Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Křížem krážem Hájemstvím zeleným
Kvě
20
2017
Křížem krážem Hájemstvím zeleným
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček Klub českých turistů ve Zdicích má dlouholetou tradici a v současnosti okolo sto dvaceti členů. Vedoucím Klubu je Mirek Zálom, který se turistice věnoval téměř celý život. Od 70. let minulého století se jako člen výboru Klubu obětavě podílel na organizaci a činnosti turistů ve Zdicích. Stál u zrodu mnoha tradičních pochodů a akcí. Velkou zásluhu má na rozvoji turistiky mezi mládeží. Vedl turistický oddíl mládeže Stonožky a dnes pod stejným názvem vede oddíl rodinné turistiky pro rodiče s dětmi.

* Jsou Zdice vaším rodným městem?

Ano, jsem rodák ze Zdic, dokonce přímo z rodinného domku. Narodil jsem se doma a ne v porodnici v Berouně nebo v Hořovicích.

* Jaké jsou začátky vašeho nadšení pro turistiku?

S turistikou jsem začínal už na základní škole. Měli jsme to štěstí, že v roce 1961 do Zdic přišel z Klenčí pod Čerchovem na Chodsku pan Karel Heindl, turista každým coulem. Začal vyučovat ve Zdické základní škole a založil turistický oddíl mládeže. Z počátku jsme prochodili nejbližší okolí Zdic. Později jsme podnikali vícedenní putování po vlastech Českých. Když jsme se rozutíkali do škol a učilišť, tak jsme trochu koketovali s trempinkem. Někdy před nástupem na základní vojenskou službu začal fenomén dálkových pochodů.

* Když říkáte dálkové pochody, kolik kilometrů se chodilo?

To byly hlavně sto kilometrové pochody. Padesátky byly jenom takovým čajíčkem. Mezi mládeží se dálkové pochody záhy velmi rozšířily. První stovku jsem šel v roce 1966 brzy na jaře. V květnu téhož roku jsme již pořádali svoji vlastní stovku v Rakovníku na Střední zemědělské škole, kde jsem studoval. Jmenovala se „Křivoklátské hvozdy“ a opakovala se s různými pořadateli celou řadu let. Celkem jsem šel sto kilometrů šestkrát.

* Za jak dlouho jste stovku ušel?

Limit je 24 hodin. To odpovídá zhruba čtyřem kilometrům za hodinu. My jsme ji dělali v průměru za šestnáct hodin. Dálkové pochody, konkrétně Křivoklátské hvozdy jsem chodil i na vojně, protože jsem sloužil ve Slaném. Po vojně jsem bydlel v Berouně, a s turistikou pokračoval v místní TJ Lokomotiva. V průběhu let jsem potkal mnoho osobností turistiky. Například v Berouně s legendárním Jaroslavem Slávou Tomáškem, nebo s mým vrstevníkem Romanem Bartoníčkem, vedoucím turistického oddílu mládeže Bobr a dalšími vynikajícími turisty.

* Jak jste pokračoval s turistikou ve Zdicích?

Na začátku 70. let jsme s Josefem Prokšem, jehož strýc byl členem zakládajícího výboru Klubu českých turistů ve Zdicích, začali znovu v našem městě oživovat turistiku. Rozrostla se i členská základna dospělých a v roce 1976 jsme uspořádali v rámci memoriálu Josefa Košťálka první ročník dálkového pochodu Krajem nepokořených. Ten byl pak pořádán každoročně až do roku 1990. Postupně jsme se začali věnovat i výkonnostní turistice. Dokladem toho, že turistika je sportem, jsou výkonnostní třídy. Je to třetí výkonnostní třída, druhá, první a mistr turistiky.

* Vy se však již dlouho věnujete také turistice mládeže…

Turistické oddíly mládeže jsme zakládali v 80. letech. Měli jsme dva oddíly, jeden Stonožky jsem vedl já a druhý oddíl Bažanty vedla Libuše Vrbová. Také s mládeží jsme se věnovali výkonnostní turistice a plnili jsme s nimi podmínky v jednotlivých přesunech. V současnosti se věnuji hlavně oddílu rodinné turistiky pro rodiče s dětmi.

* Co znamená termín přesuny?

Jedná se vlastně o způsob putování. Pěšky, na kole, na lyžích, vysokohorská turistika. Na třetí třídu stačí jenom pěší putování, na druhou už musejí být dva přesuny a tak dále.

* Klub českých turistů má ve Zdicích dlouhou historii. Kdy byl vlastně založen?

Ve Zdicích byl Klub českých turistů založen v březnu roku 1923. Příští rok tedy budeme mít 95. výročí. Prvním předsedou byl řídící učitel Josef Holub. Klub měl svoji ubytovnu a pořádal celou řadu akcí, výletů po Československu. Právě v této době se vytvořila základní síť turisticky značených cest. Zajímavostí je, že dlouho se mělo za to, že první turisticky značená cesta v Čechách vedla z Berouna na Karlštejn. Ukázalo se však, že první je Svatojánská cesta po Vltavě, o které se říkalo, že je už pod vodou Štěchovické přehrady. Zjistilo se ale, že většina té stezky je schůdná, takže berounská cesta je druhá nejstarší.

* Jak vznikl dnes velmi populární pochod Hájemství zelené?

Po roce 1989 jsme se přihlásili k tradicím Českého klubu turistů. Přestali jsme pořádat pochod Krajem nepokořených a začali jsme organizovat pochod Hájemství zelené. Název jsme si vypůjčili z knihy Viktora Palivce s ilustracemi Pavla Lisého, ve které se píše o lesích a krajině Křivoklátska. Letos jsme uspořádali již 27. ročník tohoto pochodu mimo jiné i s novou trasou na rozhlednu Máminku u Hudlic.

* V současnosti jste vedoucím odboru Klubu. Jaké akce připravujete na letošní rok?

Všechny ani jmenovat nemohu, to by byl hodně dlouhý seznam. Akce totiž připravuje jak celý odbor, tak i jednotlivé oddíly. To jsou: oddíl pěší turistiky se zaměřením na kulturně poznávací turistiku, oddíl zaměřený na turistiku vysokohorskou, lyžařskou a cykloturistiku a také oddíl rodinné turistiky Stonožky, který vedle odboru také vedu. Celá řada akcí již byla v letošním roce uskutečněna. Novoroční výstup na Vraní skálu, mnoho dalších zimních výletů, ať již pěších, tak i na lyžích, Zimní táboření na Plešivci. Dále Loučení se zimou na Koukolově hoře. Prvního dubna jsme měli tradiční Zahájení turistické sezóny mikroregionu Berounka a v dubnu také již zmiňovaný tradiční pochod Hájemství zelené. Z letních se zmíním alespoň o několikadenních akcích: Týden pěšího putování v Krkonoších, Stonožky na prázdninách pro rodinnou turistiku a oddíl vysokohorské turistiky pořádá cyklistické putování Dunaj z Regensburke do Lince. Na podzim pak tradiční pochod Toulky zlatem podzimu, Podzimní pěší putování – Chotěboř, Podzimní setkání turistů Středočeské oblasti v Roztokách u Křivoklátu a v prosinci Poslední pochoďáček roku. Jak jsem se ale již zmínil, to je jenom malý zlomek z mnoha akcí, které připravujeme, a to ještě plán druhého pololetí doplníme.

* Vaše rodina se také věnuje turistice?

Moje manželka Věrka je dlouholetou členkou Klubu a v současnosti také cvičitelkou hodin zdravotního tělocviku, který organizujeme. Jsme hodně rozvětvená rodina. Máme dohromady i z našich předchozích manželství šest již dospělých dětí, které mají svoje rodiny. Takže, když sečteme všechna vnoučata, dostaneme se k číslu asi kolem patnácti. A to ještě nepočítám další členy rodiny bratrů mé ženy například z Komárova nebo Kublova. V podstatě se všechny naše děti turistice věnují, i když ne každé je v turistickém klubu.


Mirek Zálom připutování čínskou zdí.

* Kam jste se při svých putováních dostal nejdále?

Nebylo to přímo v rámci organizované turistiky. Díky Jindrovi, manželovi naší dcery Pavly, který na svém pracovním postu v armádě strávil čtyři roky v Indii a tři roky v Číně, jsme s manželkou mohli vycestovat i do těchto zemí. Byl to pro nás takový bonus spadlý z nebe se spoustou zážitků. Jinak ale nejsme takoví cestovatelé po vzdálených zemích. Říkám, že kamkoliv v Čechách vyrazíte na výlet, tam je to krásné, a je ještě spousta míst, které jsme tu ani nestihli navštívit.


* A kdybychom se vás zeptali, která místa v Čechách máte nejoblíbenější?

Těžko odpovědět. Mám rád přírodu a pochopitelně jako místní rodák mám silný vztah k lesům a kopcům Křivoklátska. Mým dalším oblíbeným krajem je Chodsko. Pocházejí odtud moji předkové a mám rád přírodu i folklór této oblasti. Ale v Čechách je skutečně těch krásných míst mnoho.

* Co byste poradil těm, kteří se chystají třeba na dálkové pochody?

Důležitá je rozhodně obuv. K tomu připomenu zajímavost. Firma Botas vyráběla svého času sportovní obuv Botasky. Měly červenou barvu, stály 185 korun, byly velmi pohodlné a vydržely neuvěřitelně dlouho. To potvrzuje i spousta mých kamarádů turistů. Jinak zaleží na terénu. Na pohodlnější a kratší trasy je možné si vzít lehčí turistickou obuv, ale na náročnější a dálkové trasy je lepší sáhnout po trekové obuvi, pevných botách. A na dálkové pochody se připravit pravidelnější chůzí, trénovat fyzickou zdatnost i vytrvalost a vůli. V posledních kilometrech třeba stokilometrového pochodu je to už často hlavně otázkou psychiky a vůle.

* Co považujete v životě za důležité?

Já rád zpívám. Vypráví se, že jednou se ptali Alberta Einsteina, kdy si myslí, že bude konec světa. Všichni čekali nějaký matematický výpočet, složitou rovnici nebo vzorec, ale on jim odpověděl: „To je velice jednoduché, až si lidi přestanou zpívat.“ Takže je důležité umět se radovat ze života. Darem je potom dostat se do takové polohy, kdy se člověku stane každá činnost a práce radostí.

* Jaký je váš vzkaz čtenářům?

Aby se lidi měli rádi a naplno se věnovali sobě, svým bližním a svému okolí. To nikdy není ztracený čas nebo promarněné prostředky.

Text + foto v hlavičce:Petr Petříček

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství