Píšu to přes sněhové vločky a zdá se mi o meruňkách. Píšu o takové dětské krajině, jak si ji pamatuji, ale stromy povyrostly a cesta se ztratila. Jenom sen po ní ještě chodí. Takové něžné cosi vystrkuje růžky, zelené noty se derou přes okraj. Je to snad malinkaté štěstí, konvalinky deště, rodný kraj a kdo ví, co vůbec ještě. Královské je to, co není na dosah. Kus modrého nebe, Himaláje a dosud nesplněný sen. Královská je odvaha plnit si sen kousek po kousku až se co nejvíc přiblíží třpytivá hvězda a královského pití džbán. Královská je odvaha mít touhu na dosah, nikdy strach a vždycky pevný práh domova. – mich -
|