Podbrdské Noviny

Je vědeckým pracovníkem, kurátorem autorských výstav i výstav výtvarníků a autorem řady odborných publikací. Napsal několik knížek, z nichž můžeme jmenovat například „Sága černého zlata pod Brdy“, MILPO Media nebo „Kterak železo z moře do Rokycan přišlo“, Podbrdské vydavatelství.

* Proč právě ve Strašicích vzniklo Muzeum Středních Brd ?

Ve Strašicích je toto muzeum ze dvou důvodů. Jednak proto, že Strašice jsou na severním Podbrdsku vstupní branou do Středních Brd, jednak proto, že Strašice byly posádkovým městečkem, v němž se uvolnil veliký areál kasáren. Obec se rozhodla, že několik objektů nevyužije komerčně, ale pro oblast kultury. Jedním z objektů je funkcionalistická vila z roku 1935, bývalá velitelská vila. Druhý objekt je celodřevěný typizovaný kasárenský dům z roku 1934. Muzeum je regionální a jeho posláním je výzkum a popularizace zdejší přírodovědné a společenskovědní oblasti, ale také specifický zájmem o místní vojenskou historii.

* Jaké stálé expozice si návštěvníci muzea mohou prohlédnout?

V expozici brdské přírody naleznou návštěvníci sbírku fosilních organizmů, ale také současnou flóru a faunu. Dále máme expozici mineralogie a těžby nerostných surovin, expozici společenskovědní, do níž náleží expozice místopisu a moderní historie zhruba od poloviny 18. století do období první republiky, respektive až padesátých let. V expozici věnované armádě se jedná o funkční model velitelské pracovny z třicátých let, včetně zázemí v podobě dobové kuchyně, dále jsou to dějiny armády na Brdech od II. světové války až po osvobození. V expozici protileteckého krytu z období II. světové války je také vyčleněná část o historii civilní a požární ochrany a připomínka chmurného období, kdy krátce po válce byli ve Strašicích soustředěni vojáci takzvaného vládního vojska z protektorátu. Konaly se tu tvrdé výslechy vojáků nařčených z kolaborace. Ve druhém dřevěném objektu máme expozice rozdělené opět na civilní a vojenské. Do civilních patří venkovský život na Brdech, kam patří zemědělská obživa „Chléb, mléko a med“ a „Les a voda ve službách člověka“. Vojenská část je rozdělena do období 1945 až 1948, dále od roku 1948 do 1968 a třetí 1968 až 2004. Na ni navazuje ještě expozice brdských zajímavostí a kuriozit a nakonec zaměření na polní výcvik s charakteristickým názvem „Na brdském cvičišti“.

* Doporučil byste některou expozici jako obzvlášť hodnou pozornosti?

Muzea si vážím jako celku, nicméně z reakcí návštěvníků vím, že každého zaujme velitelská pracovna s dobovým nábytkem a několika zajímavými zbraněmi, kterým vévodí těžký kulomet vzor 37. Velký zájem je také o exemplář velkorážního projektilu, který vyráběla Škodovka pro kanóny atlantického valu na francouzském pobřeží. Je to padesátikilový cvalda, který zaujme snad každého muže. Ženy zase rády postávají u krásného dobového nábytku z počátku dvacátého století, který je v místopisné expozici. Je ve stylu druhé secese, inspirován objevy egyptských vykopávek. Ženami oblíbená je i expozice venkovská, v níž obdivují především prací kout našich babiček a prababiček, exponát necek s valchami z různých materiálů a nechybí ani sbírka historických praček.

* Prý nabízíte také přenocování v autentické ubikaci posádky z roku 1934?

Turistická ubytovna je v přízemí dřevěného objektu. Skládá se ze sedmi pokojů, dva čtyřlůžkové a pět dvoulůžkových, které jsou zrestaurovány přesně podle toho, jak vypadaly v roce 1934. Ubytovaní mohou vyfasovat známý třídílný vojenský spacák i štiplavou vojenskou deku. Pokoje nejsou očíslované, ale nazvané po zaniklých lokalitách a obcích v újezdě, takže u nás se nechodí spát na jedničku nebo dvojku, ale na Hrachoviště, Padrť a podobně. Ubytovna je otevřena celoročně a ceny jsou 150 korun na osobu, děti stokorunu a v zimě se za topení připlácí padesátikoruna.

* Jaké další akce pro veřejnost muzeum ještě pořádá?

Nabízíme řadu vycházek a exkurzí jak přírodovědných, tak společenskovědních. Připravujeme i příležitostné výstavy různých typů. Vystřídala se u nás celá řada regionálních umělců, například Václav Šesták z Hořovic, Jindřiška Hánová z Rokycan a další. Když hovoříme o činnosti muzea, musím se zmínit také o svých spolupracovnících, zejména Mgr. Tomášovi Makajovi, a Renatě Převrátilové. Kolem muzea se vytvořilo i občanské sdružení „Brdský muzejní spolek“.

* O Brdech se nyní v souvislosti se zrušením vojenského újezdu hodně mluví. Můžete nám stručně přiblížit historii činnosti armády v Brdech?

Armáda přišla do Brd ve dvacátých letech minulého století, kdy vznikla potřeba státu vybudovat novou dělostřeleckou střelnici jako zkušebnu nových zbraní a prověřit odolnost pohraničních opevnění. Krásně zachované opevnění je třeba na Jordánu. Za II. světové války převzala celé území německá vojska. Zároveň, a to je méně známé, se měl nejen ze Sudet, ale i odtud ze středních Čech pomalu rozšiřovat německý živel, aby postupně české obyvatelstvo bylo asimilováno. Po válce se do Brd vrátila československá armáda a v roce 1952 byl vojenský prostor kompletně vysídlen a tehdy zanikla řada obcí. Vojenský prostor zůstal stejný až do devadesátých let, kdy postupně nastal odchod armády.

* Jak dopadl seminář k uspořádání území Vojenského újezdu Brdy po jeho zrušení?

Seminář byl velmi dobře zastoupen odborníky i zástupci občanských sdružení a veřejné správy. V podstatě jsme se shodli na tom, že je žádoucí, aby se ochrana Středních Brd projevila alespoň na úrovni chráněné krajinné oblasti. Širší veřejnost se často domnívá, že by to znamenalo opět uzavření celé oblasti. Není to tak. Jednalo by se o určitou regulaci v dané oblasti, ale pro pěší a možná i cykloturistiku by byla přístupná. Neradi bychom však byli, kdyby tam měly vyrůst mamutí hotely, nebo gigantické fotovoltanické systémy. Já bych byl i pro vyhlášení sítě maloplošných území v podobě přírodních rezervací nebo přírodních památek a chráněných památných stromů a stromořadí. K Podbrdsku mám vztah už od dětství, protože jsem sice vyrůstal v Praze, ale trávil jsem většinu prázdnin u babičky a dědečka v domě u Mirošova, kde nyní s manželkou bydlíme.

* Jste také autorem několik knih. Připravujete k vydání nějakou další knížku?

Připravuji knížku nazvanou „Brdský náhrdelník“ o zajímavostech obcí na severní straně Středních Brd na Mirošovsku a Strašicku. Měla by to být knížka oddechová a zároveň naučná. A chystám se na další báňskohistorickou publikaci o hornictví na Středních Brdech.

* Jste také kurátorem výstav výtvarníků. Jaký je váš vztah k výtvarnému umění?

Mám ho rád, jsem v takové pozici lehce závistivého kritika, který malovat neumí, ale domnívám se, že mám pro výtvarné umění cit. Moc mě baví nalézat autory, kteří se ještě na veřejnosti neprezentovali a sledovat, jak se dále vyvíjejí.

* Zbývá vám čas na nějaké další zájmy a aktivity?

Kromě odborných článků a společenské angažovanosti se snažím psát i poezii a vyvíjím i další publicistickou činnost. Také se trochu věnuji amatérskému divadlu. Pracuji režijně, upravuji scénáře, někdy se uplatním i herecky v neformálním sdružení s názvem Prašivina.

* Co byste si přál, aby se v regionu, v němž nyní žijete, změnilo k lepšímu?

Začnu tím, co bych si přál, aby se nezměnilo. A to, aby Střední Brdy i po odchodu armády nebyly poničeny. Moc bych si přál, aby se náš region opět dostal do povědomí širší veřejnosti jako turistický cíl. Máme tu mnoho krásných a dosud, lze říci až tajemných míst. Nevím sice, jak půjde sladit zájem veřejnosti a zachování neporušené přírody, ale přál bych si to.

* Vzkážete něco našim čtenářům?

Aby si lidé vážili toho, v jakém nádherném regionu žijí. Uvědomili si veliké bohatství zdejší přírody a zároveň i bohatou historii kraje s jedinečnými lokalitami a památkami.

Foto + text: Petr Petříček.