Podbrdské Noviny

Obětovaný padlým

Možná se některý čtenář pozastaví nad názvem dnešní kapitoly. Je to však přesná citace oficiálního názvu Bílkova hořovického díla, pod kterým bývá uváděno i v přehledu jeho významných sochařských prací. Úvodem si nejprve připomeňme, že v uplynulé kapitole končil příběh Obětovaného v roce 1932, kdy byla dokončena budova nového Okresního úřadu.

K dalším dramatickým událostem, jež se dotýkaly památníku, pak došlo až v roce 1956. Tehdy se totiž řešil nejen jeho možný přesun, ale výhledově i přemístění kašny. Stalo se tak v souvislosti se stavbou nového hotelu Zelený strom, kdy staveništní zařízení dodavatelské firmy zasahovalo až do samé blízkosti vzácné sochy a panovala obava, aby nedošlo k jejímu poškození. Zároveň se také projednával záměr nové úpravy Palackého náměstí. Na počátku prosince byl Obětovaný poměrně snadno a bez jakýchkoli problémů sňat z původního podstavce. Ten však byl bohužel stavební četou zajišťující práce natolik poškozen, že pro nově určené místo u Státního zámku bylo nutné postavit sokl nový. Již v roce 2004 jsem v 1.dílu Proměn poznamenal, že to byla stavba zcela amatérská, nehodnotná a hrubě narušující Bílkovo umělecké dílo. Takže rozhodnutí současného vedení Hořovic o úpravě celého monumentu lze považovat nejen za velice šťastné, ale také jako ideálně zkrášlující prostor, v němž si podávají ruce státní a městské památky.

V tom dnešním vkusném a uměleckém provedení si můžeme památníku vážit o to víc, že ten původní byl na počátku dvacátých let stavěn s obrovskou podporou občanů celých Hořovic. Měl jsem možnost nahlédnout do dokumentace, v níž je zcela přesně zaevidováno, jakou částkou tehdy přispěl ten či onen továrník, stavitel nebo živnostník, ale také učitel, zemědělec nebo prostý dělník či ovdovělá žena z chudičkého Žižkova, které se z 1. světové války nevrátil manžel a její mnohdy početné rodině otec a živitel. Takže nejen tehdejším představitelům Hořovic, nýbrž všem těm, dnes již zřejmě nežijícím, a proto nám neznámým, bychom měli alespoň v duchu poděkovat za krásné kulturní dědictví.

Na tomto místě chci zmínit i několik dosud možná neznámých nebo málo publikovaných okolností, za kterých se v létě roku 1922 prováděly na památníku závěrečné práce. V červenci byla nejprve zahájena stavba samotného podstavce. Za dozoru autora návrhu, akademického sochaře Čeňka Vořecha, jej z dovezených kamenických prvků složila místní firma Ferdinanda Žaluda, s odbornou pomocí hořovického stavitele Aloise Hrdličky. Vlastní socha byla mezitím připravována v lomech pana J. Kysely v Podhorním Újezdu nedaleko Hořic v Podkrkonoší a koncem srpna osazena samotným Mistrem Bílkem. Za zmínku snad ještě stojí i jeden z kdysi nerealizovaných záměrů. Původně se totiž uvažovalo i o tom, že socha bude kovová a bude odlita v Komárovských železárnách.

Na samotný závěr se ale přece jen vraťme k současnosti sochařského díla Františka Bílka, potažmo k jeho nově vytvořenému podstavci. Dost možná ho dnes někteří z nás poměřují s originálem Čeňka Vořecha a hledají tu či onu vzájemnou nesrovnalost. Ale o to v tomto případu přece vůbec nejde. Bez ohledu na někdy zcela zbytečně zdůrazňovanou skutečnost, že akademický sochař Jan Vích spolu se svými spolupracovníky měl k dispozici pouze staré dobové a možná nekvalitní fotografie a že se nezachovala původní dokumentace, respektujme, že každý umělec chce zanechat na svém díle, byť by to byla třeba i napodobenina originálu, svoji stopu a svůj pomyslný rukopis. S přihlédnutím k těmto skutečnostem proto konstatuji, že nový sokl je krásný, že památník nesporně zkvalitňuje, a pevně také věřím, že si bude s monumentem Františka Bílka náramně rozumět…- as –

Bílkův Obětovaný není jenom pietní památkou a oslavou mučedníků a hrdinů hořovických a podbrdských, nýbrž zároveň obrazem a zosobněním našeho národa, stojícího na rozhraní otroctví a svobody. A na onom rozhraní říká Bílkův Obětovaný: Nejsem antickým Herkulem, který se rozhoduje buď pro rozkoš, anebo pro slávu; já jsem život napadený smrtí, uhnu-li já, budete zasaženi Vy, ale já neuhýbám, neboť Vás miluji... Jakub Deml

„Vědomí tvůrců napsal sochař František Bílek pod svoje dílo v Hořovicích. S vědomím tvůrců kráčeli do boje naši zahraniční vojáci – s vědomím tvůrců staví se do boje kulturní bojovník... Čeněk Vořech

Autorova poznámka:

Uveřejněné citáty jsou obsaženy v publikaci „Listy na okraj hořovické sochy“ autorů Jakuba Demla a Čeňka Vořecha. K 50. narozeninám Františka Bílka ji v roce 1922 vydal Krajinský spolek studentů Valdek.