Podbrdské Noviny

Tihavské válcovny. V těsném sousedství mlýnu rodiny Nových se nachází cesta, vedoucí severojižním směrem a spojující Letnou s lokalitou u sv. Jana, dnes bychom spíše řekli se sídlištěm Višňovka nebo hořovickou nemocnicí. A právě v těchto místech bývaly od nepaměti dvě lávky. První z nich, na Žákově náhonu, vedla přes tuto menší vodoteč a druhá, podstatně větší, pak přes Červený potok. V minulosti bývaly obě čas od času atakovány povodněmi a stávalo se, že uvedené živelné pohromy zpravidla nepřežily. Nejvíce zranitelná bývala ta větší, zbudovaná vždy a znovu na principu dřevěné konstrukce. V současnosti tam již stojí můstek ocelový, stejně jako ten nad dnešním akvaparkem, jenž spojuje Městský fotbalový stadion s letenskou čtvrtí. Pokud by ona "horní lávka" některému z procházejících chodců cokoliv připomínala, tak vězte, že je to ta, jež dlouhou řadu let stávala u berounské obchodní akademie.

Poněkud zahaleny tajemstvím jsou louky mezi Letnou a rybníkem u Valcverku. Z Monografie víme jen tolik, že zde bývalo hned několik provozů, které ale beze zbytku odnesl čas, a ony zcela zmizely. V současnosti se v těchto místech nachází čistírna odpadních vod, a.s., Vodovody a kanalizace. Jedním z podniků u dnes již kotopecké Tihavy (po dlouhém čtyřicetiletém úsilí byla odloučena od Hořovic 1. 1. 1959) bývala podle praskoleského děkanského archivu tzv. Kundrátská huť z roku 1719. Zmiňují se o ní dokonce i farní matriky hořovické. Jedná se nepochybně o provoz uváděný také na starých mapách z roku 1759 jako "Kundraten Hammer". Ale to se zřejmě nacházíme již poblíž dnešního Valcverku, na tehdy ještě katastrálním území obce Velká Víska, kam Žákův náhon připlouvá podél levého břehu Červeného potoku, aby zde vytvořil poslední z celé řady rybníků. A právě tam se později objevuje další válcovna (Walzwerk), po níž dostává svoje pojmenování i tamější rybník. Zmínky o ní se objevují již na počátku devatenáctého století.

Dnes již zemřelý komárovský historik, skvělý vypravěč a vedoucí muzejní pracovník Jiří Pazderák uvádí ve svém "Přehledu bývalých kujníren, hamrů a vodních děl na komárovských a hořovických vodních tocích", zpracovaném podle map z roku 1879, rovněž válcovny dvě, přičemž je označuje jako válcovny "hořejší a dolejší". A počíná si zřejmě správně a neomylně. Tou „hořejší“ bývala ta, která stávala přímo u shora uvedeného rybníku, na levé straně Červeného potoku. Válcovna na pravém břehu téže vodoteče se nacházela až v zástavbě osady Tihava a bývala označována jako "dolejší". Opuštěna byla v roce 1829 a později tam vznikla živnost, kterou pamětníci z dnešní starší generace znají již jako Pávův mlýn. To horní a novější válcovna byla v provozu přece jen déle. Zdejší plechové polotovary odtud odebírali např. už i sasští lžíčaři, pracující ve zdejších manufakturách ve Fabrikách, jak se kdysi označovala nynější Komenského ulice. Lisovaly se tam plechové, pocínované lžíce, jejichž výroba zde byla ukončena v období let 1860 - 1870. S válcovnou spolupracovala rovněž rodina Rudolfa Baumanna, vyrábějící podobný sortiment, doplněný navíc plechovým nádobím, v proluce dnešní Pražské ulice předtím, než si tehdy poměrně mladý podnikatel postavil svoji vlastní, později Hofmannovu továrnu na Sklenářce. V neposlední řadě pak válcovna zásobovala i první vznikající hořovické fabriky. Výroba zde byla zastavena až v době, kdy provoz se zastaralou technologií již neuměl a ani nemohl konkurovat nemilosrdné podnikatelské soutěži. Během dalších let se zde vystřídala řada menších provozoven nebo dílen se zcela odlišným sortimentem. Na přelomu  dvacátých a třicátých let minulého století se tu vyráběla např. i dřevitá vlna a v letech čtyřicátých na tomto místě působilo Michlovo kamenictví s výrobou hrubších kamenických polotovarů, hojně používaných zejména na úpravu náhrobků a pomníků na hořovické a okolní hřbitovy, dále různých obkladů a dalších stavebních prvků. Zmíněný podnik navíc spolupracoval i se zahraničními partnery, především pak s podniky ve Skandinávii.

Ve druhé polovině minulého století se na popisovaném místě znovu vystřídalo několik dalších provozovatelů a bývala i období, v nichž byly zdejší dílny zcela uzavřeny. Proto si připomeňme pouze léta poměrně nedávná, kdy se zde vyráběly plechové radiátory nebo kovářské kleště. V současnosti tam působí podnik Kovovýroba, s.r.o., jehož hlavním programem je výroba automobilových dílů. Ale to by byla už zcela jiná kapitola. A tak s přihlédnutím k již zvolna končícímu projektu, v němž jsme zmapovali celou tu poměrně dlouhou pouť Žákova náhonu, vezměme na vědomí, že v těchto místech jeho cesta končí a náhon se zde vrací do mateřské náruče své rodné vodoteče - do Červeného potoku…. – as -

Dokončení v příštím vydání PN.

Foto: Archiv Zdeňka Samce.