Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Znovuzrození hořovické Hospody Na Krétě
úno
22
2017
Znovuzrození hořovické Hospody Na Krétě
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Pavel Petříček   

Foto: Petr PetříčekHospoda Na Krétě patří neodmyslitelně ke koloritu Hořovic. Byl to loni smutný pohled na zavřený a chátrající objekt na Víseckém náměstí, kam mnoho let směřovaly kroky štamgastů i jiných hostů. Paní Hedvika Koželuhová spolu se svým manželem Milošem Koželuhem se zasloužili o to, že restaurace je opět otevřená. A nejen to, kdo ví, jak vypadala hospoda předtím, a jaká je dnes – nevěří svým očím. Ráz staré hospody zůstal zachován, včetně trámoví, ale proměna v nový podnik s velmi příjemným prostředím je překvapující.

 

* Pocházíte z tohoto kraje?

Samozřejmě, jsem hořovická rodačka a Hořovice mám moc ráda. Vyrůstala jsem tady a chodila do základní školy. Středoškolské vzdělání jsem absolvovala na ekonomické škole v Berouně. Pak jsem již rovnou nastoupila do pracovního procesu. Pouze jeden rok jsem byla na mateřské dovolené. Zhruba pět let jsem byla zaměstnaná na Městském úřadě v Hořovicích jako referentka správního a živnostenského odboru. Poté jsem se již soustavně věnovala gastronomii. V současnosti spolu s manželem je naší hlavní činností výroba závodního stravování a catering pro firmy v okolí Hořovic.

* Měla jste už někdy dříve touhu mít hospodu?

Již delší dobu. Hodně jsme o tom s manželem uvažovali, a nyní jsme si to realizovali. Jen pro zajímavost – jako malá holka jsem musela sem Na Krétu chodit pro pivo. Strašně jsem se tehdy styděla, a nikdy se mi sem nechtělo. Když jsem procházela se džbánem okolo štamgastů až k výčepu, přišlo mi to jako strašná dálka.

* Kdy jste dostala nápad koupit hospodu Na Krétě?

Na začátku byl nápad předchozího majitele hospody pana Tětka, který nám k tomu několikrát dával podnět. Já jsem na to nereagovala, protože jsme viděli, že objekt je ve velmi špatném stavu. Nakonec jsme se ale rozhodli, a řekli ano.

* Hořovice nejsou tak velkým městem, restaurací je tu několik. Neměla jste obavy, abyste měli dostatek hostů?

Určité obavy jsme měli. Rozjeli jsme tedy kampaň, že tady budeme, děláme rekonstrukci objektu, a co se tu bude dít. To vše proto, abychom si zajistili, že se o nás už dopředu bude vědět.

* Měla jste již předtím nějaké zkušenosti s podobným podnikáním?

Neměla, samozřejmě s tím cateringem ano, ale to je obrovský rozdíl.

* Co bylo při rekonstrukci hospody nejtěžším oříškem?

Těžko říct. Určitě nejtěžší rozhodnutí bylo, zda se vůbec do tak nákladné rekonstrukce v Hořovicích pustit. Chtěli jsme udržet ráz staré hospody v trochu moderním pojetí. Celý projekt interiéru citlivě zpracoval pan Robert Mašek a dohlížel na celou realizaci.

* Podařilo se vám realizovat svoje představy o nově otevřené hospodě?

Domnívám se, že ano. Záměr jsme měli jasný už od začátku. Chtěli jsme českou restauraci s českou kuchyní doplněnou dobrým pivem, kde by se rádi setkávali jak hořovičtí, tak i lidé z okolí.

* Kolik druhů piva si mohou u vás zákazníci objednat?

Tři piva jsou stálá – Staropramen, Plzeň a Hoegaarden. Jeden Staropramen se střídá, teď budeme brát černý speciál, jinak se střídá jedenáctka nebo nefiltrované pivo. Točíme i Matušku z pivovaru v Broumech na Berounsku. Od Matušky taky bereme víc druhů, nabízejí nám jich třeba devět. Víceméně to střídáme, takže je tady třeba každý týden jiný druh. (Pozn. redakce: Světlý ležák Matuška zařadil britský deník The Sun mezi deset nejlepších piv na světě.)

* Lze říct, které jídlo si u vás lidé nejčastěji objednávají?

Zatím jsou to asi steaky, což teda není zrovna české jídlo. Nečekali jsme to. Spíš jsme sázeli na ovarové koleno nebo svíčkovou. Nedá se ale říct, že je to steak a potom dlouho nic. Žebra, svíčková, kachna a všechny saláty jsou v těsném závěsu.

* Jaké jídlo vám samotné z vašeho jídelníčku nejvíce chutná?

Já jsem žena, jsem salátová. Nejraději mám asi salát s panenkou a chilli. Velmi ráda mám polévky, od našich kuchařů prakticky kteroukoliv. Manžel má taky rád steaky.

* Vybírala jste personál, kuchaře, číšníky a ostatní na inzerát nebo nějakým jiným způsobem?

Z toho jsem měla docela hrůzu, protože každý mi říkal: A kdo vám tam bude vařit? Hospodu dělá kuchař. Poptávali jsme se všude a moc jsme nevěděli, kde takového kuchaře najít. Měli jsme určitý tip na člověka, který nějaké zkušenosti s restaurací měl. Nakonec ale úplně náhodou náš současný šéfkuchař pan Radek Šubrt zrovna končil u předchozího zaměstnavatele. Oslovila jsem ho, on souhlasil, a pak už začali přicházet další kuchaři. Co se týká vedoucího provozu pana Jiřího Falce, tak o něm jsme věděli, že je dobrý na pivo, zkušenosti z restaurací má, je místní, a není to žádný „mistr světa“ až odněkud z Prahy. Pavel Blahovec zase přijel po pobytu ve světě, chtěl už zůstat doma, a tak jsme využili toho, že má zkušenost ze zahraničí. Děvčata se nám také povedla, protože nám pomáhala při svatbách a jiných akcích, takže už jsme je znali a měli je vyzkoušená. Ještě před otevřením hospody jsme nastávající personál brali do Prahy, a navštěvovali s nimi podniky, které odpovídali naším představám, aby byly také pro ně inspirací.

* Hospoda Na Krétě má dlouhou historii. Podařilo se vám o této historii něco zjistit? 

Snažila jsem se zjistit z historie co nejvíc, a podařilo se mi dopátrat se roku 1894. Tento rok jsme použili do našeho loga. Je to ale první písemná zmínka, kdy tehdejší majitel žádal o povolení na vybudování sklepa pro chlazení piva. Takže určitě zde hospoda byla už před rokem 1894, ale není to nikde zdokumentováno. Muselo by se zřejmě hledat v archivu v Praze. Manžel se ještě snažil pátrat, proč v Čechách název řeckého ostrova - Na Krétě. Zjistil, že právě v období kolem roku 1880 bylo v Čechách relativně hodně hospod s tímto názvem. Asi tehdy byla taková móda používat cizokrajné názvy. Nechtěli jsme název Na Krétě měnit, protože je v Hořovicích tak zavedený, že by bylo zbytečné vymýšlet něco nového. Ještě k té historii taková zajímavost, že za druhé světové války tu jeden hospodský byl vyhlášený tím, že sušil dovážený tabák na kulečníkovém stole a prodával jej.

* Nejen na stěnách, ale i na oblečení obsluhy máte vtipné slogany. Kdo je jejich autorem?

Vymýšlel je fotograf a grafik Jan Vlček. Něco jsme vymysleli i sami. Nápad, že by něco takového mohlo být, byl jeho.

Foto: Petr Petříček

* Máte děti?

Ano, máme jednoho syna, který se také výrazně podílí na našem podnikání. Prakticky se podílí také celá naše širší rodina.

* Na facebooku máte již spoustu kladných hodnocení vaší hospody. Je vůbec možné něco dalšího vymyslet, aby se zde hostům líbilo ještě více?

Jsme stále ještě na začátku. Jak náš personál, tak i my získáváme zkušenosti, a podle toho vznikají další nápady. Vylepšovat je vždy co. Setkali jsme se v recenzích na facebooku také s tím, že rodičům zde chybí přebalovací stůl. To nás docela pobavilo, ale bohužel by se nám už na dámské záchody nevešel. Hodně jsme se věnovali odvětrání restaurace. Nechtěla jsem, aby od nás hosté odcházeli, a byli cítit jídlem, což se i v lepších restauracích často stává. To jsme díky šikovně řešené vzduchotechnice i pojezdovým dveřím do kuchyně zvládli velmi dobře. Do jara bychom chtěli také stihnout otevřít zahrádku.

* Co nejraději děláte ve svém volném čase?

Já i můj manžel jsme oba vášniví lyžaři. Letos při otevírání restaurace jsme dobrých sněhových podmínek moc nevyužili. Jinak ale provozujeme také půjčovnu a prodejnu lyží a kol. V zimě tedy lyžujeme a v létě jezdíme na kole.

* Co považujete v životě za nejdůležitější?

Určitě sem patří zdraví. Co se týká podnikání, tak je pro mne důležitá slušnost. Určitá úcta jednoho k práci toho druhého a slušné chování. V cateringu máme ve firmách knihy přání a stížností, a nacházíme v nich někdy skutečně strašné věci. Vyjádřit svůj názor – to je samozřejmě v pořádku, ale na formě záleží také, a vulgarismy tam určitě nepatří. Z toho jsem vždy smutná.

* Jaký je váš vzkaz čtenářům? 

Dnes je v médiích včetně televize spousta pořadů o vaření, recepty a podobně. Lidé to doma hodně sledují. Já bych je ráda vyzvala, ať věnují pozornost tomu, co nakupují a z jakých surovin si jídla připravují. Dobré potraviny jsou většinou dražší, ale méně je někdy více. A zároveň bych čtenáře ráda pozvala, ať přijdou ochutnat některý z receptů našeho šéfkuchaře, který se snaží vybírat ty nejlepší suroviny a inspiruje se v tradičních receptech.

Text + foto: Petr Petříček.

Aktualizováno Středa, 22 Únor 2017 13:56
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství