hudební talent jsem měl, takže jsem zpíval ve slavném Kühnově sboru. S houslemi jsem však začal příliš pozdě. Po dvou letech jsem zjistil, že už žádným géniem být nestihnu a z konzervatoře jsem odešel. Absolvoval jsem základní vojenskou službu a po ní jsem poprvé přišel do Hořovic.

* Kdy došlo k té změně, že vás studium zaujalo?

Je to spojeno z Hořovicemi. Nastoupil jsem k panu Mádlemu do zubní laboratoře. A tam došlo k zásadní změně. Jeden ze zubních techniků měl jít studovat medicínu, a nakonec to padlo na mě. Tehdy jsem si uvědomil, že bez studia ze mně nic nebude a začal jsem se mu skutečně věnovat. Udělal jsem přijímací zkoušky na Lékařskou fakultu v Olomouci. Tím se z kluka, který dříve chtěl všechno jiné, jenom ne studovat, stal  cílevědomý student.

* Na co si z období studia nejvíc vzpomínáte?

Hned na začátku studia jsem byl zaskočený tím, že jsem nedostal stipendium. Byl to pro mě skutečně velký problém. Ubytoval jsem se na nejlevnějším pokoji na koleji, kde nás bylo dvanáct. Musel jsem se hodně uskromnit i v jídle, zhubnul jsem o patnáct kilo a prokousával jsem se, jak to šlo. Silnou vzpomínkou byla i těžká zkouška z anatomie. Při strašné trémě mi připadalo, že ze sebe nedostanu ani slovo. Nakonec jsem zkoušku udělal za výborně a pochopitelně následovala obrovská radost. Kupodivu se mi dařilo i při ostatních zkouškách, a vystudoval jsem s vynikajícím prospěchem.

* Po promoci jste se vrátil do Hořovic?

Po absolvování fakulty jsem dostal umístěnku do pohraničí, kde jsem pracoval pět let. Do Hořovic jsem přišel v lednu roku 1969, kdy jsem byl na inzerát přijat na místo stomatologa v hořovické nemocnici a dostal jsem zde i byt.

* Co je na práci zubaře nejobtížnější?

Asi to bude pro mnohé překvapení, ale pro mě to zpočátku byl kontakt s pacienty. Jsem netrpělivý a často přeplněná čekárna pacientů mně komunikaci s nimi příliš neusnadňovala. Takže nejtěžší bylo vlastně zvládat neúměrně vysoké množství práce. Začal jsem studovat psychologii, kterou jsme na škole vůbec neměli. Hodně mi pomohla vynikající kniha Psychologie ve stomatologii. V další praxi jsem se snad naučil jednat s pacienty tak, jak se to patří.

* Jaké bylo období vašeho šéfování stomatologickému oddělení?

Vedoucím lékařem stomatologického oddělení v Nemocnici Hořovice jsem se stal i přesto, že jsem nebyl straníkem, v roce 1975. Včetně poboček v regionu jsem měl na starosti 18 lékařů a 13 laborantů. S vedením nemocnice jsem tehdy moc dobře nevycházel. Nebyl jsem totiž spokojený s úrovní stomatologie v regionu a snažil jsem se o její zlepšení. Zajišťoval jsem prakticky sám finance pro dokonalejší vybavení ordinací komunikací s vedením tehdejších závodů. S Buzulukem Komárov, ČKD Hořovice, s Albou, ČSAD, Školním statkem a dalšími.

* Pracoval jste také jako revizní lékař. Jaké nedostatky jste při kontrolách nacházel?

Systém činnosti revizních lékařů byl od samého začátku nastaven tak, že revizoři nemohli téměř nic. Česká stomatologická komora si v podstatě prosadila, co chtěla. Samozřejmě byli a jsou lékaři ve své většině poctiví, jenomže, když jsou pravidla stanovena tak, že se dají zneužít, pak to svádí. Dostával jsem se do sporů s komorou, protože jsem napsal několik článků do Zdravotnických novin. Při pokusech odstranit mě z funkce revizního lékaře se mě zastal ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a našli se i lékaři, kteří stáli na mé straně.

* Pořádal jste také pravidelné semináře o novinkách ve stomatologiii...

Překládal jsem odborný německý časopis a měl každý měsíc seminář pro kolegy, abychom trochu drželi krok se zahraničím, protože stomatologie za minulého režimu byla u nás s trochou nadsázky na úrovni středověku.

* Nemocnice Hořovice koupila některé vaše obrazy. Malujete ještě?

Dnes již ne, ale malování mě velmi bavilo. Využíval jsem přitom svoji zálibu v pozorování přírody a obdiv k obrazům mistrů a vytvořil jsem si svůj určitý malířský názor, který jsem prezentoval. Uspořádal jsem několik výstav, například v Žebráku, Hořovicích a v Praskolesích. Později za mnou začali chodit lidi, abych jim na základě jejich fotografií namaloval portréty. To mě ale nebavilo.

* Hrál jste také ochotnické divadlo. Povíte nám něco o této vaší zálibě?

Dostal jsem se k tomu, jak slepej k houslím. Měl jsem v ordinaci staršího pána, kterého jsem viděl hrát v roli Arnošta z Pardubic. Pochválil jsem jeho herecký výkon a on se mě zeptal: „pan doktor je taktéž ochotníkem?“ Moje odpověď byla, že jsem ochotníkem přes všecko. A co se nestalo, přišla mi pozvánka od vedoucího Kulturního domu v Žebráku, že se mám dostavit na zkoušku představení Lumpáci Vagabundus.  Dostal jsem roli a později hrál ještě v několika dalších divadelních hrách.

* Ale získal jste prý i nějakou cenu za nejlepší herecký výkon?

To bylo v Libici na krajské soutěži amatérských divadel.

* Jaké jsou ještě vaše další záliby?

Kromě malířství, mám ještě velmi rád hudbu. Zejména hudbu předbarokní, barokní, romantickou, klasicistní, ale už jsem se nedostal třeba přes Janáčka, Mahlera, Martinů. Tím neříkám, že nejsou dobří, samozřejmě ano. Ale k nim jsem se nepropracoval. Mám rád Haydna, Beethovena, Mozarta, Schuberta, Chopina, J. S. Bacha a další. Rád také čtu knížky, například Liona Feuchtwangera, Remargue, Tolstého, Dostojevského, Čechova, Rollanda a mojí biblí jsou Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka.

* Ještě ke stomatologii. Vyčistí velmi drahé zubní kartáčky lépe zuby než levné?

Průměrné zubní kartáčky zcela postačí na to, aby splnily svoji funkci. Nejsem si jist. zda vysoké ceny zubních kartáčků odpovídají jejich deklarované účinnosti, která by zaručovala dokonalejší hygienu. Podobné je to i se zubními pastami.

* Vyplatí se používat elektrické zubní kartáčky?

Ne, zbytečně ničí povrch zubů. Sklovina je sice odolná a neustále se zpevňuje ze slin, ale elektrický kartáček nevyčistí mezizubní prostory, jejichž hygiena je nejdůležitější.

* Máte nějaký oblíbený citát?

Mám dva: Za pravdu je dvojí sazba, jednou věnec, jindy vazba. Když ji řekneš dřív než včas, tak ti pravda zlomí vaz. A druhý je biblický: Jak chcete, aby jiní činili vám, tak čiňte vy jim.

* Vzkážete něco čtenářům?

Lidi by se měli více ozývat a upozorňovat na to, co se jim nelíbí. Ať se to již konkrétně týká problému některých stomatologů, kteří se nekontrolovatelně obohacují na úkor pacientů, anebo obecně všech oblastí naší společnosti. Potřebujeme mít více informací, abychom se mohli více zajímat o dění v naší společnosti a měli bychom tyto informace vyžadovat.

Foto + text: Petr Petříček.