Čtvrtek, 23. květen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Včelí den v ZŠ Liteň

VčelaVe středu 22. května proběhne v Základní škole Liteň včelí den, který je inspirován Světovým dnem včel (ten připadá na 20. 5.) a 100 lety od založení včelařské ZO Liteň.

V ZŠ Liteň budou naši včelaři seznamovat žáky s historií včelařství, zákonitostmi a problematikou včelařství, ale i ochranou před včelím žihadlem apod. Žákům předvedou také ukázky výroby svíček ze včelího vosku a seznámí je s některými pomůckami včelaře.

V pátek 24. května pak budu obdobnou akci prezentovat ještě v Mateřské škole Zadní Třebaň.

Luboš Fait, předseda ZO Českého svazu včelařů Liteň

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Martina Doležalová pomáhá duševně nemocným
Kvě
13
2019
Martina Doležalová pomáhá duševně nemocným
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Daniela Hlavová   

Martina (vpravo) každý rok pomáhá na festivalu Jiná káva pod širým nebem. Foto: Archiv Martiny Doležalové.„Je to především o vztahu s klientem o otevřenosti a empatii“

Přestože v dnešní uspěchané době přibývá psychických nemocí, je těžké o nich mluvit nahlas. Proto vznikla nezisková organizace Lomikámen, pomáhající právě lidem s psychickými nemocemi. V dubnu byla v Hořovicích otevřena kancelář Lomikámenu, která je zázemím i pro terénní sociální pracovnici Martinu Doležalovou.

 

* Proč se nová kancelář otevřela právě v Hořovicích?

„Protože tu působíme jako Lomikámen, nezisková organizace pracující s duševně nemocným, více než pět let v terénních službách. Doposud jsme neměli kancelář, která by byla naší základnou, ale díky městu a farní charitě se toto denní centrum zřídilo. Máme možnost pronájmu kanceláře za výhodných podmínek, takže máme poprvé místo, kam za námi mohou případní klienti přijít.“

* Jaká je vaše role v nové kanceláři?

„Jako terénní sociální pracovnice, funguji v kanceláři každý čtvrtek od osmi do pěti. Mám tam nasmlouvané klienty. A pokud přijde někdo, kdo se necítí dobře, jsem tam s ním, snažím se vyřešit jeho problém a vyhovět mu.“

* Jak se dokáže člověk odhodlat, aby vůbec přišel?

„Vzhledem k tomu, že kancelář máme čerstvě, mohu čerpat jen z berounských zkušeností, kde ji máme delší dobu. Většinou chodí žádat o pomoc pro dotyčného člověka jeho příbuzný, partner nebo známý. Klient sám je většinou doporučený od doktora, nebo má jen lehčí formu některého z duševních onemocnění a je schopen sám od sebe vyhledat naši pomoc. Pro mě přináší kancelář v tomto směru nové zkušenosti, pracuji totiž především v terénu. Vyhledávám klienty, jezdím za nimi a snažím se pomoci.“

* Jak probíhá ta pomoc?

„Když překonáme první kontakt, je důležité, abychom navázali vztah. Klient většinou umí říct, co potřebuje, nebo je schopen to říci po určitém čase. My se mu snažíme pomoci, ať už jde o pomoc s výběrem lékaře, nebo v tíživé situaci... Když se seznámíme a ujasníme si zakázku, postupně se bavíme o možných krocích. Probereme, co mohu pro klienta udělat já a co by měl zvládnout sám, práce je vždy padesát na padesát. Snažíme se být klientům oporou, i co se týče každodenních problémů, jako například získání pracovních dovedností. K tomu nám slouží naše kavárna Jiná káva v Berouně. Provozujeme tam sociální rehabilitaci.“

* Pomáhají u vás i dobrovolníci?

„Máme různé akce, na které dobrovolníky vítáme, například 7. 6. bude akce Jiná káva pod širým nebem, což je náš osobní festival v Berouně, na který každoročně zveme kapely, kde mimo jiné bude letos zpívat skupina Zrní. Potkají se tu návštěvníci s naší prací, s klienty… Vše je na podporu kavárny. Co se týče dobrovolnické terénní práce, s tím zkušenost nemáme. Přeci jen jsme malá nezisková organizace. Rozhodně ale uvítáme i materiální pomoc, například oblečení.“

* Jak jste se vlastně k této práci dostala?

„Už na střední škole jsem začala dobrovolničit, i když s jinou cílovou skupinou. Bylo to v terapeutické komunitě, kde jsem pomáhala lidem, kteří byli závislí na návykových látkách. Postupem času jsem tam začala i pracovat. Po téměř patnácti letech jsem se však dopracovala k duševně nemocným lidem a práce s touto cílovou skupinou mě baví už pět let - přijde mi prospěšná, vidím v ní smysl.

* Kolik lidí trpí duševním onemocněním?

„Nedá se říci, kolik jich je procent, protože spousta lidí není podchycena, nechodí k žádnému lékaři. Naše práce je navázat s nimi kontakt a odkázat je na psychologa, psychiatra. Myslím, že společnost si myslí, že všichni duševně nemocní jsou zavření v Dobřanech, odkud občas někdo uteče, přitom psychické problémy může mít i člověk v rodině. Je důležité rozhlédnout se kolem sebe a říci si, že není samozřejmostí umět zvládat stres. Bohužel jsme naučení se o tom nebavit. Nikdo nepřijde a neřekne: Ahoj, já jsem měl včera depresi a přemýšlel jsem o sebevraždě…“. To je hrozné tabu…“

* Setkala jste se vy sama s někým duševně nemocným, kromě vašich klientů?

„Určitě, tím, že dělám tuhle práci, přitahuji jistou otevřenost. Přátelé i rodina jsou schopni se o tom se mnou bavit. To je takový malý přetah práce do mého soukromí, takže jsem řešila i problémy svých kamarádů.“

* Snažíte se být optimistická ve vztahu ke svým klientům?

„Je to především o vztahu s klientem o otevřenosti a empatii, ale určitě to není o tom, že jim ukážu, jak je svět veselý, tak to rozhodně není. Důležité je vcítit se do klienta a problém, který je pro něj zásadní, nebrat na lehkou váhu, neshazovat ho slovy: To bude dobrý, to se vyřešíš, to přežiješ. To ještě nikdy nikomu nepomohlo.“

* Je možné dojít k momentu úplného uzdravení?

„Moment uzdravení je možný, jen to není chřipka, která se vyleží za týden. Já osobně naše klienty obdivuji, protože „mají koule“ řešit své osobní problémy. Mnohdy máme i my spoustu křivd z dětství, ale nejsme ochotni se o tom bavit, ale oni tu sílu mají, ať už s naší menší či větší pomocí. Dokonce máme mezi našimi uzdravenými klientky, které v Berouně založily svépomocnou skupinu, kde se klienti sami se sebou scházejí a sdělují si zkušenosti a rady, to je kromě kanceláře v Hořovicích další novinka tohoto roku.“

* Ještě nějaké novinky se objeví nebo objevily tento rok?

„Další novinkou je, že se rozšiřujeme na Příbram, začínáme tam spolupracovat s doktory, psychology, úřady. Je tam velmi milé přijetí. Těšíme se otevřené náruči, protože jsou zahlceni spoustou případů, které vyžadují naši pomoc. Jsme také zapojení do programuBLÁZNÍŠ? NO A! Je to primární preventivní program pro střední školy, žáky a studenty ve věku 15 - 20 let. Další novinkou je, že v našem týmu přibyla psychiatrická sestra. Je velkým přínosem a výbornou podporou. Snažíme se totiž, aby náš tým postupně obsahoval více sester i lékaře.“

* Jak si počínáte teď, když v týmu nemáte lékaře?

„S psychiatry jsme v kontaktu, vědí o nás a komunikují s námi. Pokud to klientům nevadí, s psychiatry řešíme jejich stav, spojíme své síly, abychom vyšli klientům vstříc a také díky kontaktu nedublujeme služby.“

* Klientům nestačí jen pomoc psychiatra?

„To je hodně individuální. Ale je fajn, když si s vámi na delší dobu někdo povídá a jde s vámi do těžší situace. Jsou i tací, kterým stačí, když jim pomůžeme navázat na psychiatra. Jednoznačně se na to tedy odpovědět nedá, ale asi bychom nefungovali a nebyli bychom prospěšní, kdyby naše práce nebyla nutná.“

* Je v dnešní době více psychických nemocí?

„Jako dříve byly nemoci, které dnes nejsou, tak dnes jsou nemoci, které dříve nebyly. Civilizace se vyvíjí a vlivem uspěchanosti roste počet lidí, kteří jsou méně odolní vůči stresu a může u nich dojít k duševnímu onemocnění. Dnešní doba tlačí na odolnost člověka. Pravdou je ovšem také to, že dříve se o tom nemluvilo, nemocné pozavírali do blázinců, kde je svázali do kazajek. Dnes už se to snažíme řešit.“

* Dá se psychickým problémům předcházet?

„Ano, člověk by měl myslet na svůj odpočinek, nebrat si toho tolik, měl by správně rozložit svůj čas a své síly. Jsou samozřejmě životní situace, kterým se předcházet nedá, a tudíž se nedá ani předejít následkům. Je ale super, když se to podchytí už v začátku a k tomu přispívá i prevence, kterou děláme v podobě zmiňovaného projektu BLÁZNÍŠ? NO A!“

* Často jste zmiňovala v rozhovoru slovo individuální, dá se tedy říci, že každý klient je úplně jiný?

„Sice máme názvy nemocí, spousty čísel a kolonek, kam se dá klient zařadit, ale vše je individuální. Mám klienty, kteří mají schizoafektivní poruchu a jsou naprosto odlišní, přesto spadají do jedné diagnózy. Každý člověk je individuální, co sedí jednomu, nemusí sedět jinému.“

* Kde člověk, který se necítí dobře a odhodlá se vyhledat vaší pomoc, nebo mu chtějí pomoci jeho blízcí, najde vaši kancelář?

„Lomikámen najdete na adrese: Plzeňská 1641/13 v Hořovicích. V kanceláři jsem každý čtvrtek 8.00 – 17.00 hod. Dále mě můžete kontaktovat na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Pro více informací koukněte na stránky www.lomikamne.cz

Pokud máte angínu, nebojíte se dojít k lékaři, tak proč se bát navštívit kancelář Lomikámenu, když vás sužuje psychický problém. Daniela Hlavová

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství