Neděle, 18. listopad 2018

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Obědy do škol

ilustrační fotoRada Středočeského kraje v rámci rozpočtového opatření pro období letošního roku přesunula 1,979 milionů korun na předfinancování projektu „Obědy do škol ve Středočeském kraji“. Částka se na projekt přesouvá z prostředků, které byly určené na předfinancování a kofinancování projektů EU. Po schválení žádosti bude projekt hrazen z evropských peněz, konkrétně z Operačního programu potravinové a materiální pomoci.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Ivan Durst je přísný, vstřícný, laskavý a nekompromisní školník
Srp
05
2018
Ivan Durst je přísný, vstřícný, laskavý a nekompromisní školník
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Daniela Hlavová   

školníkS červencem mají volno kromě žáků i páni školníci. Zasloužený odpočinek si u vody dopřává i školník z 2. ZŠ Hořovice Ivan Durst. Ve škole na Vísce se potkává s dětmi už přes třicet let a za léta praxe už dobře ví, co na neposedy platí.

 

* Co dělá školník o prázdninách?

Především má volno, takže odpočívá. Já mám dovolenou celý červenec, ale už v srpnu musím začít s pravidelnou údržbou, přestavbami a jinými různými změnami.

* Co vás baví ve volném červenci?

Mám rád vodu, sluníčko, hraji na kytaru, sejdeme se se známými a společně zpíváme.

* Kolik let jste školníkem?

Na Vísce jsem třicet tři let. Původně jsem jezdil jako strojvedoucí metrem. V Praze jsem řídil až do roku 1985, to jsem se oženil se svou ženou, školnicí z Vísky. Když jsem se k ní přestěhoval, začal jsem jí pomáhat a postupně jsem převzal všechny mužské práce od vyměňování kohoutků až po topení v obřích kotlích. Z mé ženy se tedy stala paní uklízečka a já, ač ne jako zaměstnanec školy, jsem se stal školníkem. Dnes jsem tady nejstarší a to dokonce, počítám-li i školu v Jiráskově ulici, kde je druhý stupeň naší školy.

* Poznáte zlobivé děti?

Za ta léta mám zkušenost, že ve třídě jsou dva až tři rušivé elementy. Všechny děti jsou na začátku první třídy bázlivé, neotrkané, ale už během měsíce se začnou projevovat jejich vlastnosti. Některé jsou introvertní, extrovertní, jiné až extrémně hyperaktivní. Právě ta hyperaktivita je nejčastější problém, takové děti se těžko udrží na jednom místě a paní učitelky mě občas i volají „pojď na ně udělat bububu“.

* A nemají z vás potom strach?

To určitě ne, oni se mě nebojí, vycházím s nimi hezky, všem se snažím pomoci a i jen slovem potěšit. Ovšem je důležité nebýt jen laskavý. Když se objeví pokrytectví, žalování, podvádění nebo povyšování bohatších nad sociálně slabší, tak se rozčílím a to umím pořádně zařvat. Udržuji jen rovnováhu, jsem přísný, vstřícný, laskavý a nekompromisní.

* Takže když něco provedou, beze strachu se přiznají?

Starší ročníky už vědí, že mi jde jen o princip, když chci vědět, kdo co rozbil. Je jim jasné, že bych jim nikdy neublížil, ač bych jim, protože nejsem zaměstnanec školy, mohl těch pár facek dát. Mám tedy takovou zkušenost, že od druhé třídy se mi každý přizná.

* A jaký máte vztah s rodiči žáků?

S rodiči vycházím dobře, jsem hovorný, takže kolikrát znám i jejich problémy, které mi svěřují jako své vrbce. A prarodiče jsou kolikrát moji známí a kamarádi. Když ráno hlídám u dveří, umím všechny odhadnout, jestli k nám patří nebo ne, pozdravím je, prohodím s nimi pár slov. Samozřejmě i tím dělám škole jméno, protože rodiče si předávají zkušenosti, a když volí, kam mají dítě dát, vyberou naše rodinné prostředí. Jediný problém s tím, jak vystupuji, je, že máme v posledních letech žáků moc, ale ještě jsem nedostal zprávu, kdyby mi někdo řekl „prosím tě, uber, buď taky zlej a blbej“.“

* Jakého jste měl vy školníka?

„Na základní školu jsem chodil v Praze, tam jsem ani nevěděl, že školník existuje, maximálně jsem odpoledne potkal paní uklízečku. Moje autorita nebyla školník, nýbrž učitelé. Přísní, ale s odstupem času vím, že byli i moc laskaví.

* Jak se vám pracuje, když před sebou nemáte žádný „školníkovský vzor“?

Dělám školníka spíše citem, pudově, jak mi velí rozum a ohlasy jsou pozitivní. Náš pan ředitel Vavřička říkává: „Tebe mi závidějí všichni ředitelé z celého kraje.“.

Vzpomínky na školníka má každý člověk jiné, spousta dospělých dodnes vzpomíná na strach, se kterým kolem něj jako děti procházeli. Jiní přemýšlejí, kdo vlastně byl jejich školník. Myslím si, že děti z hořovické základní školy na Vísce, na svého pana školníka nezapomenou, a s láskou na něj budou vzpomínat ještě dlouho.

Foto + text: Daniela Hlavová.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství