Čtvrtek, 18. duben 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Muzea v Hořovicích a Žebráku zahajují sezónu

sirky 2Muzeum Hořovicka

Starý zámek, Hořovice

horovice@muzeum-beroun.cz

Svoji třetí sezónu zahajuje Muzeum Hořovicka o víkendu 6. a 7. dubna. V sobotu i v neděli je pro návštěvníky zvýhodněné vstupné 5,- Kč.

Ve čtvrtek 18. dubna od 17 hodin se uskuteční vernisáž výstavy „Historie sirkařství na Hořovicku“, která bude otevřena v rámci stálé expozice od 19. dubna do 8. září v době 9 - 12 a 12.30 - 17 hodin.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Chov psů by měl být hlavně o radosti
Lis
17
2017
Chov psů by měl být hlavně o radosti
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček.Václav Zeisek z Jinců je dlouholetým kynologem a patří k nejzkušenějším chovatelům plemene československý vlčák. V celé republice se může jenom deset psů tohoto plemene chlubit titulem Klubový šampión. Z nich dva psy má právě Václav Zeisek v Jincích. Kromě toho je však pan Zeisek i hlavním vedoucím dětského tábora. A jako předseda Kulturní komise Úřadu městyse Jince se podílí na organizaci mnoha akcí, při kterých se skvěle osvědčil i jako moderátor.

 

* Jste předsedou základní kynologické organizace Nadějkov. Jaké plemeno psů máte nejraději?

Jsem zaměřený hlavně na chov a výcvik československých vlčáků. Jsem předsedou české pobočky Klubu chovatelů československých vlčáků. Zabývám se sportovní kynologií. Ta se skládá ze tří disciplín: stopa, poslušnost a obrana. Pes musí při soutěži splnit všechny tři disciplíny.

* Nadějkov je od Jinců dost vzdálený. Proč nejste třeba v bližším hořovickém klubu kynologů?

V Nadějkově už mnoho let pořádáme letní dětské tábory. Jsem hlavním vedoucím prvních turnusů. Kromě toho tam máme i kynologické výcvikové tábory a výcvikové víkendy, vedené zkušenými odborníky. Pořádáme tam i zkoušky. Od jara přes léto jsem tedy většinou v tomto táboře.

* Měli jste v rodině psa, když jste byl malý kluk?

Měli jsme psy. Na cvičák jsme s nimi ale nechodili. Ono se to také hodně změnilo. Dnes pomalu neuvidíte vlčáka uvázaného u boudy, což bylo dřív běžné v každé vesnici. Nyní se psi mají lépe, jsou s lidmi v bytech, puštění na zahradě nebo s nimi majitelé chodí na procházky. Po vojně jsem si pořídil ovčáka, spíš jako kamaráda do přírody, na čundry a podobně. Pak jsem zjistil, že jsou nějaké cvičáky, tak jsem tam zašel. A postupně jsem začal plnit se psy zkoušky. Už je to hodně dlouhá doba, co se kynologii věnuji. A jak jsem uvedl na začátku, zaměřil jsem se hlavně na československé vlčáky.

* Jak vlastně vzniklo plemeno tohoto vlčáka?

Československý vlčák vznikl v padesátých letech křížením karpatského vlka a německého ovčáka. První pokusy dělal Ing. Karel Hartl. Zpočátku bylo křížení vědeckým experimentem. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa s použitím především na hranicích státu.

* Potkal jste se někdy osobně s Karlem Hartlem?

Potkal a mnohokrát. Je mu již třiadevadesát let, ale stále je aktivní a dobře mu to myslí. Mám se s ním zase v dohledné době sejít.

* Kolik jste měl celkem psů?

Prvním byl německý ovčák, pak jsem měl dva malé knírače a dalších sedm československých vlčáků, dva belgické ovčáky a jednoho pitbulla. Takže, když nepočítám ty z dětství, tak celkem třináct.

* Jakého psa máte v současnosti?

Teď mám Taru z Litavské kotliny, té je přes devět let, od ní mladou tříletou fenu, která je nyní nakrytá a jedno štěně si chci nechat. A ještě mám Arta, belgického ovčáka, kterému je šest let.

osob3

* Obliba psů v Čechách a množství jejich chovatelů je prý větší než v jiných státech. Co je důležité pro správnou výchovu psa?

Kdo chce psa vycvičit, musí pro něj mít vždy nějakou odměnu, aby byl motivovaný. Může to být kousek nějaké potravy, kterou má rád, nebo někteří psi mají radost, když mohou aportovat hozený míček a podobně. Je to jako u lidí. Proč lidi chodí do práce? Aby si mohli koupit něco k jídlu nebo to, co jim dělá radost. Při výcviku psa je vždy nutná veliká trpělivost a důslednost. Základem je přivolání. Je třeba si na to udělat dostatek času a trpělivě opakovat přivolání, přiběhnutí psa a odměnu.

* Pes je masožravec. Je skutečně pravda, že suché krmivo je pro psy nejlepší stravou? Nebylo by pro ně přirozenější a zdravější prostě maso?

Právě zmíněný Karel Hartl tvrdí, že pes je masožravec a měl by dostat maso. Ale co, vám budu vyprávět, dát jim ty granule je prostě pohodlnější.

* A také asi levnější?

To ani ne, zrovna jsme se o tom nedávno bavili. Maso se dá nakoupit, ale musí se někde skladovat a pak připravit. Cenově to přijde asi na stejno. Granule jsou dost drahé. Už ani do těch diskusí moc nezasahuji. Když se chovatelé sejdou, tak řeší granule nebo maso? A když se dojde ke granulím, tak jaké granule? Dnes je již asi šedesát druhů granulí.

* Existují nevychovatelní psi?

Já tvrdím, že je to vždy záležitost chovatele. Vždycky se to svádí na toho psa, ale co si ho naučíte, to on potom dělá. Je to vidět i na tom, že si lidi pořídí dalšího psa, a ten se chová zase podobně jako ten jejich předešlý. A naopak, špičkoví kynologové dosahují s různými psy stále stejných vynikajících výkonů.

* Kromě výstav psů se konají také různé další soutěže. Jaké to například ještě jsou?

Je toho hodně, například agility- trať s překážkami, frisbee – házení létajících disků psovi, tanec se psem – dogdancing, kterému se věnují většinou dívky a mladé ženy. V posledních letech se hodně rozšířil také dog trekking - běh se psem, který spočívá v orientačním pochodu se psem, kdy je předem stanovena trasa a časový limit, ve kterém musí účastníci tuto trasu zvládnout. Často se jedná o několikadenní túru. Pořádají se i tábory pro výcvik psů, které také organizuji.

* V Hořovicích se konala soutěž O Kapra Karla Hartla. Jak probíhá?

Soutěž pořádá pobočka českého Klubu československého vlčáka. Organizuje se na různých místech, podle toho, jak je kdo ochotný pro to něco udělat. Ta myšlenka napadla mě, že na konci roku by bylo dobré, aby se kynologové sešli a v pohodě, bez nervů a snahy o nějaké výkony si užili legraci a pobavili se. Takže soutěž se skládá z takových humorných disciplín jako třeba, že majitel malého psa vezme a přendá ho přes překážku, je splněno a běží se dál. Hlavní cenou je živý kapr, kterého si vítěz musí sám vylovit z kádě.

* Vy jste v Hořovicích tuto soutěž nejen organizoval, ale dokonce i moderoval, zahrál Járu Cimrmana a byl Mikulášem, který rozdával diplomy. Jako předseda kulturní komise v Jincích organizujete mnoho dalších akcí. Můžete se o některých zmínit?

Z těch hlavních akcí jsou to například adventní slavnosti, tradiční Hubertův den, Jinecké slavnosti s celodenním bohatým kulturním programem a celou řadou turnajů a soutěží. Dále děláme příměstský tábor, obecní ples, různé pochody, koncerty a jiné. Pravda je, že často tyto akce moderuji, ale vždy za tím jsou samozřejmě další lidé, kteří se na přípravách a organizaci podílejí.

* Co byste uvítal, aby se v Jincích v oblasti kultury zlepšilo?

Byl bych rád, kdyby se nám podařilo uspořádat takovou akci, které by se zúčastnilo co nejvíc lidí. Mám rád, když si lidi posedí, třeba i něco popijí a neformálně si popovídají. Přivítal bych také, kdyby lidi sami dali kulturní komisi nějaké podněty, přišli s nápadem, co by se dalo udělat. Přineslo by to oživení. Když to dělá člověk sám nebo jenom pár lidí, tak to upadá do stereotypu. Máme samozřejmě radost, když po akci slyšíme, že se to lidem líbilo. To je pro nás hezká odměna.

* Máte rodinu – a věnuje se v ní někdo také kynologii?

Máme s manželkou tři děti, dvě děvčata a jednoho kluka a dvě vnoučata. Kynologii se nikdo z nich nevěnuje. Samozřejmě, když k nám děti přijedou a nejsem tu, tak se o psy postarají, jdou s nimi třeba ven. Manželka se kynologii také nevěnuje, ale je na ni spolehnutí, že se o psy postará, nakrmí je, má ráda štěňata, pohraje si s nimi a v neposlední řadě se postará o nutnou administrativu.

* Máte tu spoustu různých pohárů ze závodů. Který je pro vás nejcennější?

Něco je z výstavy a z dalších soutěží. Radost mám z Klubového šampióna československých vlčáků. Tento titul má v celé republice jenom deset psů, a z toho tři jsou tady v Jincích. Dva budu mít nyní já a jednoho paní Hartmanová. Získat tento titul je náročná záležitost. Pes musí dvakrát vyhrát klubovou výstavu, a to vždy s jiným rozhodčím, a ještě složit zkoušku z výkonu.

* Co vzkážete čtenářům?

Hlavně, aby lidi z toho, co dělají, měli radost. Když přijdou na nějakou kulturní akci, aby se jim líbila. Stejné je to i se psy. Nejde o to, aby pes poslouchal na slovo, ale přinášel nám radost.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství