Podbrdské Noviny

Návrat Obětovaného

V minulých dnech došlo v parku mezi oběma hořovickými zámky k slavnostnímu znovuodhalení nově rekonstruovaného památníku obětem válečných hrůz dvacátého století. Významnému výtvarnému dílu Františka Bílka (1872 - 1941) jsem sice věnoval samostatnou kapitolu již v 1. dílu Proměn a příběhů Hořovic, nicméně se domnívám, že s ohledem na jeho výjimečnost nezaškodí, když se dnes znovu projdeme devadesátiletou historií této sochy.

Její tvůrce, rodák z jihočeského Chýnova, patřil svého času k předním českým představitelům epochy symbolismu a secese. Malířství vystudoval na Akademii výtvarných umění v Praze, odtud pak přešel na Státní umělecko-průmyslovou školu, kde se věnoval výlučně sochařství. Udržoval celoživotní přátelství s takovými osobnostmi, kterými v oné době bezesporu byli Mucha, Marold, Hynais či velký Bílkův osobní přítel Ladislav Šaloun, autor Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí. Vlastní ateliér si však zřídil v roce 1898 u své vily v Chýnově na Táborsku. Po příchodu do Prahy si nechal postavit v Chotkových sadech na rozhraní Hradčan a Bubenče svoji vlastní monumentální vilu, v níž se v současnosti nachází Galerie hlavního města Prahy.

Z dnešního pohledu je více než zřejmé, že Mistr Bílek byl skutečně obrovskou osobností prvních tří dekád dvacátého století a jedním z hlavních představitelů tehdejšího českého sochařství. Zasvěcení se mě dlouhá léta vyptávali, jak bylo vůbec možné, že tak malé a ve své době velice chudé městečko přivedlo do Hořovic umělce podobného formátu. Odpověď je nasnadě. „Na vině“ je v tomto případu pedagog tehdejšího Státního učitelského ústavu Václav Živec, jenž zde působil od samotného vzniku uvedené střední školy v roce 1920 až do svého penzionování v prosinci 1938. S Františkem Bílkem se osobně znal, a když se město rozhodlo postavit dnes námi sledovaný památník, doporučil profesor Živec, aby realizace přijatého záměru byla svěřena právě Bílkovi. Sám umělec byl poté v roce 1922, kdy slavil svoje padesátiny, dokonce několikrát v Hořovicích, kde měl velmi úspěšné přednášky. Pro spolupráci na památníku si vybral akademického sochaře Čeňka Vořecha, jednoho ze svých osvědčených kolegů, jehož požádal o ztvárnění vhodného podstavce pro svoji sochu. Jako nejideálnější prostor pro umístění vzniklého monumentu pak bylo zákonitě určeno Palackého náměstí. Bylo to přesně ono místo, kde dlouhou řadu let stávala socha sv. Jana Nepomuckého, vandaly zničená v dubnu 1919. Zmíněnou litinovou sochu, později umístěnou na východním okraji zámecké Višňovky, vyrobil slévačský mistr Šoustek z Podluh v Komárovských železárnách. Bílkův Obětovaný byl městu slavnostně předán 10. září 1922, načež se stal spolu s Loretou, kostelem Nejsvětější Trojice, legendární kašnou, zdobící ještě v 19. století pražský Koňský trh, Mariánským sloupem z roku 1711 (letos je už třistaletý!) a samozřejmě novou městskou radnicí skutečnou dominantou zdejšího největšího náměstí. Potvrzují to ostatně i dobové snímky, na nichž je zcela zřejmé, že vyjma radnice a zmíněného Mariánského sloupu se všechny ostatní označené památky Hořovic nacházejí přesně ve středu osy, směřující od severu na jih. Kdysi je také spojovala a lemovala i malebná lipová alej.

U Obětovaného se pak řadu let konávaly akce pořádané k různým slavnostním příležitostem. Namátkou uvádím shromáždění učitelů, žáků a studentů celého okresu v říjnu 1928, svolané k 10. výročí vzniku Československé republiky, na němž tehdy zazněla přísaha věrnosti novému mladému státu, nebo vzpomínkové akce Československé obce legionářské či Sokolů v období let 1922 až 1938. Přesto se po pouhých devíti letech po instalaci památníku nad ním začal vznášet velký otazník. Stalo se tak v okamžiku, kdy probíhala závěrečná jednání o konečném umístění nové budovy Okresního úřadu, při nichž nechyběla ani rozhořčená a velmi bojovná atmosféra. Panovaly i obavy o osud kašny. Konečné a zřejmě i kontroverzní rozhodnutí pak přispělo k dalšímu optickému dělení městského centra a bohužel také k jakémusi upozadění díla vysoké umělecké hodnoty, jež se za mohutnou budovou okresní správy doslova ztrácelo očím místní veřejnosti a zejména pak turistů, navštěvujících zajímavá místa Podbrdska…- as -

Dokončení ve vánočním vydání Podbrdských novin.