|
|
ARCHIV -
Archiv: Proměny Hořovic
|
|
Napsal: – as -
|
|
| | Uhlíři bez putny
Když jsem jako malý předškolák pobýval v Praze, vídával jsem zcela pravidelně uhelným prachem pomazané tváře uhlířů, kteří z nákladních automobilů, s kovovými putnami na zádech, přenášeli zákazníkům "černé zlato" do sklepních kójí pražských činžáků. Přes nepochybně velice těžkou a obtížnou práci to bývali veselí chlapíci, jejichž úsměv na stále umouněné černé tváři svítíval zářivou bělobou. S bratrancem Bedřichem jsme ze zahrady Šalounovy vily často sledovali jejich lopotné počínání dole ve Francouzské ulici, dělící Královské Vinohrady od Vršovic. Jinak jsem si uhlíře v té době představit nedovedl.
|
|
|
Aktualizováno Čtvrtek, 14 Červenec 2011 14:38 |
|
|
|
ARCHIV -
Archiv: Pamětníci1948
|
|
Napsal: Bohumíra Peychlová
|
|
| | (z kroniky mého otce Dr. Bohumíra Peychla)
A nyní o mých dalších zážitcích na Pankráci. Dostal jsem číslo 2059 a byl umístěn v cele 132 , odd. I.B. Naše cela byla malá, pro 1 vězně, ale byli jsme tam 3. Trápily nás štěnice, žízeň (pili jsme vodu z klozetu) a hlad, i když nás manželky zásobovaly balíčky v povolených termínech. Až do hlavního přelíčení jsem byl pouze u jednoho výslechu. Poměry tam nebyly zlé, dozorci slušní, i když později vězeňskou stráž nahradili příslušníci SNB. Čas se vlekl, jedinou vzpruhou byly návštěvy ženy a dcery, naštěstí bydlely už v Praze u švagra Jaroslava, kterému v červnu 1948 zemřela žena.
|
|
|
Aktualizováno Čtvrtek, 14 Červenec 2011 14:15 |
|
|
ARCHIV -
Archiv: Pamětníci1948
|
|
Napsal: Bohumíra Peychlová
|
|
| | (z kroniky mého otce Dr. Bohumíra Peychla)
20. 5.1948 několik bývalých letců západní armády se zmocnilo letadla Československých aerolinií v Českých Budějovicích a odletělo do Anglie.
7. 6. oznámil prezident Dr. Edvard Beneš Gottwaldovi dopisem, že rezignuje na svou funkci a žádá ho, aby to oznámil Národnímu shromáždění.
14. 6. byl prezidentem manifestačně zvolen Klement Gottwald
|
|
|
|
|
ARCHIV -
Archiv: Proměny Hořovic
|
|
Napsal: - as –
|
|
| | Poselství Jana Bondyho
Josef Palek byl vyučeným slévačem, ale musel po vážném úrazu ve zbirožské slévárně hutnickou profesi předčasně opustit, a tak hledal pro svoji poměrně početnou rodinu obživu a pro sebe přijatelné zaměstnání. Již za svého pobytu v Záluží tam zahájil výrobu cementového zboží, ale brzy pochopil, že omezená kapacita zdejších výrobních prostorů zdaleka nepostačuje. Takže to byl on, kdo v roce 1927 koupil objekt bývalé sklárny, potažmo ovčínu, a rozhodl se podnikat v Hořovicích.
|
|
|
Aktualizováno Středa, 01 Červen 2011 10:10 |
|
|
ARCHIV -
Archiv: Proměny Hořovic
|
|
Napsal: – as -
|
|
| | Sklená huť
Dost možná, že renomovaní jazykovědci budou při pohledu na titul další kapitoly nevěřícně kroutit hlavou a někteří z nich snad i lomit rukama, ale pokud chceme být autentičtí a respektovat historii, v tomto případu archivy a kroniky, nelze jinak.Vím, že to příliš nezní a že dnes bychom nepochybně použili spíše výraz skelná či dokonce sklářská. Ale i tento malý příklad je nakonec potvrzením skutečnosti, že se náš český jazyk neustále vyvíjí.
|
|
|
|
|
|
|
| Strana 1 z 3 |