Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Když práce baví, člověk se neunaví
Led
12
2017
Když práce baví, člověk se neunaví
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Petr Petříček   

Foto: Petr PetříčekAni se tomu nechce věřit, ale tomu činorodému, neustále aktivnímu chlapíkovi ze Žebráku, který se už přes šedesát let s neutuchajícím nadšením věnuje divadlu, je už osmdesát let. Ano, řeč je o Františku Lorencovi, kterého asi není třeba nikomu z našeho regionu dlouho představovat. Své kulaté jubileum oslavil letošního 9. ledna. Blahopřejeme mu a přejeme, aby nadále svojí prací obohacoval lidi nejen ze Žebráku, ale i v širokém okolí.

* V roce 2017 máte minimálně dva důvody k oslavám. Za prvé jste již asi stihl před pár dny oslavit své 80. narozeniny. Za druhé oslavíte jubilejní padesátý ročník Erbenova Žebráku. Jak se cítíte jako čerstvý osmdesátník?

Říká se, že každý je tak starý, jak se cítí. Já se cítím stále stejně. Věk si nijak nepřipouštím. Paměť mně taky dobře slouží. Manželka mě pošle na nákup a chce mi to psát. Já říkám – proč bys mně to psala, vždyť já si to pamatuju. Takže se cítím dobře.

* Kdybyste mohl ve svém životě něco změnit, našlo by se něco takového?

To jsou spíš taková přání, která se bohužel asi nedají uskutečnit. Řeknu to stručně: Proboha, copak si lidi neuvědomují, že jsou tady na světě jenom jednou? To musejí být stále ty boje, teroristi a podobně? Myslím, že většina lidí si to nepřeje, přesto to stále trvá. To kdyby šlo změnit. Vždyť pro starost lidí stačí to, co nám někdy připraví příroda – záplavy, zemětřesení a podobně. Nač přitom pořád ještě harašit novými zničujícími zbraněmi?

* Říká se, že každý věk má své výhody. Jaké výhody má podle vás již pokročilejší věk?

Co na to rychle odpovědět. Rozhodně nepočítám mezi výhody, že mě někdo pustí dřív si sednout. Já se cítím tak, že bych stále pouštěl sednout ty druhé. Výhodou pokročilejšího věku je ale také jistě mnoho zkušeností a krásných zážitků.

* Obdivovanému Jágrovi je 44 let a stále hraje svůj milovaný hokej. Vám je už téměř dvakrát tolik a přesto se také plně věnujete své lásce -  divadlu. Nebylo by těch více než 60 let na zápis do Guinnessovy knihy rekordů?

Já nevím (smích). Je to už 62 let od chvíle, kdy jsem v roce 1954 hrál svojí první divadelní roli Jana Skalníka ve Šrámkově Létu.

* Kde berete tu energii být v jedné osobě režisérem, hercem, scénografem i organizátorem festivalů, výstav a besed?

Já jsem asi tak trochu blázen. Mě to moc neunavuje, musím pořád něco dělat. I když sedím u televize, tak třeba vymýšlím scénu, plakát nebo něco do městského Zpravodaje. Za těch šedesát let jsem ke všem hrám dělal scénu, návrh i malování kulis, které jsem postavil a po představení zase rozboural. Mě to prostě baví, a tak mě to neunavuje.

* Dlouhá léta jste působil jako ředitel Kulturního klubu Žebrák. Co bylo v této funkci nejsložitější a čím vás tato práce obohatila?

Tuto práci jsem dělal od roku 1978 až do června 2013 čili nepřetržitě pětatřicet let. Organizační práce mě také bavila. A podařilo se mi, že v Žebráku vystupovali tehdy nejpopulárnější umělci. Olympik, Karel Vlach, Monkey Business a další. Dělal jsem také besedy s herci, i když to tehdy bylo složité, ale pomohla mi paní herečka Zdena Procházková – první manželka Karla Högera. Byli tu Miloš Kopecký, Vladimír Menšík, Jiří Bartoška, celkem na šedesát populárních umělců. Besedy a soutěže uváděli Jan Pixa, Eduard Hrubeš, Přemek Podlaha a jiní.

* Na které období působení v divadle nejraději vzpomínáte?

Když je dobrá parta, tak to vždy jde. Dříve bylo jednodušší dostat lidi na zkoušky, protože jsme byli odborové zařízení a zaměstnanci mohli být uvolněni třeba z odpolední směny v případě, že jsme potřebovali narychlo dělat zkoušky. To dnes už samozřejmě nejde. Jinak na finanční podporu si nemohu stěžovat ani v minulosti, ani dnes. Vždy jsme měli a stále máme velkou podporu města. Byl jsem také od roku 1990 v pěti zastupitelstvech města v radě a třikrát místostarostou. Celý život tedy dělám pro město a pro lidi.

* Které divadelní představení vašeho souboru mělo největší úspěch?

Těžko vybírat. Velké vzpomínky mám na Podskaláky, na Naše furianty, Revizora, Na tý louce zelený, na Strýčka Váňu, velmi se mi v poslední době líbila Famílie, kterou hrálo Vinohradské divadlo, těch her je skutečně hodně.

Foto: Petr Petříček

* Hrál jste již asi v sedmdesáti různých rolích. Pokaždé jste se vciťoval do jiného člověka. Která role vám nejvíce seděla?

Dvakrát jsem hrál ve Furiantech roli prvního radního Buška. Ten se mi líbil, na to mám hezké vzpomínky. Vždy se snažím dát roli nějakou novou podobu. Ale každou roli jsem poctivě nacvičoval, a těžko nějakou před ostatními vyzdvihovat.

* Jaká je v současnosti návštěvnost vašich představení?

Měli jsme sedmnáct představení. Na Erbenově Žebráku hrálo osm souborů. Prakticky všechna představení byla vyprodaná předem. Daří se nám i zájezdová činnost. Jezdí k nám z Hořovic, Berouna, Králova Dvora, z Kladna i odjinud. Nabízíme jim různé výhody.

* Máte vlastně několik divadelních souborů?

Už léta máme tři divadelní soubory. Dětský divadelní soubor, pracující pod hlavičkou ZŠ Žebrák, soubor mladých, který hraje pod názvem BavíTo, a soubor dospělých jako Divadelní spolek Karla Jaromíra Erbena. Dětský soubor a soubor mladých režíruje Zuzana Havlíková. Soubor dospělých vedu já a jsem také předsedou tohoto spolku.

* Napsal jste bibliografii 150 let a 175 let ochotnického divadla v Žebráku Když jsme spolu naposledy hovořili, říkal jste, že připravujete bibliografii i ke 200. výročí. Napsal jste ji?

Ano, napsal. A víte jak? Bez počítačové techniky, která mě nebaví. Já si raději všechno nakreslím, dělám to starou tiskařskou technikou. Krásně se při tom bavím. Šel jsem na pivo, každý pátek máme s partou takové posezení. Vkročil jsem do postranní ulice a najednou vidím, jak na mě jede auto. Než jsem stačil ustoupit, přejelo mně nárt. Takže noha v sádře a já byl doma a neměl jsem co dělat. Divadlo a klub jsem řídil z domova a za těch pět neděl, než se noha zahojila, jsem tu bibliografii udělal.

* Celá léta také píšete a ilustrujete kresbami i fotografiemi kroniku divadla a klubu. Mohli by si ji zájemci někde prohlédnout?

Od prosince loňského roku je kronika se všemi akcemi, které jsme v kulturním klubu i v divadelním souboru realizovali, na webových stránkách města Žebrák. Tam je možné se na ni podívat.

* A jaká bude oslava jubilea Erbenova Žebráku?

Přemýšlíme o tom, jak oslavu pojmout. V každém případě k nám pozveme některý z vyspělých souborů. A co budeme hrát? Zatím nejsme pevně rozhodnuti, protože nám vznikl problém. Velký zájem je o veselohru Sborovna, tu bychom mohli hrát stále, lidi se dvě hodiny smějí. Jenomže nám onemocněla představitelka jedné role, která byla výtečná. Nechceme tu roli zatím přeobsazovat. O tom, jaké hry zvolíme, budeme ještě rozhodovat. Určitě jubileum oslavíme důstojně a tak, aby se lidi dobře bavili.

* Žijete s manželkou v Žebráku téměř celý život. Netáhlo vás to někdy při vašem mnohostranném nadání třeba do Prahy?

Ne, vůbec ne. Když jsem chodil do čtvrté třídy, stěhovali jsme se na nějaký čas do Litvínova. Já jsem to probrečel. Později jsem si tam zvykl, ale jsem rád, že jsme se zase vrátili zpátky do mého rodného Žebráku.

* Jste dobrý kuchař. Stále v sobotu a v neděli vaříte pro celou svoji rodinu?

Vařím, baví mě to, já bych snad vařil pořád. Zrovna dneska jsem dělal kotlety a sýrovou pomazánku. Ve volné dny vařím pro sedm lidí, v poledne je to hotové, kuchyně uklizená. Já jim to i nandám, a pak se jdu natáhnout, pak už mě to nezajímá. Mytí nádobí je na jiných.

* Dal jste si na letošní rok nějaké předsevzetí?

Já to ani nedělám. Přál bych si, aby všechno fungovalo, hlavně to zdraví. Věřím, že dokud je člověk stále aktivní, tak ho to drží. Takový byl můj otec. Téměř do devadesáti let byl pořád v činnosti. Takže ne předsevzetí, která se většinou stejně nedaří plnit, ale přání, aby dále trvalo rovněž více než 60 let prožívané spokojené domácí zázemí. A také, abych poznával další řady desítek hereckých kolegů a divadelních spolupracovníků všech generací.

* Hovoří se o vás jako o geniálním vynálezci divadelních taháků, které jste si psal nejen do dlaně, ale třeba i do klobouku. Jaký tahák byste napsal pro čtenáře? Na co by lidé neměli zapomínat, aby jejich role byla dobrá?

Neměli by zapomínat na sebe ani na druhé. Měli by se vzájemně respektovat, vážit si jeden druhého a pomáhat si. Jednoduše chovat se tak, aby to bylo v souladu se slušným lidským vzájemným vztahem.

Text + foto: Petr Petříček.

 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství