Středa, 11. prosinec 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Bezpečný nákup v Lidlu

Lidl-logoVánoční čas se pomalu, ale jistě blíží a s ním houstne pohyb osob v nákupních střediscích, na tržištích, ulicích i v dopravních prostředcích. Na Vánoce však nečekáme pouze my nakupující, ale také kapesní zloději. Využívají shonu, který je pro tento čas typický, ale také nepozornosti občanů. Lidé u sebe mají v tomto období více finančních prostředků a jsou při shánění vánočních dárků nepozorní a hektičtí.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA K talentu je třeba i nadšení a vůle
Led
25
2017
K talentu je třeba i nadšení a vůle
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr Petříček.Sportu se v Hořovicích daří. Kromě badmintonu, jezdectví a moderního pětiboje to platí i pro atletiku. Vyrostla zde celá řada vynikajících atletů, kteří dosáhli skvělých výsledků jak na republikové, tak i světové úrovni. Velkou zásluhu na tom má dlouholetý trenér mladých atletů Jiří Matějka. Stále aktivní, vitální milovník sportu byl v prosinci minulého roku v Klubu Labe za tuto činnost oceněn.

 

* V Hořovicích působíte již dlouho. Narodil jste se tady?

Rodiče žili v Praskolesích. Já se narodil roku 1940 v Praze. Do roku 1945 jsme bydleli v Praskolesích u dědy, a pak jsme se přestěhovali do Stříbra, kde otec otevřel železářství. V roce 1959 děda zemřel a rodiče se přestěhovali zpátky do Praskoles. Já jsem šel na vojnu. Nejdřív do Hranic na Moravě k dělostřelcům a později do VÚ Libavá ke strážnímu oddílu. Byla právě Karibská krize a prodloužili nám vojnu o dva měsíce. Z vojny jsem se vrátil do Praskoles. V roce 1965 jsem zakoupil parcelu v Hořovicích a o rok později se oženil. Postavili jsme s manželkou na zakoupené parcele svépomocí dům. V roce 1968 jsme se do něho nastěhovali a bydlíme tady doposud.

* Jak jste se dostal k trénování mladých atletů?

Dcera Alice byla odmalička velmi pohybově nadaná. V podstatě kvůli ní, abych její talent podpořil, jsem se přihlásil na Pedagogickou fakultu v Plzni, aprobace TV-Z k dálkovému studiu. To už mi bylo 39 let a studium bylo šestileté. Tenkrát jsem již několik let vedl skupinu dětí v hořovickém Spartaku. Dcera trénovala od šesti let a než jsem dokončil studium, dosáhla již výborných výsledků. Ve čtrnácti letech získala titul mistryně republiky v hodu diskem, v šestnácti se stala přeborníkem kromě disku i v sedmiboji a vrhu koulí. Byla hodně všestranná. V první skupině mých svěřenců bylo asi 15 členů, kterým je dnes již 48 až 49 let. Později se každých šest, sedm let v oddíle děti obměňovaly. V druhé skupině vynikali Petr Vintr, Alena Osvaldová a Martina Šímová. Třetí parta atletů - ročníky 1984 až 1987, byla jako celek nejúspěšnější. Tato skupina vydržela u závodní atletiky ještě i na vysoké škole. Vytvořili jsme samostatný oddíl a soutěžili celé dva juniorské roky.

* Můžete ještě jmenovat některé úspěšné atlety, které jste trénoval?

Nerad bych některé vynechal, zmíním ty, kteří mi výrazněji utkvěli v paměti ať již svými sportovními výkony, nebo osobností. Z těch zmiňuji jména Osvaldová, Vintr, Klimentová, Šímová, Fairaslová, Klánová, A. Bobková, H. Bobková, Brejníková, Bauer.

Dobré bylo, že jsem od roku 1996 dělal správce školního hřiště. Byl jsem tam denně, a proto atleti chodili každý den trénovat. Na závody jsme jezdili vlastními vozy. Trénoval jsem i sportovce, kteří se v té době věnovali na vyšší úrovni jinému sportu než atletice. Z nich mohu jmenovat například Petra Koukala. Z něho mohl být i výborný desetibojař, jeho sestru Dominiku, Aloise Macka -  výborného plavce. Dalšími jsou Karolína Křenková, mistryně světa v moderním pětiboji, Karel Vavřička, Jana Adámková - badminton. Tradice atletiky v Hořovicích je dlouhá a byla úspěšná. Oddíl atletiky pod vedením učitele Jiřího Mužíka tu byl dříve než v Berouně. Jedna z prvních známých místních atletek byla Lída Jetmarová, dorostenecká rekordmanka ve skoku do výšky. Dalším výborným atletem byl Jaroslav Kořínek. Po několikaleté pauze jsem na tuto činnost navázal já. Do roku 2000 hořovičtí atleti závodili za Lokomotivu Beroun. K dnešnímu dni ještě držíme na tři desítky rekordů tohoto oddílu v různých disciplínách a věkových kategoriích.

* Jak vypadá kondiční příprava?

Kondiční cvičení v tělocvičně se dělí na: 1) „RRR“ - rozběhání-rozcvičení-rovinky. 2) Posilování (sestava cviků s využitím hmotnosti vlastního těla). 3) Míčové hry, gymnastika. Do deseti let příprava dvakrát v týdnu stačí, od čtrnácti už by to vyžadovalo pětkrát týdně. Jenomže většina z nich má již řadu jiných aktivit. Při posilování se jedná o soustavu cviků, kterou každý zná a cvičí sám. Pro zpestření si zahrají i míčové hry. Chodí ke mně trénovat i deset dětí z okolních vesnic. V pubertě se výkonnost dětí velmi mění. Trénuji čtyřicet let a stále bývám překvapený. Talent je důležitý, ale k němu je třeba přidat nadšení, ctižádost a píle.

* Kde trénujete?

Trénujeme v létě na školním hřišti a v zimě v tělocvičně 1. základní školy.

* V prosinci loňského roku jste obdržel v hořovickém Klubu Labe ocenění města Hořovice. Můžete nám o tom říct více?

Jednalo se o předávání cen Hořovický talent mladým sportovcům. Všichni to tutlali, protože vědí, že si na to zrovna nepotrpím. Manželka o tom věděla, ale taky mi nic neprozradila. Předseda TJ Spartak Hořovice Jaroslav Sedlák mě požádal, jestli bych na tuto akci nepřišel, aby tam někdo s mladými byl. Bylo to od šesti večer, a když mi Sedlák před šestou volal, jestli už jdu, tušil jsem, že se něco děje. Dostal jsem ocenění za dlouholetou trenérskou činnost. Beru to asi tak, jako ten vtip: Ptají se vojenského veterána, za co má plnou hruď medailí. Odpovídá, že tu první dostal za to, že byl ve válce a ještě žádnou medaili neměl. Druhý rok za to, že už jednu měl, další rok zase jednu a tak dál, až jich měl plnou hruď. Dostal jsem diplom a velikou krásnou kytku, ale již předtím jsem u příležitosti stého výročí České atletiky v roce 1997 dostal ocenění „za příkladný přístup k povýšení atletiky na královnu sportu v Podbrdsku a berounském okrese“. Dříve jsem v Berouně závodil ve vrhu koulí a v hodu diskem.

Foto: Petr Petříček.

* Vy i vaše žena jste oba hodně sportovali. Velkých úspěchů dosáhla i vaše dcera Alice. A co vaše další děti?

Všechny tři naše děti byly pohybově nadané. Alice byla mnohonásobnou mistryní republiky v hodu diskem a vrhu koulí. Jako diskařka byla na olympiádě v roce 1996. Potom se vdala, vzala si nejlepšího španělského oštěpaře a žije v Las Palmas na Gran Canaria. Na olympiádě byla i v letech 2000 a 2004 jako reprezentantka Španělska. Dnes je jí 48 let a s výkonem, který má dnes, by mohla házet extraligu a bohatě by bodovala. V dlouhodobých tabulkách ČR je v disku s výkonem 62,66 m, stále ještě na šestém místě.

* Co byste mladým začínajícím atletům poradil?

Já bych doporučil jejich rodičům, aby děti vedli k fyzické aktivitě. To je základ. Některé děti sice přijdou samy od sebe a snaží se, ale těch tolik není. Prvotní u člověka je síla, když nemá žádnou, nevstane ani z postele. Na sílu navazuje rychlost, obratnost. Vytrvalost lze trénovat do staršího věku, pokud je v pořádku srdce. Děvčata by měla cvičit alespoň třikrát týdně, protože svalová regrese je u nich rychlejší a chlapci nejméně dvakrát týdně. Starší žáci kolem patnácti, pokud chtějí být dobří, by měli cvičit čtrnáct, patnáct hodin týdně. Do toho spadá školní tělocvik, plavání, rehabilitace, trénink. U technických disciplín pak ještě k fyzičce musí přidat nácvik techniky. Když jsou k tomu děti odmala rodiči vedené, je to velmi znát.

* Kromě sportu máte ještě nějaké další záliby?

Sbíral jsem pohlednice, známky – to mám ještě doma. Jinak máme louku v Otmíčích, která má 40 arů. Je to orná půda, tak jsem tam udělal lesík. Musí se to posekat, takže práce je tam dost. A samozřejmě ještě další práce kolem domu.

* Jaká máte na Podbrdsku oblíbená místa?

Hlavně Brdy. Můj děda byl z Hrachoviště. Dnes je tam pamětní deska zaniklé obce. A od té desky vpravo měl děda roubenku u silnice. V zimě tam byly vždy velké sněhové závěje. Babička byla zase z Malé Vísky, takže jsme chodili na Valdek a podobně. Obávám se, že po zrušení vojenského újezdu lidé přírodu v Brdech zdevastují. Je to blízko Prahy a začnou se tam stahovat.

* Vypadáte ve svých 77 letech fyzicky velmi zdatně. Cvičíte stále?

Jistě, udržuji se silově na činkách. Vím, kolik jsem udělal v mládí a kolik teď. Takže vím, že jsem třeba na šedesáti procentech. Na doskočné hrazdě nadhmatem zvládnu třeba deset shybů, což většina mladých nedokáže. Váhu si udržuji stále stejnou. Jde také o to, abych dokázal dětem nějaký nový cvik sám předvést.

* Držíte nějakou dietu? Jak se stravujete?

Vždycky jsem měl rád maso, takže tomu se nevyhýbám. Alkohol nepiji a nikdy jsem nekouřil. Sladím i solím málo, zpravidla se snažím zdravě jíst. Když starší člověk hodně přibere, shazuje ta kila potom velmi obtížně. Hladověním ztrácí svalovou hmotu, to mu znemožňuje víc se pohybovat, a je to začarovaný kruh.

* Co vzkážete našim čtenářům?

Znovu budu opakovat, aby se rodiče svým dětem věnovali a podporovali jejich fyzickou aktivitu. Nakonec, jednou právě jejich děti na ně budou pracovat, tak by se měli snažit, aby děti byly zdravé a v dobré kondici. Je pravda, že v Hořovicích se lidé sportu věnují docela dost. Tělocvičny jsou stále plné. Dostavěná hala bude také hodně využívaná, takže jsme na dobré cestě. Hlavně bych potřeboval nějakého svého nástupce. Někoho z mladších rodičů, kterému bychom zaplatili kurz trenéra. Bylo by mi líto, kdybych jednou musel pětadvaceti dětem říci, že končíme.

Závěrem se omlouvám všem těm úspěšným z našeho oddílu, které jsem zde neuvedl.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství