Neděle, 25. srpen 2019

Podbrdské Noviny

Zprávy z regionu Podbrdsko, obce: Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Btová, Cerhovice, Strašice, Točník, Tlustice

Banner

news menu leftnews menu right
Navštivte zámek Dobříš

Výstava potrvá během července a srpna. Zámek DobříšDo konce srpna je v hostinské části expozice k vidění zajímavá výstava svatebních šatů a doplňků Nikoly Melicharové. Kromě svatebních šatů si můžete prohlédnout kloboučky, rukavičky a další doplňky. Nejstarším exponátem je svatební menu z roku 1930, které je ve francouzštině.

PN OSOBNOSTI PODBRDSKA Život zasvěcený Petrovu cechu
Lis
18
2016
Život zasvěcený Petrovu cechu
Podbrdské noviny - Osobnosti Podbrdska
Napsal: Marta ŠeVac   

Jaroslav Škvára Jaroslav Škvára je jen o jeden rok mladší než hořovická rybářská organizace, která v příštím roce oslaví 70 let od založení.

Oslovili jsme ho při slavnostním otevření Dražováku po revitalizaci. Jako předseda MO ČRS Hořovice se těšil, že až rybník naplní voda a vysadí se první ryby, bude mít kde trénovat rybářská mládež.

 

Povídali jsme si v klubovně MO ČRS Hořovice v Anýžově ulici.

* Vy jste tedy předseda místní organizace?

Správně se to říká, Český rybářský svaz, zapsaný spolek, místní organizace Hořovice. Je to podle nového zákona, kvůli tomu jsme pak všechno předělávali vč. razítka, všude musí být zkratka z.s. Naše organizace se skládá z pěti místních skupin: Hořovice, Komárov, Praskolesy, Hostomice, Lochovice.

Velikostí jsme 5. až 6. největší organizace v rámci kraje. Každá místní skupina má svůj výbor, který řídí práci rybářů v daném místě. Mají své výroční schůze, pořádají brigády, jednají s místními zastupitelskými orgány. Výbor organizace má 11 členů, a ten právě řídí a pověřuje prací místní skupiny. Ve výboru jsou předsedové místních skupin a další čelenové jsou z místních skupin podle jejich důležitosti. Druhou největší a nejpracovitější místní skupinou, na kterou jsou kladeny největší nároky, je Komárov, tam jsme majiteli našeho největšího rybníka, jimž je Červený rybník. Hospodaří se a sportovní rybaření se provádí na Záskalské nádrži a na Dráteňáku. Rovněž mají pozemky, které patří místní organizaci. Z této místní skupiny je i místopředseda organizace.

* Od kdy jste rybářem?

Ani nevím. Už jako malý kluk jsem rybařil na Valcverku, kam jsme my děti chodily ještě s bambusovými pruty, a učili nás rybařit naši otcové. Můj otec byl taky rybář. Pamatuji si jako kluk, jak přicházell z bouřlivých rybářských schůzí v Restauraci Na Sadě (pod náměstím vlevo). Na ryby jsme jezdili na Žáka na kolech, na Červený rybník, na Dráteňák, střídalo se to. Jezdili jsme rybařit na Chumavu, to už dnes nikdo neví, jak vypadala, akorát pamětníci. Byla to nádherná říčka, která vytékala z malého Neumětelského rybníka. To není ten nově opravený, ale pod ním byl druhý rybník, z něj tekla Chumava meandrem přes pole, louky a vlévala se u Libomyšle do Litávky. Tam byly nádherné tůně a chytali jsme tam na luční koníky všechny ryby.

Foto: Naďa Kolenská. * Vy jste Hořovák? A kde jste bydleli?

Matka pochází z jihočeského kraje, Blatná a okolí, bydlívala nedaleko Penny v uličce, v domě, kde je nyní lékárna. Bydleli jsme U Rybníčka, pak kousek od zámku na rohu. Za dnešní prodejnou Levné obuvi bývalo kamenosochařství a vedle kovář Pondělíček. Tam jsem jako kluk strávil nejvíc času, protože můj děda Jaroslav Škvára, kamenosochař, tam měl živnost. Můj táta se narodil v Bulharsku, v Sofii, do 1. třídy chodil ve Francii, a když můj děda zjistil, že jeho brácha má problémy s dokončením sochařských prací na památníku naproti škole v Lochovicích (v parčíku), musel z Francie přijet, dokončit to a dofinancovat. A tak byli Škvárové komplet tady.

* A co vaše školy?

Vyučil jsem se v Buzuluku jako brusič kovu. Pět z nás dali po vyučení na průmyslovku. Po dvou letech jsem utekl, nebavilo mne to. Byl jsem zvyklý na to, že jsem si už vydělával, měl jsem volnost, hrál jsem fotbal, a najednou po mně chtěli, abych seděl s 15letými kluky denně v lavicích. Radši jsem šel na vojnu.

Dnes toho, že jsem nedokončil střední školu, lituji, ale tehdy byly jiné zájmy. Po návratu z vojenské služby jsem byl chvíli v ČKD, pak jsem šel do Berouna na Okresní výbor svazu mládeže, kde jsem začal jako instruktor pro volný čas a skončil jako předseda. S mládeží jsem dělal pořád i v Hořovicích, byl tady Dům dětí a mládeže, kde byla ředitelkou Eva Ježková. Byla tady výborná parta lidí. Dělávali jsme ve vinárně nealkoholické kavárny mládeže, byla tady výborná country kapela. Když ještě byl klasický divadelní sál v radnici, ne to, co se z toho udělalo pak, tak jsme tam pořádali koncerty, měli jsme i bítovou kapelu. Dělaly se krásné zábavy pod kaštany v Dražovce, bývalo tam pódium. Pořádali jsme pionýrské tábory na Zbirožském potoce, zažil jsem, když se tábor stavěl, dávali to tam dohromady slévači - silní chlapi z králodvorských železáren, pak tam jezdila firma a stavěla chaty.

* Máte následovníky – mladé rybáře v rodině?

Mám dvě dcery, přitáhl jsem k tomu akorát zetě z Plzně, který je učitel, a rybaření má jako relaxaci, ta chvilka u vody mu jistě pomáhá tuto profesi zvládnout.

* A jak jste se dostal zpět k rybaření?

Zase jsem se k rybářům přihlásil. Je to o partě lidí, jestli je něco baví. Dnes už nás z původní party zbylo málo. Někteří už odešli na věčnost, jiní to vzdali kvůli zdraví, odstěhovali se atd. V Hořovicích, co pamatuji, se dělávaly výroční schůze v kině a kino bylo plné. Dnes nám přijde na výroční schůzi 40 – 60 lidí do Klubu Labe, a my jsme rádi. Co se tady udělá, tak to je opět jenom zásluha úzkého kolektivu, který chodí na schůzi. To jsou lidé, na které se můžeme v místních skupinách spolehnout. Ale přijďte se někdy podívat, až se budou vydávat povolenky ke konci roku… A nebo když se vysadí do revíru ryby na podzim, tak hospodář nestačí prodávat povolenky. To pak lidi chodí a ptají se: „Kdy už budete vysazovat ryby, abychom si mohli koupit povolenky?“ To je sportovní rybář, on čeká, až bude mít v rybníku rybu, pak si koupí povolenku a má spočítáno, že když bude chodit lovit do konce roku, než bude mrznout, tak se mu to finančně v rybách vyplatí. To ale není podle mne sportovní rybář. On se nezeptá, co je potřeba udělat kolem rybníků.

* Jak početné je to zdravé jádro, které je ochotno přiložit ruce k dílu?

To neumím spočítat, ale máme 900 dospělých členů, z toho 34 žen, dorostenců je kolem 20 až 30, tam je dost velký úbytek, jdou na vysokou školu apod. a už nemají na rybaření čas. Ale máme hodně dětí díky Tomáši Spáčilovi ze Zaječova, který je juniorským mistrem světa v rybolovné technice. Dokázal děti tak pobláznit, že jich máme přes stovku. Je tady 6 kroužků mládeže, a světe, div se, my jsme sehnali do každého kroužku alespoň jednoho dospělého vedoucího. Přihlásili se nám i rodiče. V Lochovicích máme 35 dětí v kroužku, takže tam jsou dva dospělí vedoucí.

* Co se tam děti učí?

Než půjdou k vodě, tak musí znát všechny ryby, všechny vodní živočichy, rostliny atd. Z toho se pak dělá soutěž tzv. Zlatá udice. Děti musí mít velké znalosti. Když pak dostanou první povolenku a jdou na ryby, tak toho vědí mnohem víc než dospěláci. Ideální věk stát se mladým rybářem je 8 let, kdy už děti umí číst. U vody se děti učí navazovat háčky, chytat. Vedoucí je berou k vodě za pěkného počasí. Některé děti chodí do rybářského kroužku 4 – 5 let. V Hořovicích je kroužek jednou týdně ve čtvrtek od 15 hodin v klubovně, nebo, když jdou k vodě, tak mají schůzku přímo u vody, v Hořovicích u Lázeňáku. Když jdou na soutěž, např. v rámci kraje, tak je vozí rodiče.

* Jak drahý je rybářský sport?

Tomáš Spáčil má pruty a s vybavením, kdy se trefuje muškou z pódia do mysek z vodou. Je to nehorázná dřina a hodně hodin tréninku. Má na zahradě doma vše připravené k tréninkům. Je držitelem světového rekordu v hodu muškou do dálky. Děti, které rybařina nejvíc baví, jezdí k němu do Zaječova trénovat, aby bylo kvalitní družstvo. Jeho výbava je drahá, ale pro děti na běžné rybaření to není finančně náročné. Potřebují prut kolem dvou metrů, navijáček, vlasec, splávek, sak na ryby, podběrák, háčky, olůvka... Základní vybavení se dá pořídit od 1500 do 2000 korun. Drahá je sportovní činnost, kde je vše speciální. Pomáhají nám obce, např. Hořovice nám daly pro letošek 50 tisíc, 30 pro děti a 20 speciálně pro Tomáše. My mu dáváme z rozpočtu organizace také 20 tisíc. Také nám poskytla dotaci pro mládež firma Sekurit Saint-Gobain. Rovněž přispívají obce, kde pracují kroužky mladých rybářů.

* Kolik dětí zůstane u rybaření?

To je složité, když je dítě aktivní, tak je to víc činností. Na kroužcích to poznáme. Dost dětí nestíhá, když začne fotbalová nebo hokejová sezóna. Masové sporty hrozně ovlivňují počet dětí na kroužcích.

* Jaký je asi průměrný věk vašich členů?

To přesně nevím, ale máme ve svých řadách několik „dorostenců“, kteří už mají 80 a víc let. A právě tito lidé nám nejvíc dělají. Máme hospodáře Jana Hubáčka, kterému je 82 let. V Komárově máme dva „dorostence“ pány Klufu a Fišera. V příštím roce, když slavíme těch sedmdesát let, tak bychom právě těmto zasloužilým a pracovitým členům rádi nějak poděkovali. Nejsilnější věková kategorie je asi kolem 40 až 50 let.

Naše organizace potřebuje, aby její členové odváděli práci, a když ji neodvedou, tak chceme, aby si ji zaplatili. Máme 10 povinných brigádnických hodin za rok. Když je neudělali, museli zaplatit za každou hodinu 100 korun. Nyní jsme to zvedli na 150 korun a členové nám ubyli. Šli do okolních organizací, kde se nemusí dělat.

Když nemají chovné rybníky, tak se nemusí dělat, ale my jich máme kolem 20, tak potřebujeme, aby lidi dělali.

* Jaké práce se musí dělat?

Od jara do podzimu je to sekání a údržba břehů rybníků. Pak krmení – spotřebujeme 120 – 140 metráků obilí na krmení. Silo máme na Valcverku, ale kvůli revitalizaci ho budeme stěhovat na velký Osovský rybník, který nám pronajímá Ing. Palivec, s nímž máme velmi dobré vztahy. Někdo musí 2x - 3x týdně od jara do podzimu, podle počasí, jezdit krmit. Další musí zase v zimě sekat díry do ledu. Musí se odbahňovat přítokové strouhy atd. Práce je kolem rybníků opravdu hodně. Máme smlouvy s pronajímateli, jenom některé rybníky jsou naše. Jsou jarní a podzimní výlovy.

 Foto: Naďa Kolenská.* Které jsou vaše rybníky?

Červený v Komárově, všechny tři Krejcárky a obě Dražovky. Z toho jeden Krejcárek je sportovní voda a velký Dražovský bude také sportovní voda. Další čtyři jsou chovné, na nich chováme ryby a dáváme je do sportovních. Ostatní rybníky máme v nájmu od obecních úřadů – např. v Hořovicích Lázeňák a Valcverk jsou od města. Za rybníky odvádíme nájemné, buď v naturáliích, tedy v rybách, nebo ve financích. Jinde jsou rádi, že se jim o rybníky postaráme a nechtějí nic. Taky nám dost pomáhají hasiči, kde máme ryby v nádržích, po výlovu nádrže vyčistí a dostanou za to pár ryb. Všechny smlouvy s majiteli fungují velmi dobře.

* A máte nějaké problémy?

Začaly být prostředky na revitalizace vodních ploch, a peníze jdou z úseku životního prostředí, ne z ministerstva zemědělství. My jsme v průběhu 5 let revitalizovali 4 rybníky, a to všechno z dotací z ministerstva ŽP a Krajského úřadu Středočeského kraje. Avšak podmínky pro další provozování těchto rybníků jsou postaveny tak, že rybáři jsou až na posledním místě. Jsme majitelé vodní plochy, dostaneme peníze na revitalizaci, a nesmíme dát do vody nic, musí to rok stát bez ryb, pak nám nadiktují, že tam smíme dát určitý počet kaprů, nesmíme tam dát nepůvodní rybu a všechno v určitém omezeném množství po dobu 10 let. Ochranář takto nastaví podmínky pro rybáře kvůli ochraně životního prostředí a na druhé straně chrání černého ptáka - kormorána, který nám sežere v zimě všechno, a my s tím nic nezmůžeme. Tomu nerozumím. Také přicházíme o vody. Když obec udělá rybník, musí vyhlásit výběrové řízení na pronájem, a i když ten rybník získáme zpět, tedy vyhrajeme výběrové řízení, tak tam nesmíme krmit, smí se tam dát jenom taková malá rybička, která nemá ani míru, abych si ji mohl chytit.

* To zřejmě vymyslel nerybář…

No, to se vůbec dějí věci. Na malé Dražovce jsme chtěli postavit silo, abychom mohli krmit na vlastním rybníku ryby, ale to jsme nemohli, ty sloupy pod silo jsou 2 x 2 metry, ale my jsme museli žádat o archeologický průzkum, jestli tam nejsou nějaké vykopávky. * Kdo tyto úřednické záležitosti vyřizuje?

Působíme jako kolektiv, každý něco umí. Nyní máme velkou výhodu v tom, že Ing. Grunt, jako hospodář organizace, sedí na městském úřadě v Hořovicích jako vedoucí odboru výstavby. S městem jsme vždy měli dobré vztahy se všemi odbory. My jsme tady laici a jako uživatelé toků se musíme vyjadřovat k řadě věcí. Když se dělal Záskalák nebo Dráteňák, tak jsme dostali štos papírů a čekalo se na naše vyjádření… Je dobře, když jsou tady lidé, kteří tomu rozumí.

Je to činnost dobrovolná, ale už by to někdy chtělo uvolněného funkcionáře.

Rybářům přejeme mocnou ochranu svatého Petra, který snad jediný může osvítit úředníky, aby navrhovali změny zákonů ve prospěch rybářů. Jinak bude po rybářích, rybách i rybnících veta.

Marta ŠeVac

Foto: Naďa Kolenská. 

Aktualizováno Pátek, 18 Listopad 2016 09:34
 


Powered by AlwarDigital
Copyright © 2010 Podbrdské vydavatelství