Podbrdské Noviny

6. 3. předkládá ministr Čepička návrh na ustavení Státních soudů v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích k boji proti reakci.

7. 3. předkládá osnovu zákona o revizi retribučních rozsudků. Zároveň ministr VNITRA oznamuje, že jakékoliv napomáhání k útěku za hranice je přípravou úkladů o republiku, tj. zločinem, který bude přísně stíhán dle zákona na ochranu republiky. Tedy ne ministr spravedlnosti, ne právní výbor, ne sněmovna, ale VNITRO MĚNÍ ZÁKON!!!

10. 3. se zabil pádem (nebo skokem?) z okna v Černínském paláci ministr zahraničí Jan Masaryk. Vyskytlo se kolem toho hodně dohadů, které se vesměs nedaly říkat nahlas.

Odhalují se nová protistátní spiknutí na Slovensku. Pod tlakem KSČ se rozpadají nár. soc. organizace. V elektrárnách a plynárnách je činnost nár. soc. organizací zakázána.

19. 3. parlament ovládaný komunisty se usnesl vydat k trestnímu stíhání poslance nár. soc. Dr. Krajinu, Horu a Čížka a slovenské demokraty Dečiho, Ursinyho a Hodžu.

21. 3. – v neděli – byli na civilním letišti v Rakovníku zadrženi bývalý náměstek předsedy vlády lidovec monsignor Šrámek a bývalý ministr pošt lidovec páter Hála, když čekali na cizí letadlo, které je mělo dopravit za hranice.

Podáno trestní oznámení proti bývalém ministru zdravotnictví Dr. Procházkovi, jeho ženě Dr. Koželuhové, jejich 12leté dceři a proti M. Herbenovi, kteří dne 29. 2. na lyžařském výletě v okolí Čerchova uprchli za hranice.

Pokud jde o mne, zprostil mě okresní akční výbor v Hořovicích výměrem ze dne 10. 3. 1948 č.j. 138/48 členství v ONV a ve všech komisích i funkcích. Zrušil restauraci v našem domě a odebral mi mé osobní auto Citroen, aniž by mě předem vyrozuměl. Prostě poslali nějakého šoféra, který mi předal kus papíru s příkazem, abych mu auto vydal. Na můj zákrok na ONV mi sdělil komunista profesor Meloun, že mi bude odebrán i telefon a zbrojní pas. Vyloučení ze strany jsem předešel, vystoupil jsem sám.

U soudu se nedalo pracovat. Zbabělí soudci se třásli před každým komunistou, i když byl obžalován z trestného činu, a báli se cokoliv rozhodnout.

Lidé se téměř přes noc hanebně změnili. Před únorem mi nadbíhali, srdečně zdravili a při každé příležitosti se ke mně přátelsky hlásili, a náhle jsem viděl, jak se mi vyhýbají jako proskribovanému člověku. Zároveň se o mně šířily pomluvy, že jsem se jako první přihlásil ke komunistům. Na moji firmu na domě přilepil kdosi plakát: Včera předseda nár. soc., dnes óbrkomunista, fuj!

Připravovaný nový bytový zákon mé rodině hrozil ztrátou bytu a Rudé právo v článku o novém volebním řádu hlásalo, že volební právo bude odňato úzké vrstvě zrádců a jejich pomahačů, za něž budou považováni všichni, které akční výbory zbavily funkcí a odstranily z veřejného života. Takže jsem byl nyní dokonce ocejchován jako zrádce, či pomahač zrádců! Bylo nabíledni, že prozatímní povolení vykonávat advokátní praxi bude zrušeno, a že jiné zaměstnání nenajdu, neboť komunisté v úřadech i závodech vyhazovali každého, kdo nepodepsal přihlášku do KSČ a především každého, kdo byl exponentem některé z dřívějších pravicových stran. Bylo čím dál hůř, už se nedalo ani dýchat.

Z deníku svého otce vybrala a upravila Bohumíra Peychlová.