Úvod
Ve dvacátých letech devatenáctého století byly Hořovice chudým poddanským městečkem bez bohatého měšťanstva. Zato se mohly pyšnit hned dvěma zámky – starým, ve kterém se údajně narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad a novým, který byl postaven na počátku 18. století hrabaty z Vrbna a Bruntálu. Měly tehdy asi 330 domů a domků a cca 3.000 obyvatel, kteří až do zrušení roboty podléhali povinnosti pracovat „na panském“ 13, nebo dokonce 52 dní do roka.
Hořovickou zámeckou knihovnu a vzácný archiv znal již vlastenecky smýšlející kněz a spisovatel Bohuslav Balbín (1621 - 1688) a též osvícený český dějezpytec Gelasius Dobner (1719 - 1790) rektor pražské piaristické koleje. V té době patřili Vrbnové ke šlechtě, která byla ovlivněna osvícenskými zásadami a podporovala vědy a umění. Hrabě Rudolf se mimo jiné své aktivity vášnivě a s přehledem věnoval na hořovickém panství vyhledávání dalších ložisek železné rudy a modernizaci jejího zpracování. Díky štědré podpoře vrchnosti mohl absolvovat pražskou konzervatoř syn hořovického učitele Josef Slavík, nazývaný „český Paganini“. Roku 1829 studoval v zámecké knihovně a v archivu pozdější „otec národa“ František Palacký.
Po smrti hraběte Rudolfa se stal v roce 1823 majitelem hořovického panství jeho syn, hrabě Eugen II.
Dne 17. března 1828 se narodil Marii Toťové, dceři Vojtěcha a Anny Toťových syn, pokřtěný ještě téhož dne jménem Josef. Matka byla svobodná a odmítla otce dítěte jmenovat, takže v rodném a křestním listě nebyl uveden. Zbývá jen ústní podání a dohady.
Mariin otec Vojtěch byl stárkem v jednom ze tří hořovických mlýnů, pocházel z Boškova na panství plzeňském a v Hořovicích se oženil s Annou Maškovou z blízkých Vísek. Kmotry dítěte byli při křtu mlynář Karel Sekyrka a mlynářka Terezie Nová, oba z Hořovic.
Marie byla jedináček, což bylo v té době neobvyklé a dostalo se jí i na tehdejší dívku značného vzdělání. Velmi mladá nastoupila na zámek do služby u věčně churavé hraběnky z Vrbna, která prý si ji velmi oblíbila. Podle jedné verze byl Josefovým otcem sám mladý hrabě Eugen II., protože podoba byla velice nápadná. Druhá verze praví, že to mohl být i některý vyšší a mocný panský úředník.
V každém případě diskrétnost a utajení otce nezůstaly bez odměny. Matka i syn se těšili přízni vrchnosti i nejvyšších úředníků. Toťovům se dostávalo různých výhod a přízeň „zámku“ nezanikla ani poté, když hrabě Eugen II. z Vrbna v roce 1848 za vídeňských bouří záhadně zemřel a panství převzal císařský podplukovník Dominik hrabě z Vrbna. Nezanikla ani později, když zadlužené panství Hořovice bylo roku 1852 prodáno hessenskému kurfiřtu knížeti Bedřichu Vilémovi z Hanau, ani když panství přecházelo na další majitele, z nichž posledním byl Heinrich kníže z Hanau, hrabě ze Schaumburgu, za něhož bylo panství v roce 1945 znárodněno.
V rodině se o tom nikdy nemluvilo, pravnuci Marie Toťové by se o záhadném pradědečkovi ani nedozvěděli, kdyby nedošlo k okupaci ČSR Hitlerem v březnu 1939. Tehdy totiž musel každý obyvatel tak zvaného „Protektorátu Čechy a Morava“ prokázat podle norimberských zákonů nacistické vlády, že není Žid a že ani jeho rodiče a prarodiče - tedy až do třetího pokolení – nebyli a nejsou „nearijci“.
Nastalo velké shánění dokladů o „arijském původu“, tj. rodných a křestních listů, pokud se v rodinném archivu nezachovaly. Podařilo se nám získat duplikáty chybějících rodných a křestních listů, vystavené v roce 1940 římskokatolickým děkanstvím v Hořovicích. Tehdy byly matriky ještě vedeny na farách a děkanstvích. Po roce 1948 byly odtamtud odebrány a soustředěny do nově zakládaných okresních archivů.
Závěrem této kapitoly možno konstatovat, že narození syna Marie Toťové mimo manželství nebylo pro matku a její rodiče – vzhledem k vylíčeným okolnostem – nijak odiózní, když vážení měšťané obce Hořovice – mlynář Sekyrka a mlynářka Nová neváhali stát se kmotry nemanželského dítěte.
Za zmínku ještě stojí, že při rozsáhlých úpravách hořovického zámku postavil v téže době zámecký stavitel jednopatrový dům v tzv.“palácovém slohu“ na severní straně Malého náměstí v Hořovicích, a že dům přešel do vlastnictví Toťových.
Vybrala a upravila dcera Bohumíra Pexchlová.
Pokračování příště. |