Středa, 20. únor 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Sotirios Zavalianis se stal EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje

Podnikatel rokuSotirios Zavalianis, zakladatel a majitel AKESO holding, a.s., která vlastní Rehabilitační nemocnici Beroun, se stal včera EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Domeček Hořovice navštíví týdně přes 1200 dětí
Led
30
2019
Domeček Hořovice navštíví týdně přes 1200 dětí
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Marta ŠeVac   

Paní ředitelka Domečku Hořovice Vladimíra Šlosarová je drobná, ale statečná a velmi pracovitá žena. Foto: Archiv.Možná, že dost lidí nejenom v Hořovicích bylo překvapeno návrhem opoziční poslankyně zastupitelstva města Hořovice nepřidělit Středisku volného času Domeček Hořovice dotaci a tedy ho z rozpočtu vyškrtnout. Své překvapení dala na zasedání zastupitelstva najevo i ředitelka Domečku Vladimíra Šlosarová: „Tedy tady nejsme potřeba?“. Zašli jsme za ní a udělali následující rozhovor.

 

Nejprve jsme se dověděli, že Domeček je školské zařízení, které patří pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a je příspěvkovou organizací města Hořovice, tedy mu ze zákona má město poskytovat příspěvky na činnost.

* Kdy Domeček vzniknul?

V. Š.: Středisko volného času Domeček vznikl jako příspěvková organizace v srpnu 2006. Předtím to byla organizace, která vystřídala několik názvů, ale zaměření činnosti zůstávalo stejné. Nejprve to byl Dům pionýrů, pak Okresní dům dětí a mládeže a pak Dům dětí. Tyto organizace byly vedeny pod krajem, až v roce 2006 se Domeček stal příspěvkovou organizací města. Od roku 2007 jsem jeho ředitelkou.

* Vy jste působila i v předešlých organizacích?

V.Š.: Celá léta jsem pracovala s dětmi a podle toho, jak se organizace vyvíjela a co si případně kraj či ministerstvo „vymyslely“, se dělaly jednotlivé aktivity. Jeden čas jsem byla vedoucí oddělení vzdělávání – tzn., že všichni lidé, kteří pracovali s dětmi, se museli vzdělávat. Systém se týkal instruktorů, vedoucích oddílů, vedoucích táborů atd. Byly oddělení přírodovědy, techniky, sportu. Dnes tím, že jsme v rejstříku školství, musíme plnit úkoly, které nám zadává ministerstvo.

Organizace Domečku vznikla Na Větrné v Mateřské škole, tehdy byl ten areál dost prázdný. Aby se o něj někdo postaral, tak tam působil Dům dětí a střední škola. Pak se rodilo víc dětí a bylo potřeba školku zvětšovat, takže jsme jednotlivé pavilony opouštěli, až jsme se dostali do nejspodnějšího pavilonu, kde byl původně byt správce a technické zázemí kuchyně pro školku. Povedlo se nám v rámci našeho působení – vždy jsme chtěli pro děti hezké prostředí – vyklidit sklepy, předělali jsme prostory, vybudovali jsme WC, sprchy, aby to bylo kulturní zázemí, ale pořád jsou to sklepní prostory. Máme tam keramickou dílnu, obrovskou keramickou pec. To teda nevím, co s ní uděláme, kdybychom se stěhovali – byla stavěná uvnitř (smích). Ale máme šikovného pecaře, který ji v případě stěhování rozebere a postaví jinde.

V spodních prostorách na Větrné nám tedy zůstaly výtvarné a keramické dílny, sklad a neutrální dílna pro plastikové modeláře a truhláře, tedy pro kutily. Také tam máme nahrávací studio. Nahoře jsme měli dvě klubovny a kanceláře pro pracovníky.

* Co z toho jste přesunuli do nových prostor ve Višňovce v objektu bývalé knihovny?

V.Š.: Opustili jsme jednu klubovnu nahoře, aby měla MŠ kde dělat individuální činnost, logopedii, případně ji využívá na porady, pohovory s rodiči apod. Taky jsme přenechali školce místnost pro její ekonomku a účetní. Na Větrné nám zůstaly ekonomický úsek a dvě pracovnice, které zabezpečují činnost ve sklepních prostorech.

Foto: Archiv.

* Takže, co vlastně máte tady ve Višňovce?

V.Š.: Vrátím se trochu do historie. V roce 2011 nám město slíbilo, že koupí Starý zámek a nabídlo prostory, protože se ví, že se školka bude rozrůstat a Domeček bude potřebovat nové prostory. Byli jsme se podívat, prostory se nám líbily, jenomže pak se nic nedělo. Až v roce 2013 se nám podařilo rozjet projekt s česko-švýcarským partnerstvím. Díky tomu jsme získali peníze na investice a mohli zařídit prostory pro Rodinné centrum Kaleidoskop, které jsme otevírali v roce 2015. Dříve tam bývalo Mateřské centrum Hořováček, pak to bylo prázdné. A byly to jediné prostory, které se daly na naše potřeby upravit. Mysleli jsme si, že ještě další prostory budeme mít nad nimi nahoře. Říkali jsme si, že dole tedy budeme mít miminka a nahoře budou probíhat aktivity pro školní děti. To se zatím nepodařilo.

Takže jsme byli na dvou místech – na Větrné a ve Starém zámku. Pak se nám naskytla možnost, která nám spadla jako z nebe: Jednou mne oslovil pan Jiří Vavřička, že to koupil kamarád, který tam bude mít lékaře. Ptala jsem se, jestli bude nějak využívaný sál. Říkal, že tělocvičnu lékaři nebudou potřebovat, takže jsem hned po ní skočila, protože na všechny sportovní kroužky jsme si pronajímali tělocvičny. První zájem byl tedy o tělocvičnu, celý objekt jsem vůbec nechtěla. Seznámili jsme se s panem Křečkem, majitelem objektu, který měl v plánu, že v sálu budou maséři, rehabilitace apod. Postupně panu Křečkovi odpadali lékaři a objekt najednou neměl využití a tak nám nabídl, zda bychom objekt nechtěli k pronajmutí celý. Po delších úvahách (asi půl roku) jsme si řekli, že jsou to prostory na hezkém místě, blízko rodinného centra a zájmová činnost by se stmelila do jednoho místa v Hořovicích. Je tady blízko Višňovka, odkud k nám chodí spousta dětí a lidí a je to tzv. při cestě. Radili jsme se, zda dokážeme tu budovu uživit, zda to dokážeme rozjet? Avšak věděli jsme, že je to perspektivní a ve prospěch města. V srpnu 2017 jsme s nájmem souhlasili, v listopadu se nastěhovali a v prosinci jsme to otevírali, tedy jsme tady rok. Během toho roku se ukázalo, kolik lidí se tady vystřídá. Mile nás to překvapilo.

* Platili jste nájem na Větrné?

V.Š.: Ne, protože je to budova Národního institutu dalšího vzdělávání, který budovu městu půjčuje. Město platilo energie a další náklady za obě organizace v rámci příspěvku na příspěvkové organizace.

* Ve Višňovce si ale platíte všechno sami…

V.Š.: Je to pro nás ekonomicky náročnější. Proto jsme taky chtěli jenom tu tělocvičnu, na její pronájem by se přesunuly peníze z nájmů tělocvičen ve školách. Říkali jsme si, že tady bude moci být víc kroužků i v sobotu a v neděli, budeme moci tedy dělat víc aktivit a na nájem a energie si vyděláme. Museli jsme si udělat podrobnou ekonomickou rozvahu, než jsme s pronájmem celého objektu souhlasili.

* Výše příspěvku od města tedy zůstala stejná, jako když jste byli pouze na Větrné a ve Starém zámku?

V. Š.: V podstatě zůstala stejná, ale každý rok nám trošku z příspěvku uberou. Na rok 2018 byl příspěvek 320 tisíc, na rok 2019 už jen 300 tisíc. Vždy žádáme navýšení, avšak nic nám nepřidali, i když jsme v roce 2017 všechno nově zařizovali. Z těch 300 tisíc platíme v rodinném centru energie, což je přes 50 tisíc, další náklady jsou na odpisy, dalších 50 tisíc. K tomu připočtěte náklady na administrativu, telekomunikační a bankovní služby, revize, pojištění a je po příspěvku. Na akce nám tedy zbývá 100 tisíc.

* Kolik vám projde Domečkem ročně dětí, lidí?

V.Š.: Na všech třech pracovištích v Hořovicích se nám protočí týdně 872 lidí. To jsou pouze pravidelné činnosti. Pak máme spoustu jednorázových aktivit v sobotu, seminářů pro dospělé, důchodce atd. Ty pak počítáme za celý rok do zvláštních kolonek. Kromě kroužků máme minimálně 3 – 4 další akce do měsíce na každém pracovišti a taky pořádámetábory.

* Všimla jsem si velkých masových akcí. Které to byly v poslední době?

V.Š.: Např. Svatomartinská světýlka děláme ve spolupráci se Správou zámku Hořovice. Je to drahá akce, stojí nás přes 60 tisíc korun, nejdražší bylo osvětlení zámku a parku a ohňostroj. Přichází na tuto akci kromě dětí také spousta dospělých, naposledy přišlo 1.500 lidí. Dál jsme v adventním období pořádali Andělské zvonění. Dostali jsme se až do věže zámku a bylo to krásné. Děti si po cestě nahoru vyzkoušely různé vánoční zvyky a ve věži se na strop promítalo nebe. Přišlo asi 150 lidí, to nebylo moc, ale vzhledem k tomu, že jsme akci oprášili po 5 letech, protože v zámku v předešlých letech probíhaly rekonstrukce, všichni měli čas si to užít. Dokonce se objevila i skupina lidí z Českého Krumlova, které se to moc líbilo. Pak pořádáme tradiční masovou akci Pohádkový les. Z léta jsme ji přesunuli na podzim kvůli velké kumulaci podobných akcí v létě v okolních obcích. Osvědčilo se nám to, protože les je v září vlastně hezčí a není tam tolik mravenců. Jarní a podzimní běhy Dražovkou pořádáme se sportovními organizacemi v rámci běžeckého poháru. Vloni jsme měli v sobotu Běh Dražovkou a v neděli Svatomartinská světýlka.

* Máte zaměstnance, externí spolupracovníky a případně i dobrovolníky?

V.Š.: Máme 12 pedagogů a čtyři THP (ekonomky, uklízečky, IT). Další pracovníky na projekt, přes 200 pracovníků na táborech, (kterých jsme loni pořádali 34) a60 externistů na kroužky, kteří s námi spolupracují na dohodu o pracovní činnosti či o provedení práce. Dobrovolníky jako školská organizace mít nesmíme. Musíme každého člověka, který u nás dělá, zaplatit.

Navíc máme další odloučená pracoviště (klubovny, které nám obce pronajímají zdarma) v Komárově, Karlštejně, Litni a Králově Dvoře, kde také pořádáme nejenom kroužky a semináře, ale také jednorázové akce. Např. v Králově Dvoře děláme ekologické akce a pořádáme divadelní představení. Na Vánoce pořádáme veliké akce, jako je Andělská cesta a Čertí stezka.

* Vaše činnost je opravdu široká, tak to není jenom těch 872 pravidelných lidí týdně v Hořovicích…

V.Š.: Týdně se nám na všech pracovištích vystřídá 1350 účastníků pravidelných činností a další se ještě hlásí. Na ostatních akcích bylo v loňském roce přes 18 tisíc účastníků.

* Jaký je váš rozpočet? Tedy, kolik musíte vydělat, abyste mohli všechno zaplatit?

V.Š.: Musíme vydělat na nájem a energie – to je skoro milion, na vybavení, pomůcky a jednotlivé akce další milion. Taky musíme vydělat na provoz a nájem naší táborové základny na Zbirožském potoce, což je přes 300 tisíc. Musíme se hodně otáčet, avšak nechci nikdy plakat, jako že přidejte nám, tak si to musíme umět spočítat, např. kolik bude stát kroužek, abychom uměli pokrýt náklady na administrativu toho kroužku. Každou akci rozpočtujeme.

* Děláte si rozpočet na další rok?

V.Š.: Ano, musíme vědět, jaké budeme dělat akce a kolik na to budeme potřebovat peněz. Musíme vědět, jak máme hospodařit.

* Je to nakonec tak, že vaši zaměstnanci jsou ochotni pro tu práci udělat víc, než co dostanou zaplaceno?

V.Š.: Stoprocentně! Jsme dobrý kolektiv lidí stvořený pro práci s dětmi. Obnáší to vymýšlet akce, být kreativní, vědět, že budu dělat odpoledne, v sobotu a v neděli. Jsem ráda, že máme takový kolektiv. Není to jenom o pedagogické práci, ale také o tom, umět si akci rozpočítat, vyúčtovat, propagovat. Pracovník musí být pro tuto práci zapálený. Stejné je to i u externistů. Na platy nám přispívá kraj na základě počtu dětí a na základě počtu potencionálních klientů v regionu.

Dál jsme si s paní Šlosarovou povídali i o představách, co by chtěla, aby Domeček dělal do budoucna. Vzhledem k tomu, že se činnost díky zájmu dětí a lidí neustále rozrůstá, bude Domeček potřebovat další prostory, nejlépe ve Starém zámku, což je zatím pouze ve sféře snů paní ředitelky.

Marta ŠeVac

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství