Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Dělejte všechno na sto procent
Dub
22
2017
Dělejte všechno na sto procent
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr PetříčekNejúspěšnějším sportovcem Berounska byl v únoru letošního roku vyhlášen František Bulava. Tento triatlonista berounské Lokomotivy měl fantastickou loňskou sezónu, nejlepší ve své dlouhé třiatřicetileté sportovní kariéře. V jediném roce zvítězil v osmnácti závodech. Byly to i trofeje ze světového poháru a zejména zisk bronzové medaile na mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra na havajském ostrově Maui v kategorii 50 - 54 let.

 

* Narodil jste se v Tatrách. Takové prostředí je určitě pro rozvoj vytrvalosti a sklon ke sportu inspirující. Věnoval jste se už v dětství nějakému sportu?

Právě, že nevěnoval. Ve vesnici, kde jsem se narodil, to nebylo zvykem. Hrál jsem tam jenom s kamarády občas fotbal. Spíš se tam pracovalo na poli, v lese, sekání trávy, sušení sena, péče o domácí zvířata a podobně. Sportovat jsem začal vlastně až na střední škole.

* Jak jste se ze Slovenska dostal až do Středočeského kraje?

Kromě vojenského gymnázia v Banské Bystrici jsem absolvoval i Vysokou vojenskou školu v Liptovském Mikuláši. Po jejím absolvování v roce 1989 jsem dostal umístěnku ke spojařům do Berouna.

* Už skoro dvacet let závodíte za Lokomotivu Beroun. Byl jste členem atletického oddílu?

Ano, byla tam nějaká kratší přestávka, kdy jsem pracoval a závodil ve Stříbře, ale za Beroun to už je devatenáct let.

* Jak jste se dostal k triatlonu?

Právě přes atlety v Berouně. Kolem roku 1990 byl velký boom silničního triatlonu. Bratři Cihlářové, Slávek a Jan, kteří běhali střední a vytrvalostní tratě, závodili i v triatlonu. Hlavně Slávek byl výborný triatlonista. Oslovili mě, jestli bych nechtěl triatlon také zkusit. Řekl jsem si, proč ne? Měl jsem kolo, obyčejného Favorita, a tak jsem to zkusil. Byl jsem z toho strašně zničený, ale líbilo se mi to. Neuměl jsem moc dobře plavat, takže z vody jsem vycházel předposlední, na kole jsem předjel asi dva, ale v běhu na 10 kilometrů jsem předběhl asi čtyřicet závodníků. Zalíbilo se mi to, a tak se triatlon stal mým doplňkovým sportem.

* Kolik kilometrů musíte v triatlonu uplavat, jet na kole a uběhnout?

Já závodím především v terénním triatlonu. Tam se vzdálenosti trochu liší. Třeba na světových pohárech nebo na mistrovství světa se plave 1,5 kilometru, na kole se jede 30 až 40 kilometrů a běhá se 8 až 10 kilometrů, těch 10 je taková obvyklá dávka na mistrovství světa. Samozřejmě bez odpočinku mezi jednotlivými disciplínami, naopak s co nejrychlejším přechodem z jedné na druhou. Právě tam lze nějaký čas získat, nebo hodně ztratit. Celkem závod trvá tři až čtyři hodiny, podle terénu.

* Která je vaše nejsilnější disciplína?

Jako atlet jsem vždycky dobře běhal. V poslední době mi jde i kolo a plavání se snažím zlepšovat.

* Reprezentoval jste Českou republiku i ve vojenském pětiboji. Z jakých disciplín se skládá?

První je střelba z velkorážné pušky na 200 m, následuje překážková dráha na 500 metrů, pak překážkové plavání 50 metrů, další je hod granátem na cíl do dálky, kde rozhoduje hlavně přesnost. Nakonec je běh na osm kilometrů. Ve vojenském pětiboji jsem se zúčastnil asi šesti mistrovství světa, třikrát mistrovství Evropy a mnoha evropských závodů. Mohu říct, že jsem byl takovou stabilní „dvojkou“ v Českém reprezentačním týmu.

František Bulava v loňském roce vyhrál 18 závodů…

* Vaším největším úspěchem je zisk bronzové medaile na loňském mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra na havajském ostrově Maui v kategorii 50 - 54 let. Podmínky tam byly mimořádně těžké. Můžete nám trochu popsat průběh závodu?

Nic obtížnějšího jsem v životě nejel. Když jsme tam přijeli, bylo sucho a trať dobrá. Ovšem dva dny pře závodem začalo pršet, doslova lilo. Už jsem raději vynechal poslední trénink, protože terén byl tak rozblácený, že jsem nechtěl riskovat poničení kola nebo zranění. Na moři byly obrovské vlny, tak jsem plavání už ani netrénoval. Při startu byly vlny dvou až třímetrové a moře burácelo. Pozoroval jsem ty přede mnou, jak si s nimi vlny pohrávaly. Byl tam jeden závodník, který se vrátil do depa, protože se do moře bál. Nejhorší bylo prvních asi sto padesát metrů, protože moře nás stále sráželo zpátky, ale já to zvládl. Na kole jsem si věřil, ale asi po kilometru se nalepilo bláto na kolo tak, že se s ním téměř nedalo jet. Museli jsme s ním běhat, občas ho čistit, aby fungovalo řazení. Tretry nešly kvůli bahnu zacvaknout do pedálů. Chvílemi člověk až propadal zoufalství. Ve druhé polovině závodu se to trochu zlepšilo, tak jsem stále přidával a předjížděl jsem hodně soupeřů. Před dojetím do depa jsem se zouval již na kole, dal do sebe gel na posilnění a vydal se na běžeckou trať. Běželo se mi dobře, i když jsem trpěl jak zvíře, ale dařilo se mi. Výsledkem bylo krásné třetí místo a bronzová medaile.

* Kousek od stupňů vítězů jste byl i na mistrovství světa v roce 2013. Jaké byly ještě vaše další největší úspěchy?

V roce 2013 jsem měl technické problémy a skončil jsem o 1:45 min na čtvrtém místě. Dále si nejvíc cením druhého místa na Xterra France 2015, to je jeden z nejtěžších triatlonů a celkem tam startuje asi devět set lidí. Těším se i z několika vítězství ve světovém poháru na území Čech. Také v německé Žitavě 2013 a polském Krakově 2016 jsem vyhrál světové poháry. Vážím si však každé medaile, třeba z mistrovství republiky a dalších závodů.

* Letos jste byl vyhlášen nejlepším sportovcem Berounska. Překvapilo vás to?

Čekal jsem, že bych mohl být hodně vysoko, protože loňská sezóna byla mimořádně úspěšná. Zúčastnil jsem se pětadvaceti závodů a z toho jsem osmnáctkrát vyhrál. A byly to velmi významné a těžké závody. Sám si říkám, že to je něco až neskutečného. Že budu první i v soutěži o nejlepšího sportovce Berounska jsem však nečekal. To mě mile překvapilo.

* Z úspěchu se dovedete krásně radovat. Nebojíte se dát najevo své emoce a stáváte se tak vděčným objektem pro kameramany a fotografy. Bylo to tak i na Havaji?

Na Havaji jsem si to užil. V cílovém koridoru jsem rozpažil obě ruce jako Airbus A-380 svá křídla a plácal si s diváky. Měl jsem obrovskou radost, že jsem to bez větších problémů zvládl. Dal jsem se do řeči s legendou Xterry Nico Lebrunem, který se mnou udělal krátký rozhovor. Přišel i ředitel světové Xterry Dave Nicholas s pivem a nabídl mi doušek. To jsem samozřejmě nemohl odmítnout - chutnalo náramně, ale v Chýňské krčmě máme lepší. Prý to všechno šlo živým přenosem do celého světa! Dcerka mi pak napsala na facebook, že kvůli těm obrovským vlnám na moři měla o mě strach, ale když viděla, že v cíli piju pivo, zatímco ostatní tam padali vyčerpáním a pili vodu, věděla, že jsem v pohodě.

* Bylo vám padesát jedna let. Jak si i v tomto věku udržujete vynikající fyzickou výkonnost?

Důležité je být zdravý. Samozřejmě s věkem se začínají ozývat klouby. Dobré je tedy zvolit vhodnou zátěž, nepřepínat se přes bolest. Když nejde běhání, tak toho nechat a trénovat třeba na kole. Když je to špatné i na kole, tak se více věnovat plavání. Jednou týdně si dovolit regeneraci – vířivku, saunu, masáž, šlapačky na prokrvení kotníků a podobně. Důležitá je i strava, ale nijak to nepřeháním, klidně si v hospodě dám guláš a pivo. Před závodem ale už dva tři dny předem zvažuji, co sním. I během závodu je nutné se občerstvit a posílit různými gely, hořčíkovými tabletami proti křečím. Aminokyseliny, sacharidové a proteinové nápoje jsou zase důležité po výkonu. Takové vytrvalostní závody nelze jezdit jen na vodu. Jinak jím všechno, v létě spíše lehčí jídla, a také mám moc rád sladké (pečivo, buchty, koláče, palačinky).

* Jaké nejdůležitější závody vás čekají letos?

Tuto sezónu trochu zvolním. Některých závodů se ale zúčastním. Třeba v červnu mistrovství republiky v triatlonu v Ostrově, dost náročného Krušnomana v Mostě, závodu v polském Krakově a pak menších závodů jako je Tvrďák v Dobříši, Máchačský pohodář, který již tradičně uzavírá sezónu. Závody beru i jako společenskou událost, setkání a povídání s přáteli a známými.

* Jste ženatý, máte nějaké následovníky?

Mám přítelkyni a děti jsou již velké. Syn pracuje a dcerka studuje. Dal jsem jim základy běžných sportů. Rekreačně si zasportují, ale závodně se sportu nevěnují.

* Co byste poradil začínajícím sportovcům?

Triatlon je obtížný sport. Pokud se pro něj rozhodnou, je důležité, aby vytrvali. Úspěchy nepřicházejí hned a člověk se nesmí nechat odradit, když to nejde podle jeho představ a neházet hned flintu do žita. A sport, to nejsou jenom medaile. Je to také o setkávání se s lidmi, cestování, společná zábava. Sport lidi sbližuje.

* A nějaký vzkaz čtenářům?

Mám takové svoje motto: Nikdy to nevzdávejte! To mě vždycky drželo nad vodou. I když si myslíte, že jste nevyhráli, po letech si řeknete: bojoval jsem, dal jsem do toho všechno. I to je vítězství. Dělejte všechno na sto procent!

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství