Čtvrtek, 17. říjen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Zubní pohotovost v Nemocnici Hořovice

NHNedílnou součástí Nemocnice Hořovice je také zubní ambulance. Na oddělení jsou používány vysoce moderní diagnostické a terapeutické prostředky (např. digitální zpracování RTG vyšetření na počítači, který umožňuje detailní rozbor situace ve vašich ústech).

K vybavení ambulance patří také panoramatický rentgen a vlastní zubní laboratoř.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Vždy jsem chtěla pomáhat lidem
čec
14
2017
Vždy jsem chtěla pomáhat lidem
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Marcela Nešverová pracuje v hořovické nemocnici přes 40 let. Foto: Petr Petříček.Marcelu Nešverovou zná jistě mnoho lidí nejen z Hořovic, ale i širšího okolí. Působí již neuvěřitelných více než čtyřicet let v Nemocnici Hořovice. Celou tu dobu na chirurgickém oddělení jako zdravotní sestra a od roku 2011 na pozici sociální pracovnice. Příjemná, vlídná, empatická a ochotná žena pomohla v tísni již mnoha lidem.

 

* V kolika letech jste se rozhodla, že budete zdravotní sestrou?

V patnácti letech jsem vůbec neměla představu, čím bych chtěla být. Učila jsem se dobře, tak jsme s rodiči uvažovali o studiu na nějaké škole. Nejvíce mě to táhlo do oblasti zdravotnictví. Absolvovala jsem tedy Střední zdravotnickou školu v Příbrami. Dnes vím, že to bylo správné rozhodnutí. Řekla bych osudové a na celý život.

* Čím vás tolik zaujalo právě toto povolání?

Sama nevím. Jsem narozena ve znamení Ryb a o Rybách se říká, že mají hodně empatie a dobrý, citlivý vztah k lidem. Tak třeba i to hraje roli. Mám prostě dobrý pocit, když lidem nějakým způsobem pomáhám.

* V Nemocnici Hořovice děláte celý život. Nelákalo vás někdy změnit místo vašeho působení?

Hned po maturitě jsem nastoupila do Nemocnice Hořovice. Dělala jsem zdravotní sestru vždy na chirurgii, kde je hodně náročná práce. Za ta léta mě někdy lákalo zkusit i něco jiného. Třeba v domově seniorů, vyzkoušet si práci se staršími lidmi, ke kterým mám také velmi silný vztah. Nakonec jsem ale zůstala na chirurgii. Nepřešla jsem ani na jiné oddělení. Měla jsem ráda tu aktivitu při ošetřování úrazů, záchraně životů a podobně. S přibývajícím věkem bylo však stále obtížnější náročnou třísměnnou práci zvládat. Když byla v roce 2011 zřízená nová funkce zdravotně sociálně pracovnice, přihlásila jsem se, a tuto práci jsem dostala.

* Funkce sociální pracovnice se od práce zdravotní sestry liší. Co všechno obnáší?

Jedná se spíš o práci organizační. Já za lidmi zajdu, a když potřebují, tak jsem jim nápomocná. Poradím například, jak správně postupovat při získávání různých sociálních dávek, předám kontakty, nebo tiskopisy k vyplnění. Úzce spolupracujeme se sociálními odbory městských úřadů v Hořovicích a Berouně, úřadem práce a dalšími zařízeními

* S čím se na vás lidé nejčastěji obracejí?

Často se jedná o problém vrátit se z nemocnice hned domů, protože se o ně nemá kdo postarat. Souvisí to i s posunutím hranice odchodu do důchodu. Rodina by se ráda o staršího člověka postarala, ale když všichni chodí do práce, tak prostě nemohou. Od toho jsme tady potom my, abychom jim pomohli a zařídili následnou péči. Někdy lze rodinu do určité míry nahradit pečovatelskou službou a domácí péčí.

* Co všechno můžete poskytnout v rámci zdravotní domácí péče?

Pečovatelky mohou přijít ráno, v poledne s obědem nebo třeba i přes den častěji. Nakoupí klientovi potraviny, pomohou mu umýt se, uklidí a podobně. Tato péče není hrazena zdravotní pojišťovnou, ale je možné pro klienta zažádat o příspěvek na péči. Využíváme také velmi dobrých služeb agentur domácí péče, kde pracují zdravotní sestry. Ty zajišťují v rodině klienta odborné práce, pravidelné převazy, odběry, měření krevního tlaku, edukaci a dopomoc při ošetřování, i paliativní péči. Tuto službu hradí zdravotní pojišťovna.

* A v případech, kdy to už doma zvládat nejde?

Pak nejčastěji spolupracujeme s oddělením následné péče v Berouně a se sanatoriem v Dobříši. Tam však je pobyt klienta časově omezen. K pobytu natrvalo jsou určeny domovy pro seniory. Zejména u onkologických pacientů využíváme hospicové péče, kde se pacientovi věnují skutečně hodně, protože je tam na rozdíl od léčeben dlouhodobě nemocných na méně lůžek více personálu. Tak se mohou lidem věnovat individuálně, zbavit je bolesti, plnit jim poslední přání, třeba předčítat nebo jen doprovázet. Nejbližší hospice jsou od nás v Plzni a v Praze.

* Do nemocnice přicházejí i lidé bez přístřeší z ulice. Jak těm můžete pomáhat?

Kromě zdravotní péče lidem bez domova nabídneme pomoc, například ubytovnu nebo nocležnu Farní charity Beroun. Někdy, bohužel, chtějí zase zpátky tam, odkud k nám přišli a tak jim poskytneme alespoň čisté oblečení. V létě to nějak jde, ale v zimě jim hrozí i omrzliny. Měla jsem tu jednoho klienta, kterému museli amputovat zmrzlé prsty u nohou. Na toho ale vzpomínám ráda, protože patří k těm několika málo, kteří se dokázali znovu vrátit k normálnímu životu. Našli jsme mu rodinu, ta mu pomohla, bydlí v garsonce, pobírá invalidní důchod, rád by si ještě našel nějakou práci. Dodnes za mnou přichází. Z toho mám velikou radost, že nezůstal na ulici a dokázal se vrátit. Takových je bohužel málo.

* Jak vycházíte s pracovníky jiných zařízení?

Velmi dobře. Vychází nám vstříc, když potřebujeme nějaké informace a řadu věcí, ať již se sociálními odbory nebo úřady práce, řešíme společně.

* Stalo se vám někdy, že jste se setkala s nevděkem klientů nebo dokonce s agresivitou?

Takové případy jsou také. Ale vlastně si ani nevzpomínám, že by to byl přímo klient, ale spíš jeho rodinní příslušníci. Někdy mají zkreslené představy a veliké požadavky. Nebo spolu celá léta nemluví, a pak se mezi sebou dohadují a každý chce něco jiného. Těžko to lze skloubit, když se nedokážou dohodnout, natož usmířit. Často si také stěžují, že třeba babičku, které je přes devadesát let, v zařízení následné péče nerozchodili. Nohu má spravenou, ale v devadesáti už je pro ni pohyb prostě obtížný. Jenomže příbuzní si to nenechají vysvětlit a tvrdí, že když chodila před tím, tak bude chodit i nyní. Nechápou, že všechno má svůj čas a stáří samotné ztěžuje, nebo velmi omezuje lidem pohyb.

* Jak hodnotíte proměny Nemocnice Hořovice za dobu, kdy v ní pracujete?

Změny jsou velké a velmi dobré. Třeba pojízdné postele, bývalo jich v nemocnici jen pár, a nyní jsou všechny pojízdně a stolky také. Nové přístavby, které rozšířily prostory, každý pokoj má svoji koupelnu a toaletu. Vybavení celou řadou nových moderních přístrojů… připadá mi to skoro jako zázrak.

* Jsou Hořovice vaším rodištěm?

Narodila jsem se v Příbrami, ale pocházím z Libomyšle. V roce 1983 jsem se provdala do Tlustice, kde bydlím dodnes.

* Jakým způsobem po náročné práci relaxujete?

Já relaxuji na zahradě. Ošetřuji svoje kytičky, a to je pro mě odpočinek.

* Která jsou vaše oblíbená místa na Podbrdsku?

Nám se na Podbrdsku líbí hodně míst. Nejblíže to máme na Točník, kam jsme chodili s dětmi, také na Plešivec, Vraní skálu, Koněpruské jeskyně, Svatou horu a další.

* Máte v rodině nějaké svoje následovníky, kteří pracují ve zdravotnictví?

Z počátku to tak nevypadalo. Máme syna a dceru. Oba vystudovali hořovické gymnázium. Po maturitě dcera nevěděla, co by měla dál studovat nebo jakou práci si najít. Když jsem jí o své práci vyprávěla, neměla o ni vůbec zájem. Uvažovala o cestovním ruchu, ale nakonec to dopadlo jinak. Tak jsem jí našla brigádu v Nemocnici Hořovice na oddělení ARO, kde pracovala jako sanitářka. Zalíbilo se jí to, a rozhodla se, že bude zdravotní sestrou. Vystudovala vyšší zdravotnickou školu a v současnosti pracuje napůl ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích a napůl u záchranky na Kladně. Syn je ženatý a má dcerku, a tím pádem my dvouletou vnučku, která nám dělá velkou radost.

* Co byste si přála, aby se pro spokojenost klientů ještě ve vašich službách zlepšilo?

Když porovnám práci zdravotních sester dříve a dnes, tak nyní mají sestry mnohem více pomůcek a lepší podmínky, než jsme měli my. Chybí mi však u nich někdy větší ochota a pochopení při práci s klienty. Jinak bych si moc přála, aby tu někde blízko vyrostl kamenný hospic.

* Chtěla byste ve vašem životě něco změnit?

Ani ne, nechtěla.

* Jakou osobnost na Podbrdsku byste mi doporučila pro další rozhovor?

Při paliativní péči jsem se setkala s farářem P. Mgr. Stefanem Wojdylou, který mě velmi oslovil. Tak třeba jeho.

* Co vzkážete čtenářům?

Přála bych si, aby lidi na sebe byli hodnější. Přijde mi zbytečné, že se někdo na druhého utrhne, když se většinou všechno dá vyřešit v klidu. I výtka může být řečena vlídně bez vzteku a agrese.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství