Neděle, 18. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Střety se zvěří

ilustrační fotoLIBOMYŠL - Dne 2. 8. v 23.45 hodin řídil v katastru obce Libomyšl na silnici III. třídy, ve směru od obce Libomyšl směrem na obec Neumětely, osobní automobil tovární značky BMW X5. V km 1,412 uvedené komunikace řidiči vběhlo náhle z levého travnatého silničního příkopu do jízdní dráhy divoké prase. Střetu již nebylo možné zabránit a v důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla s divokým prasetem, které vlivem nárazu uhynulo. U řidiče byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Ke zranění osob nedošlo. Způsobená škoda byla vyčíslena na částku 45.000,-Kč.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Patriot a znalec historie z Cerhovic
Zář
25
2017
Patriot a znalec historie z Cerhovic
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Josef Hendrich. Foto: Petr Petříček.Cerhovice se mohou pochlubit publikací, kterou hned tak nějaké město nemá. Jmenuje se „O starém městečku Cerhovice“ a jejím autorem je Josef Hendrich. Vydal ji městys Cerhovice. Díky nadšení, talentu i poctivosti, s jakou ji autor psal, spolu s péčí vydavatele vznikla výjimečná kniha. Zdobí ji krásná grafická úprava, drahý křídový papír a spousta dobových fotografií. To však není všechno, co Josef Hendrich pro Cerhovice udělal. Dlouhá léta pracoval v nejrůznějších funkcích a třeba vloni připravil scénář velmi zdařilých oslav 500. výročí vzniku městečka.

 

* Napsal jste knihu o Cerhovicích. Předpokládám, že jste rodák z tohoto městečka. Je to tak?

Ano, narodil jsem se v Cerhovicích a žiju tady již sedmdesát let. Můj rod je zde v Cerhovicích několik staletí. Nejstarším mnou objeveným předkem je v roce 1602 narozený Francis Hendrich, primas cerhovický. Od té doby se tu vystřídalo již jedenáct generací tohoto jména.

* V knize O starém městečku Cerhovice je mnoho historických informací. Jste vzděláním historik?

Naprosto ne, jsem laik, ale odmalička byla historie mojí zálibou. A vůbec knížky. Kdybyste prošel můj dům, tak byste tu našel se vším všudy asi na tři tisíce knih. Historii jsem se věnoval už na základní škole. Paní učitelka Mikulášková mi vždy říkala: „Ty to umíš líp než já, tebe zkoušet nebudu.“ O regionální historii jsem se začal postupně zajímat později.

* Co vás vedlo k napsání této knihy, a kdy jste dostal tento nápad?

Poprvé jsem se rozhodl někdy v osmdesátých letech, že napíšu o historii staré pošty v Cerhovicích. Sjezdil jsem kdejaké poštovní muzeum a pak hledal dokumenty v obecním archivu. Jednou mě tam načapal starosta a říkal, že po něm pořád chtějí, aby obec něco vydala o Cerhovicích. Abych tedy něco napsal, že to vydá. Tak jsem s tím souhlasil a nelituji, protože vyšla v krásné úpravě. Měl jsem to štěstí, že starosta Petr Frei mně vyšel maximálně vstříc.

* Z jakých zdrojů jste čerpal informace. Spolupracoval jste s nějakým pamětníkem?

Starší kroniky jsou uloženy v okresním muzeu. Já jsem psal o historii zhruba do padesátých let minulého století a čerpal jsem z archivu Muzea ministerstva vnitra, Poštovního muzea v Rokycanech a v Praze, na zámku Zbiroh, na hradě Křivoklát. Takže jsem takto cestoval po republice. Jinak jsem jako mladý měl štěstí, že jsem poslouchal vyprávění pana Kaliny nebo Vojty Špota, který, když se usadil, dokázal mluvit třeba dvě, tři hodiny. A sbírám i staré pohlednice Cerhovic, které jsou také velmi dobrými dokumenty o podobě obce.

* Je pravda, že v Cerhovicích bývaly i lázně?

Ano. Byl tu hotel Železité lázně, postavený ve druhé polovině 19. století, kde byly koupele ve vanách se železitou vodou zbarvenou do červena. Kolem hotelu by pěkný parčík s pěšinkami vysypanými bílým pískem, sportovní hřiště a podobně. Lázně ale nebyly v provozu dlouho. S příchodem první světové války ukončily svou činnost. Hotel existoval dál a jeho budova byla zbourána v osmdesátých letech minulého století.

* Prý v místním kostele měl svatbu Karel Jaromír Erben…

Někdo to říká, ale já jsem o tom žádné údaje v archivech nenašel. On je také problém dostat se k církevním dokumentům.

* Vařilo se v Cerhovicích i pivo?

Pivovary tu byly dva. Oba ještě stojí, ale bohužel pivo se v nich už dávno nevaří. Dolejší pivovar, Šillingerův, byl postavený v roce 1516. Druhý, na opačné straně Cerhovic, byl Mayerův pivovar. Pivo se dováželo do okolních obcí i do Berouna. Ještě dnes je v restauraci Berounský medvěd krásná smaltovaná cedule s nápisem: Sem dovážíme pivo s pivovaru Mayer Cerhovice. Zajímavé je i to, že ve své době měly Cerhovice sedm hospod.

* Jak to bylo v městečku s řemesly?

Tady bylo řemeslníku mnoho, prakticky téměř všechna řemesla. Lidi vůbec nemuseli opouštět Cerhovice, aby něco sehnali. Ob dům byl obchod a ob dům byl řemeslník. Od truhláře až třeba po výrobu žehliček, továrna provaznictví s padesáti zaměstnanci a jiné a další.

* Bylo možné v Cerhovicích i nějaké kulturní a sportovní vyžití?

Byl tady Sokol, který vyvíjel velmi rozsáhlou činnost. Stejně tak hasičský sbor. Já jsem hasičem od svých devíti let. Prošel jsem všemi možnými funkcemi a jsem ve sboru dodnes. Kulturní vyžití skvělé – plesy v hotelovém sále, v sále sokolovny, u hospod byly sálky, týden co týden byla zábava, krásné pozvánky, plakáty. Masopustní průvody, chodilo se od pivovaru k pivovaru, všude se narazil soudek. Výlety do Hájů s košíky a dekami každou neděli. Korzovalo se po náměstí. Tady to žilo. Lidi neměli peníze, ale bavit se dovedli. Sportovní vyžití zajišťoval zejména Sokol. Svého času se tu hrála i fotbalová I. A třída. Jezdil jsem s fotbalisty na jejich zápasy třeba i do Rožmitálu a jinam.

* Jste fotbalovým fanouškem –Slávie, Sparty nebo Plzně?

Já jsem Sparťan.

* Můžete nám říct něco o významných cerhovických rodácích?

Velmi zajímavým rodákem byl Václav Matoušek, kterému se přezdívalo Fialový poustevník. Spisovatel Ota Pavel o něm napsal povídku a chystal se napsat celou knihu. To však již nestihl. Matoušek se vyučil řezbářem. Jako mladý se zamiloval do jisté dívky, ta ho však odmítla. Václav časem zahořkl a odešel do Zbiroha, kde se seznámil s Alfonsem Muchou. Byl mu nápomocen při tvorbě Slovanské epopeje. V roce 1932 se usadil pod hradem Týřov u Berounky, kde žil poustevnickým životem až do své smrti. Začal se věnovat malování okolní přírody. Jeho malby se vyznačovaly fialovým nádechem a zanedlouho se mu začalo přezdívat fialový poustevník. Obrazy neprodával, ale vyměňoval za vejce, chléb, ovoce apod. Jeho obrazy jsou dodnes ve staveních v Týřovicích, Slabcích, Skryjích a okolí. U jedné paní jsem měl možnost si jeho obraz vyfotografovat a fotku jsem uveřejnil ve své knize. Dalším významným rodákem byl například Čeněk Šillinger. Podnikatel, mecenáš a několikaletý starosta Cerhovic. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti a při útěku před gestapem byl zastřelen. Dalším byl Richard Ackermann, který byl významný nejen pro Cerhovice; působil totiž jako intendant v Národním divadle.

Josef Hendrich. Foto: Petr Petříček.

* O jakých dalších zajímavostech se mohou čtenáři z vaší knížky dozvědět?

Je toho více, třeba znaky a erby městečka Cerhovice, pak kapitola o starých domech počínaje kostelem, obsáhlá část o historii staré pošty a školy v Cerhovicích. Dále o historii hasičského sboru, kultura a staré zvyky. Kapitola nazvaná Nostalgie – zastavení na hřbitově u pomníků lidí pro Cerhovice nějak významných. A závěrem zajímavosti okolo Cerhovic – Letem světem.

* Dala by se vaše kniha o Cerhovicích ještě někde koupit?

V knihkupectví již ne, tam je vyprodaná, ale dala by se koupit na obecním úřadě. Vloni se dělal dotisk stovky knih a nějaké ještě na úřadě k dostání jsou.

* Knížka je o zajímavostech a událostech zhruba do poloviny minulého století. Uvažujete o pokračování, v němž by byla i historie městyse po tomto období?

Další dějiny jsou již docela živé a já bych se nerad třeba někoho dotkl, aby se neurazil a podobně. Lidi mě zastavují a říkají: Napiš další pokračování, co bylo dál.“ Ale do toho já už nepůjdu. Ale napsal jsem a loni vydal ještě druhou knížku „Putování 130 lety hasičského sboru v Cerhovicích“.

* Nezatoužil jste někdy přestěhovat se do většího města, třeba do Hořovic nebo do Berouna?

Moje žena vždycky říká: „Kdybys ráno vstal, a neviděl jsi na Háje, tak by to byl tvůj konec.“ Já jsem patriot, mám Cerhovice rád. Dlouhá léta jsem pro ně dělal v různých funkcích a není mi lhostejné, co se tu odehrává. Takže jsem nikdy nepomýšlel na to, že bych odsud odešel.

* Co byste chtěl, aby se v současných Cerhovicích zlepšilo?

Myslím, že vybavenost města je na slušné úrovni. Možná lidi ze Sokola nebo fotbalisti by chtěli něco vylepšit, hasiči by chtěli novou hasičárnu. Ale celkově jediné, co mě mrzí, že lidi nedodržují pořádek. Odhodí na chodník obal od zmrzliny, kelímky, zakládají nepovolené skládky a podobně. To je ale asi problém většiny obcí.

* Jaké jsou kromě historie vaše další záliby?

Největší mojí zálibou jsou již zmíněné knihy. Sbírám také staré pohlednice. Pořádám každoročně srazy spolužáků, výšlapy do okolí, založil jsem a udržuji internetové stránky spoluzaci.cz. Na počítači jsem se naučil až v roce 2010. Připravil jsem scénář loňských oslav 500. výročí vzniku městečka. Čtyřicet let jsme s manželkou udržovali za domem skalku nebo spíš obrovskou skálu se skalničkami. Pěstoval jsem také bonsaje, míval jsem jich i stovku.

* Co vzkážete čtenářům?

Byl bych rád, kdyby více četli, vzdělávali se a vážili si historie svých měst a obcí.

Text + foto: Petr Petříček.

 

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství