Podbrdské Noviny

Ferdinand Habětín

Jméno Ferdinanda Habětína, odborného učitele, význačného městského funkcionáře a čelného činovníka Sokola, se objevilo na stránkách Podbrdských novin zřejmě mnohokrát, ale ani tato skutečnost nepřispěla k tomu, aby se trvale zapsal do vděčných vzpomínek hořovických občanů. Naposledy jsem se o něm zmínil v souvislosti s jeho příkladnou spoluprací s Václavem Živcem, jemuž jsem věnoval poslední dvě kapitoly Proměn.

Přišel k nám z Budňan na Berounsku a v Hořovicích působil jako odborný učitel na Měšťanské škole dívčí. Zároveň se jako kantor okamžitě stal nadšeným a horlivým propagátorem výstavby nové budovy učitelského ústavu. Do našeho města přišel také jako již zkušený sokolský pracovník a záhy byl jmenován vzdělavatelem místní sokolské tělocvičné jednoty. V městské kronice se s jeho jménem poprvé setkáváme již v roce 1926. Ve dnech 29. června až 6. července toho roku totiž probíhal v Praze celostátní sokolský slet, na němž byla zaznamenána nejen vysoká účast zdejších cvičenců, ale zejména pak několika stovek diváků, pro které tento sokolský vzdělavatel organizoval hromadné zájezdy.

16. října 1927 se v Hořovicích uskutečnily obecní volby, v nichž Ferdinand Habětín kandidoval za národně socialistickou stranu. Byl zvolen jako zastupitel a vstoupil tak do zdejší komunální politiky na dlouhých dvanáct roků. Poté žil se svojí manželkou Marií, rovněž učitelkou, v Příbramské ulici v čp. 895 v domě U Vondrášků (dříve se ale zdejšímu prostoru spíše říkávalo U Petráků). Svoji tradiční aktivitu a velké organizační schopnosti uplatnil Ferdinand Habětín i v roce 1928, kdy v polovině června oslavoval hořovický Sokol 60 let aktivní činnosti. Vypracoval totiž pro zmíněné výročí naprosto jedinečný a bezchybný scénář a stal se i úspěšným režisérem celých oslav. Nebylo tudíž žádným překvapením, když byl okresní školskou komisí přizván do přípravného výboru pro blížící se oslavy 10. výročí vzniku Československé republiky. Jedna z tehdejších stěžejních akcí pak proběhla 21. října, kdy se u Bílkova Obětovaného shromáždily tři stovky učitelů z celého okresu s žactvem a studenty z města a nejbližšího okolí. Sláva to byla veliká, stočlenný pěvecký sbor tam zpíval slavnostní sbory Věno a Kdož jste boží bojovníci a učitelé se svými žáky zde skládali přísahu věrnosti našemu novému a mladému státu. Další velkou příležitost dostal protagonista tohoto příběhu ve dnech 15. - 22. června 1930. V uvedeném termínu totiž probíhal v Hořovicích župní slet Rokycanovy sokolské župy, jehož součástí byla i velká sokolská výstava. O její obrovský úspěch se rozhodující měrou zasloužil, jako její kurátor, právě Ferdinand Habětín, tehdy již vzdělavatel celé župy.

Ve škole, kde působil, se uplatňoval nejen jako velice zdatný, náročný a oblíbený pedagog, ale také jako skvělý organizátor mimoškolní činnosti a úspěšný dramatik. Založil zde žákovský divadelní soubor, pro nějž napsal a následně s ním jako režisér nastudoval hry pro děti a mládež Trpaslíkův dar, Kocourkov, Divoženka, Jak roky šly a Život a pohádka…. – as -

Pokračování v příštím vydání PN.