Středa, 20. únor 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Sotirios Zavalianis se stal EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje

Podnikatel rokuSotirios Zavalianis, zakladatel a majitel AKESO holding, a.s., která vlastní Rehabilitační nemocnici Beroun, se stal včera EY Podnikatelem roku 2018 Středočeského kraje.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Hlavně chceme, aby se lidi bavili
říj
19
2017
Hlavně chceme, aby se lidi bavili
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Lída a Jaroslav Boudovi a Divadlo za Vodou Ochotnické Divadlo za Vodou v Čenkově získává na Podbrdsku stále větší popularitu. Nemá žádné vysoké umělecké ambice. Nepíšou o něm recenze celostátní deníky. Stačí, že si lidi mezi sebou řeknou, jak krásně se na jejich představeních bavili a moc smáli. Duší tohoto autorského divadla jsou manželé Lída a Jaroslav Boudovi. Jaroslav je principál a Lída autorkou scénářů divadelních her. Oba samozřejmě také hrají. Musím podotknout, že i při rozhovoru s nimi jsem se velmi pobavil a nasmál.

Divadlo za vodou

 

* Často mně známí s nadšením vyprávějí, jak krásně se díky vašemu divadlu pobavili. Čím to je, že v tak malé obci jako Čenkov, existuje tak vynikající divadlo?

Je pravda, že všechno začalo v Čenkově, ale naši herci nejsou jenom z Čenkova, jezdí k nám z širokého okolí.

* Divadlo v Čenkově se hrálo již někdy v roce 1892. Jeho novodobá historie však začala v roce 1994. Jak vznikalo?

Zasloužil se o to pan Jaroslav Paima. My s manželem jsme byli přizvaní později, když už se nevědělo, komu by se ještě řeklo (smích). Hráli jsme, manžel jako charizmatický herec a já, i když jsem tehdy byla ještě relativně mladá, tak už tenkrát v roli matky nebo druhého pařezu zleva a podobně. Tehdy jsme hráli spíše klasické hry. Později, když nás opustila stará garda, tak jsme to zkusili jinak. Zahráli jsme víceméně z recese hru, kterou jsem napsala. Do ničeho dalšího bych se už nepouštěla, ale ukázalo se, že to lidi ve sboru baví. Nechali jsme možnost, aby si každý z nás, kdo chtěl, do toho vnesl něco svého. Ukázalo se, že takový kreativní přístup většině herců vyhovuje a byli jsme zvědaví, jak to přijmou diváci. Reagovali dobře, smáli se a bavilo je to. Tak z nás vzniklo autorské divadlo. Nemáme žádné přehnané umělecké ambice, hrajeme pro zábavu nás i diváků.

Manžel Jaroslav dodává: Není to ale úplná fraška, v každé hře něco je…

Paní Lída přerušuje: Je tam nějaká myšlenka, a my nevíme jaká.

A Jaroslav navazuje: Zvláště, když to studují nějací odborníci, tak tam nacházejí myšlenku, která tam vůbec není (smích).

* Kolik členů má váš divadelní sbor?

Jádro tvoří asi patnáct členů, ale i s těmi, kteří hrají jen občas, okolo pětadvaceti. Jaroslavova vsuvka: Zvláštní je, že v roce 1994 jsme stále sháněli někoho staršího na seriozní role, ale než jsme ho sehnali, zestárli jsme, a tak teď sháníme někoho mladšího.

* Všiml jsem si, že v divadelním sboru hrají často celé rodiny…

Ano, takových rodin je tu několik, včetně naší. Manžel je velice plodný jedinec, takže máme tři děti a v podstatě všichni, teď už i s jejich partnery s námi hrají.

* Pocházíte oba z tohoto kraje?

Jsme z Berounska. Já přímo z Berouna a manžel z Bítova. Když jsme spolu začali chodit, hledali jsme stále domeček. Pak jsme se kvůli domečku museli i vzít, protože jako svobodným by nám nedali půjčku. Takže zatím co jiní se berou z lásky, my kvůli penězům. A zjistili jsme, že ten ekonomický vztah je stabilní. Díky naší zřícenině v Čenkově jsme spolu už pětatřicet let.

* Jaké byly vaše divadelní začátky?

Manžel se tomu věnoval už v mládí. Tvořil a s bráškou vymýšleli scénky. Já jsem od malička divadlo milovala, ale dostala jsem se jenom k recitování takové tehdy totalitní poezie. Jaroslav pohotově zarecitoval ukázku: Oko bystré/ ruka jistá/ na Zetoru/ traktorista.

* Jste autorské divadlo a počet vašich vlastních představení je již vysoký. Kde berete inspiraci pro scénáře?

Hrajeme tak okolo pětadvaceti představení ročně. Inspirace? Nevím, kde se vlastně bere. Přijde nějaký nápad, který všelijak převracím, docela dlouho. Může to být písnička nebo scénka a pak okolo toho nabalím ostatní. Musím k tomu psaní přistupovat specificky, protože kromě Luboše Krásného, který má dobrou paměť, si nikdo z nás dlouhou kládu textu nezapamatuje. Takže jsou to představení, v němž každý má nějaký štěk s nepříliš dlouhým textem.

* Jak to máte ve sboru rozdělené? Kdo dělá režii, hudbu, kulisy, kostýmy a další?

Jarda dělá všechno a hudbu naše dcera Tereza. Kostýmy si my ženy šijeme samy. Kulisy vytváříme stále lehčí a menší, aby je každý mohl nosit a stavět. Já napíšu nějaký text a zavolám Tereze, aby na něj zkomponovala hudbu. Jaroslav opět doplňuje: Probíhá to asi tak, že Lída zavolá Terezce a nadiktuje text. Chvíli píše dál a za dvacet minut volá Terezce znova s otázkou – Máš to? Ne? A co tam děláš?

* Co všechno obnáší práce principála?

Hlavně lidi stale popohánět. Zapojovat je do všeho, aby se každý kromě hraní na něčem podílel – kulisy, plakáty, doprava a podobně. Teď tady ale máme úžasnou partu, která má chuť hrát. Hlavně mladí lidé si zaslouží pochvalu, s jakou velkou chutí hrají. Jde o priority, když je prioritou divadlo, tak je člověk vlastně bez práce.

* Kam všude jezdíte hrát?

V okolních obcích hrajeme téměř všude. Zpočátku jsme měli problém, kde hrát. Některému starostovi se třeba nezdálo ochotnické divadlo, raději by nějaké z Prahy. Nyní to je naopak, nestíháme hrát všude tam, kde nás chtějí. To je samozřejmě příjemné. Hrajeme i v Dobříši, v Příbrami i v Praze. Pravidelné štace máme na Točníku, na Podlesí. Nebojíme se hrát ani v malých sálech po hospodách, dokážeme si vystačit s minimálními kulisami.

* Máte některou z vašich autorských her zvlášť oblíbenou?

Já mám jednu zvlášť neoblíbenou (smích). To je ta poslední, protože tam jsem se nechala zlákat retrospektivními vzpomínkami na minulou dobu. A tam hraje celá moje rodina. Matka se mnou potom dlouho nemluvila. Nepitváme se v nějakých politických záležitostech. Jsou to zážitky z našeho dětství, nejen z mého, ale třeba z Jardova a jeho bratra. To jsme splácali dohromady, jako že se to děje jedné holčičce. V podstatě se ale nerada patlám v tom, co bylo a jsem naopak ráda, že teď je to jinak. Můžeme si psát, co chceme a říkat, co chceme a byli bychom rádi, kdyby nám to ještě vydrželo. Jinak mám ráda v podstatě všechny naše hry.

* A nejoblíbenější role?

Můj muž hraje krásně krásného prince. Začínal v rolích prince a stále je hraje. Já hraju spíš semetriky, přestože taková nejsem, ale ty se krásně hrají. Taky hraju nymfomanku, čarodejnici a hejkala – tam mám i taneční vložku

* Jste ochotníci. Jaká jsou vaše povolání?

Já jsem průvodčí ve vlaku. V této souvislosti vzpomenu, že někdy nastávají situace, kdy se nechtěně povolání promítne i do projevu herce na scéně. Například kolegyně Jana byla dlouho výpravčí na dráze. Hrála roli královny a měla královi Lubošovi oznámit strašlivou zprávu, že na královský dvůr přiletěl drak. Jenomže jak byla zvyklá na hlášení na dráze, tak se spletla a řekla: Na nádraží přiletěl strašlivý drak. Luboš zareagoval velmi pohotově: A na které nástupiště má drahá?

Manžel je továrník. Teda mají s kamarádem dílnu. Začínali v kozím chlívku, ale nyní už mají o něco větší dílnu, ve které vyrábějí všechno možné. Jsou nástrojáři, konstruktéři a rozptyl jejich činnosti je neuvěřitelný. Od nasazování motyček a krumpáčů do lesa, až po loď, která jezdí v Arktidě, pro Američany robota na nošení kamer do filmu, pokusy pro Akademii věd. Smějeme se, ale není to žert. Skutečně, co nemohou lidi nikde sehnat, tak přicházejí s poslední nadějí, že to najdou u nás, nebo že jim to vyrobíme. Máme od začátku takové muzeum věcí a přístrojů z poválečného období i z první republiky.

* Připravujete nějaké nové divadelní představení?

Jednu myšlenku si hýčkám, ale o tom raději ještě mluvit nebudu.

* Kde budete ještě v letošním roce hrát?

Hrát budeme v pátek 20. října v Kařezu hru Zářivá hvězda. Stejné představení zahrajeme i v pátek 3. listopadu v Klubu Labe v Hořovicích. V sobotu 25. listopadu budeme hrát v divadle J. Kašky Zbraslav. Určitě budeme hrát také v Čenkově, ale to ještě nemáme termín. 30. prosince hrajeme tradičně v Divadle A. Dvořáka Příbram.

* Co vzkážete našim čtenářům?

Budeme rádi, když se na nás přijdou podívat. Zajímavé je, že jsme, lze říci, dost pánské divadlo, protože na nás chodí hodně chlapů. Když ženy nejdříve přemluví své muže, aby šli do divadla, tak ti muži potom vyžadují, aby se na nás zase znova šlo. A to i v tom případě, když nehrajeme Klášterní tajemství.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství