Tři velké svazky pěkně v kůži svázané dávno vydávaného týdeníku Pražského ilustrovaného zpravodaje zděděného po dědečkovi má doma pan František Medvec z Hrádku-Nové Huti. Při naší návštěvě otevřel ročník 1925 číslo 25 a tam v článku o Brdech čteme: „Nechceme se vměšovat do sporu o naše krásné Brdy. Je nám líto jejich krásy, ale svou bezpečnost rovněž nesmíme pomíjet. Kdo ví, nalezneme-li nové vhodnější místo pro dělostřeleckou střelnici. My se dnes vracíme k pohádkovým krásám pohoří, které nejlépe znají naši umělci. Tvořili tu v létě malé kolonie, v popředí stáli věční turisté, herci Burian a Mošna.
Ten druhý tu měl zároveň svůj druhý domov ve Staré hospodě v Dobřívě u Rokycan, odkud pocházela jeho žena. V obci bydlel Adolf Černý (Jan Rokyta), malíř Václav Jansa a do ticha lesů utíkali rádi i jiní. Obrázky nám zapůjčil nejmladší syn Mošnův, pan Oto Mošna, zemský účetní rada. Zachycují idylky z Dobříva a okolí, které je dnes tak vážně ohroženo projektem střelnice.
Do Staré hospody, kde hospodařila zlatá paní Jedličková, docházeli za letních podvečerů členové dobřívské kolonie. Byli v ní T. J. Toužimský, Ignác Hermann, Václav Jansa, Ladislav Šaloun, Adolf Černý, prof. Dr. Vágner, Artuš Šneider, dobřívský rodák plukovník velitel Beran, redaktor Štrasser, kapelník Angler, paní Miřijovská, Wurscher, Lanhous a jiní.“
Jindřich Mošna, kdysi přední člen Národního divadla v Praze, je ovšem v Dobřívě stále připomínán, neboť je mu věnována pamětní síň, zřízená péčí rokycanského muzea už před lety při Staré hospodě. Letošní návštěvnická sezóna skončila, stará vrata se uzavřela, za nimi mizí i ten snímek Mošny v klobouku a s cigárem, který otiskujeme. Průvodkyně nám uvedla, že letošní návštěvnost byla oproti roku předchozímu vyšší. Přejme si však, aby příště přicházelo zájemců víc. Návštěvníků zdejšího historického hamru bylo mnohonásobně více a mnozí tu zanechali zápis vděku za údržbu a pěkný výklad o této řemeslné práci našich předků. Údery bucharu ztichly, pan správce často přichází Národní kulturní památku zkontrolovat, což se týká i průtoku vody vantrokami. Jarem vše zas ožije. – ba - |